32. Kapitola

19. dubna 2014 v 15:10 | Alice Shinshekli |  Bojovníci Temnot
32. Kapitola

Všem vám děkuju za komentáře, ale tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Erin, která napsala poděkování, které mě úplně dojalo.
Tahle kapitola je krátká, spíš na uklidnění nervů.

Anna
"Nicku!" zaječela jsem zoufale.
"Probuď se! Miluju tě! Slyšíš? Nesmíš zemřít!" urputně jsem třásla jeho paží.
Cítila jsem, jak se mě znovu zmocňuje temnota.
"Musíš se uklidnit. Ještě není mrtvý, ale ničemu nepomůže, když začneš bláznit. Takže dýchej."
Přikývla jsem se slzama v očích. Ani jsem nevnímala, kdo na mě mluví, ale dělala jsem, co mi hlas poradil.
"Výtečně."
Mírně jsem pootočila hlavou a překvapeně zaznamenala Marisu, jejíž otřesený výraz nahradila její obvyklá maska.
Přejela Nicka pohledem a bleskově zhodnotila situaci.
"Tohle se samo nezahojí. Musíme ho dostat k Sebastianovi, a to rychle."
K Sebastianovi? Proč k Sebastianovi?
Marisa mě chytila za rameno a odtáhla od něj.
Potom pokynula rukou a jeho bezvládné tělo se začalo vznášet.
"A ty," otočila se na neznámou démonku, "nevím, kdo jsi, ale zabila si svou matku, takže a odvedu k Dianě. Nepokoušej se utéct."
Ta jen přikývla a všichni čtyři jsme se teleportovali do hlavní části jeskyně.
Všichni Nižší už byli mrtví nebo rozuteklí.
Očima jsem zoufale pátrala po Sebastianovi, ačkoli jsem vlastně netušila proč. Pravděpodobně mohl pomoct. A tady se jednalo o sekundy.
Zahlédla jsem jeho bloňďatou hlavu, ale ukázalo se, že šlo o Samuela.
Ten však svého bratra poměrně rychle našel.
Sebastian se přiřítil k Nickovi a jeho dlaně náhle začaly vydávat zlaté oslepující světlo. Položil mu je na hrudník a rány se začaly zacelovat.
Zaryla jsem nehty do kůže, přičemž jsem nevědomky použila démonickou sílu, takže jsem si skoro proděravěla ruku, ale okamžitě se to zahojilo.
Doufala jsem, že není příliš pozdě.
Nickovi se zachvěla víčka a pohnul se.
Zaplavila mě úleva a já se mohla znovu nadechnout.
"Už bude v pořádku," řekl Sebastian s laskavým úsměvem.
Potom vstal a šel léčit ostatní.
Nick se zdvihnul do sedu, přičemž se jeho břišní svaly vlnily.
Cítila jsem staršnou vinu.
Co když mě teď bude nenávidět?
Ale řekl, že mě miluje i potom, co jsem ho skoro zabila.
Nevěděla jsem, co říct, tak jsem pozorovala Sebastiana, jak léčí.
Vše šlo bez problému, dokud nepřišla Daisy se Scottem.
Byla jsem ráda, že žije, ale přesto jsem jen zírala, jak byla zřízená.
Sebastian, jakmile spatřil její zranění, k ní vyrazil se zářícíma rukama.
Daisy ale ucukla a smaragdové oči se nenávistně zaleskly.
"Budu v pořádku," odsekla.
Zaznamenala jsem, že má na krku opět zavěšený zelený náhrdelník.
Sebastian nadzvihl obočí, ale ruce mu klesly a přestaly zářit.
"Jsi si jistá? Čarodějnice tě sice dokáží částečně vyléčit, takže si možná poležíš týden či dva v nemocnici a nebudeš mít trvalé následky, ale zůstanou ti jizvy. Moje léčivé schopnosti jsou mnohem efektivnější."
"Tím jsem si jistá," odfrkla si Daisy, "ale já nechci mít s démonickou magií nic společného."
Potom se přidala k ostatním čarodějnicím, které právě dorazily v čele s Bellou.
Většina se vyděšeně choulila a pevně svírala své magické náhrdelníky.
Bella vypadala, že se chce Daisy vrhnout kolem krku, ale Scott jí včas zarazil upozorněním, že Daisy teď není ve stavu na nějaké velké vítání.
Pár Bojovníků se uvolilo k přenesení čarodějnic do jejich domovů.
Předtím jsem ale ještě chtěla mluvit s Bellou.
Nechtěla jsem tu ale Nicka nechat samotného.
Ten ale zaznamenal můj pohled a řekl: " Jen jdi, měly byste si promluvit."
"Vážně?" vykulila jsem oči dojatá jeho všímavostí.
"Jistě. Jen bych ocenil, kdyby si se potom vrátila, nevím, jestli budu schopný se teleportovat," řekl nejistým hlasem.
Usmála jsem se.
Předtím než jsem odešla mi stiskl ruku.
Později si opravdu budeme muset promluvit.
Jakmile mě Bella zaznamenala, napnula se.
"Věděla jsi to?" vychrlila ze sebe.
"Co?" nechápala jsem.
"Věděla jsi, že jsi démon? Věděla jsi, že jsem čarodějnice? Přátelila si se semnou kvůli tomu? Nasadila si mi do hlavy vzpomínky na společné dětství?"
Tohle si myslela?
Není divu, že byla naštvaná.
"Neměla jsem sebemenší tušení, co jsem nebo co jsi ty. Jenom jsem viděla divné věci, ale když jsem o nich mluvila, tak se na mě dívali jako na cvoka. To bych od tebe nebo Alexe nesnesla, tak jsem vám to zatajila."
Bella přikývla.
"Tak proč Delvinová?"
"Eh?"
"Všichni Delvinovi jsou čarodějové."
To mě zarazilo.
Příjmení jsem měla po své mrtvé matce. Je možné, že byla čarodějnice? Vybavila jsem si, co říkala Kálí.
"Jsem to já," vydechla jsem.
"To mě hledali. Jsem Satanova dcera a moje matka byla čarodějnice.
Bella překvapeně zamrkala.
Pak se zasmála.
"Páni! Mám fakt štěstí. Moje nejlepší kamarádka je dcera ďábla. To nemůže říct každý."
Zasmála jsem se s ní.
"To je pravda. Škoda, že to nemůžeme říct Alexovi. Šílel by."
Zesmutněla jsem, když jsem si uvědomila, že už ho možná nikdy neuvidím.
"To jo. Já jen doufám, že Alex není ve skutečnosti mimozemšťan."
Představila jsem si Alexe jako zeleného mimíka s vykulenýma očima a vyprskla jsem smíchy.
"To by vysvětlovalo, že se na naší planetě vůbec neorientuje."
"Jo a Anno, nikdy bych si nemyslela, že jsi magor. A jsem si jistá, že Alex taky."
V očích mě pálily slzy dojetí.
Pak dorazil Derek s úmyslem Bellu přenést do Athén.
Ta o krok ucouvla.
"Ne, s ním už nikdy. Přenášení je dost hrozné samo o sobě, ale on mě bude vláčet po celé planetě a nakonec mě nechá na jiném kontinentu."
Derek měl aspoň tolik slušnosti, že se zatvářil provinile.
"Mám tě přenést?" zeptala jsem se potěšená tím, že už to umím.
"To by bylo super," přikývla ne zrovna nadšeně.
Jakmile jsem nás teleportovala do jejího pokoje, pochopila jsem proč.
Úplně zezelenala a vypadala, že bude zvracet.
"Tohle nesnáším," zaúpěla.
"Už budu muset jít," uvědomila jsem si.
Ještě jsem musela přenést Nicka.
Nerada jsem jí opouštěla v tomhle stavu.
"Snad se ještě někdy uvidíme," loučila jsem se a přitom se mi svíral žaludek.
V to jsem vážně doufala.
Rozhlédla jsem se po pokoji.
Budou mi chybět odpoledne strávené s Bellou a Alexem, ale teď jsem už patřila k Bojovníkům.
"Určitě," zašklebila se na mě. "Tvé osmnáctiny si nenechám ujít i kdybych musela bojovat se všemi těmi démony, se kterými žiješ."
"Radši ti seženu povolení," objala jsem jí a poté se přenesla přímo vedle Nicka.
Usmáli jsme se na sebe.

Chytila jsem ho za ruku a teleportovala nás do naší dimenze.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | Web | 21. dubna 2014 v 11:52 | Reagovat

Je, děkuji :-)
A nemáš zač, píšu jenom to, co je pravda, takže v pohodě.
Eh, jo, kapitolamá skutečně uklidňovací ráz a to takový, že Nick přežije- spíš jeho tělo přežije. Jsem spokojená a klidná. No, trochu čekám na Tristana *zase*
Já vím, jsem s tím hrozná :-D Jenomže si nemůžu pomoct. Prostě tu postavu mám hrozně ráda, navíc by mě fakt zajímalo, co proběhlo mezi ním a Daisy a on to nestihl doříct (-__-")
Takže, jsem zvědavá, o čem se ti dva budou bavit, těším se na Tristana, Marisa překvapila. Tahle kapitola byla taková poměrně rychlá, ale svůh účel splnila! :-D =)

2 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | Web | 21. dubna 2014 v 18:26 | Reagovat

[1]: Děkuju. ;-)
Tahle kapitola byla vážně jenom to, aby jste se dozvěděli, co je s Nickem. Doufejme, že se Tristanova dílu dočkáš. V příští kapitole o něm plánuju zmínku, ve které se něco dozvíte, nebo spíš nedozvíte a vyvolá to otázky. A to i u tebe, protože tohle jsem vymyslela až po výměnném obchodu. Ale neboj, sice je to důležité, ale není to, jakoby se z něj stal někdo úplně jiný. Kdyby si na tom fakt trvala, protože Tristan byl ve výměnném obchodě, tak bych ti to napsala, ale nemyslím, že by to bylo nutné.
Daisy se nesnažil říct nic důležitého, jenom, že zaznamenal strach (Dellin), tak když se ho nebojí ona, musí tam být nikdo jiný. Příští kapitola bude z pohledu Delly, tak tam bude zase nijakanovinka.

3 Tessinka Tessinka | 21. dubna 2014 v 19:47 | Reagovat

Pane jo :DD fakt oddychová kapitolka, ale přesto nádherná !!!! Celou dobu jsem se uculovala jak nějakej magor :D

4 Huyana Huyana | Web | 1. května 2014 v 13:38 | Reagovat

Som tu! Po dlhšej dobe, ale predsa. :D
Som rada, že to s Nickom dobre dopadlo. Pri predchádzajúcich kapitolách som mala riadne nervy. :D
Tristana si vykreslila tak tajomne a skoro nič o ňom nevieme, že asi každý čaká na nejakú novú info. Della sa riadne predviedla, s ňou ešte bude sranda. Mohla by si tam dať dačo o tom, ako prvýkrát ochutná zmrzlinu alebo tie hranolky. To by ma pobavilo. :D
Inak Anna preniesla iba Bellu a Daisy tam ostala sama so Scottom po tom, ako ju Bella tak dlho hľadala? Nejako to nechápem...
A nehovorila Kálí náhodou o Diane?

5 sissa sissa | 12. června 2014 v 21:43 | Reagovat

Ahoj ja som začala čítať tvoju poviedku iba včera a musím ti povedať že nemá chybu, patrí medzi najlepšie poviedky čo som kedy  čítala a neviem sa dočkať ako to celé opadne :-D ....inak k tejto kapitole som veľmi rada že to Nick prežil a že si s Ann vyznali lásku :-D inak som zvedavá ako sa teraz k Ann budú správať ostatný a ešte ako sa vlastne ona k tomu všetkému časom postavý :-)  :-)  :-) ...takže nakoniec by som ťa chcela poprosiť aby si dala čo najskôr 33. kapitolu :-D  :-D

6 Tessinka Tessinka | 18. června 2014 v 11:50 | Reagovat

Ahoj jenom se zeptám jestli budeš dál přidávat další kapitoly ?? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama