Prosinec 2013

27. Kapitola

19. prosince 2013 v 19:12 | Alice Shinshekli |  Bojovníci Temnot
27. Kapitola

Tak opět se omlouvám za dlouhou absenci další kapitoly. Není to tím, že bych ztratila můzu, ale nechce se mi sedět u počítače. A doufám, že vás neotráví, že tak natahuju předakční kapitoly, takže je to téměř o ničem. V příští by už bouře měla vypuknout.

Anna
"Takže, půjdeme zachránit Daisy?"
Nikdy jsme si nevšimla, že je Scott tak přímý. Byl sice nejhezčí kluk na škole, což jsem teď s hlavou plnou kluka, který naši školu nenavštěvoval, byla schopná přiznat,ale vždy jsem ho považovala za namyšleného pitomečka. Dobrá, možná jsem o něm začala smýšlet trochu hůř, po tom zklamání s Jasonem, ačkoli jsem neměla čas si to uvědomit. Prostě si jen tak nakráčel mezi skupinu nebezpečných nadpřirozených bytostí, které - až na pár výjimek - v životě neviděl, a už se žene zachraňovat svou zmizelou holku.
Já jsem rozhodně tak v pohodě nebyla.
"Co myslíš tím my?" zeptala se Marisa.
"To, že jdu s vámi," odpověděl, jako by se jednalo o samozřejmost.
"To sotva. Co bys tam dělal, človíčku?" uchytl se Derek.
Scott se nadechoval k odpovědi, ale Diana rázně pozdvihla ruku, aby přerušila rozhovor.
"Proč vůbec myslíš, že ji máme v plánu zachránit?"
"Ale, ty si to slíbila," vykřikla zděšeně Bella.
Samuel se hrubě a nevesele zasmál: "Nikdy nevěř démonovi, kočičko."
"Já nejsem žádná kočička," zasyčela Bella, jako vzteklá kočka.
"Ale zníš tak," zasmál se, tentokrát již s jeho obvyklým humorem.
"Dost, Samueli, na tohle nemáme čas. Ptala jsem se, proč myslíš, že vezmu Bojovníky a pohrnu se pomáhat čarodějnicím, které mi k tomu nezadaly jediný důvod?"
"To je ovšem dobrá otázka," zarazil se Erik.
Doufám, že se z toho nerozhodli vycouvat.
"A je na ní ještě jednoduší odpověď," zašklebil se Derek. "My totiž vždy slepě a bez protestů vykonáme Tvou vůli, má paní a vládkyně," pronesl slavnostně a vysekl Dianě hlubokou poklonu.
"Bez protestů," odfrkla si Diana.
"Protože to uděláte," stočil rozhovor zpět směrem k její otázce Scott.
"Vždyť ani nevíš, co jsme zač."
"Jste dost mocní na to, abyste to dokázali," prohlásil bez sebemenších pochybností. "A to mi stačí."
"Dobrá," přikývla Diana, "jdeš taky."
Scott vypadal, jako by se mu ulevilo.
"A nevysvětlíš nám konečně, proč jdeme zachraňovat čarodějky?" navrhla Vanessa s falešnou lhostejností.
"O ty čarodějnice zas tolik nejde, mnohem důležitější je, že nějaký mocný démon - nikdo jiný by se před námi tak úspěšně neukryl - plánuje něco nekalého, což musíme přinejmenším prověřit, případně zarazit," vysvětlila Diana .
"A kvůli tomu musíme vyrážet všichni?" pozdvihl obočí Erik. "To na mě skoro nic nezbude," postěžoval si.
"V tom máš vlastně pravdu," zamyslela se Diana. "Dobře půjde jenom …."
"Ať jdou všichni," skočil jí do řeči Scott.
Diana na něj pohlédla prázdným pohledem a já se přikrčila, protože jsem očekávala, že po něm hodí dýku, která nemá šanci minout cíl.
"Máte minutu na přípravu. Vezměte si co nejvíc zbraní," přikázala. "A to všichni."
Překvapeně jsem zamrkala. Vraždění se prozatím nekonalo.
"Nejdřív se rozhodneš vzít ho sebou na akci a pak si od něj necháš rozkazovat?! Od toho člověka?" zeptala se Marisa nevěřícně, přičemž slovo člověk znělo, jako kdyby neexistoval nižší tvor.
Diana pozdvihla obočí.
"Nevšimla jsem si, že by si mě porazila v souboji a stala se vůdkyní Mariso. Tak sklapni a dělej, co říkám."
Marisa jí rozzuřeně pohlédla do očí a Diana jí pohled s klidem opětovala. Po chvíli Marisa zmizela.
Diana se porozhlédla po ostatních.
"A co vy tady vůbec děláte? Máte se převlékat a hledat zbraně!"
"Včetně mě?" zeptala jsem se.
Doufám, že mě z tohohle nevynechají.
Diana se nad tím zamyslela.
"Samozřejmě, že ne," odfrkl si Nick.
Hodila jsem po něm vzteklý pohled.
"Ano, můžeš," odporovala Diana rozhodně.
"Cože?" zalapal Nick po dechu. "Vždyť neumí bojovat. Bude nám jenom překážet. Navíc ani nevíme, co je zač."
Au. To bolelo. Vyslovil to, jakoby mluvil o věci.
"Prostě se jen tak přihrne nevěda, že existuje něco jako démon, chvilku trénuje a my jí hned budeme brát sebou?"
"A jak to můžeš vědět, když už mě netrénuješ?" zeptala jsem se ho s jasnou výčitkou.
Nemá mi co vykládat o tom, co dokážu a co ne.
"Má pravdu, udělala velký pokrok. Byla jsem se na ní dnes podívat a je velmi schopná. Pokud chce jít, tak jí v tom nebudu bránit," zastala se mě Diana.
Vděčně jsem se na ní usmála, ale ona nehnula jediným svalem na odpověď.
Nebyla jsem si úplně jistí, jestli jí mám ráda. Nebyla nepřátelská, ale ani přátelská, nebyla krutá ani laskavá. Byla mocná, autoritativní, zodpovědná a spravedlivá. A si jí tu všichni doháněli k šílenství, čemuž se nedivím, spíš mě překvapuje, že to stále ještě zvládá, za což má můj velký obdiv. Přesto v ní nevidím kamarádku.
"Ale.." protestoval Nick.
"Žádné ale!" zahřměla Diana.
Uhodila mě vlna moci, díky které jsem se neudržela na nohou.
"Zdá se mi, že nějak zapomínáte, že já jsem vůdkyně, ta nejmocnější z vás. A vy mě budete poslouchat a to bez diskuzí."
Páni! Je docela děsivá. Nechtěla bych jí mít za nepřítele, ale rozhodně mě to nepřimělo jí chtít za kamarádku. Nepatřím mezi ten typ lidí, který si hledá přátelé, kteří by jim mohli přinést nějaké výhody.
Napětí povolilo, takže jsem rychle vstala a rozhlédla se po ostatních, na které to mělo očividně stejný účinek.
Všichni se co nejrychleji teleportovali pryč pravděpodobně splnit její rozkaz.
Já jsem již byla převlečená a vyzbrojená, takže jsem zůstala na místě.
"A co já?" zeptala se Bella chvějícím se hlasem, ačkoli jsem věděla, že se na sobě všemožně snaží nedat nic najevo.
"Ty se vrátíš domů," odpověděla Diana.
"Ne, nevrátím," vyvrátila Bella s již pevným hlasem.
"Tady tě nenechám," odsekla Diana.
"Tady v té díře bych ani být nechtěla. Půjdu taky. Jsem schopnější než Scott, takže když může jít on, tak já taky."
Diana lhostejně pokrčila rameny.
"Jak chceš, ale nikdo z nás kvůli tobě nebude riskovat život, tak se laskavě drž vzadu."
Bella přikývla, nadšená, že nezůstane mimo.
"A ještě jedna věc, slyšela jsem správně, že ten kluk říkal, že když jsi sem přišla, tak jsi ani nevěděla, že existují démoni?" tahle otázka byla zaměřená na mě.
Němě jsem přikývla nechápajíce, kam tím míří.
Pokrčila nechápavě čelo.
"Tak proč jsi se zajímala o čarodějnice?"
Co?
"Co myslíš tím, že jsem se zajímala o čarodějnice?"
"Copak jsi neměla v úmyslu proniknout do středu Rady?" její hlas zakolísal a v očích se jí objevila bolest.
Tak tohle si celou dobu myslela. Že celé naše přátelství spočívá v tom, že jí chci využít pro své účely. Není divu, že není zrovna přátelská.
Dost se mi ulevilo. Teď když konečně znám důvod Bellina nepřátelství, tak můžu vymyslet způsob, jak náš vztah opět urovnat.
"Nic takového jsem nechtěla. Ani jsem nevěděla, že nějaké čarodějnice existují," hájila jsem se.
Její tvář ztuhla a já úplně viděla, jak v ní probíhá válka rozporuplných pocitů.
"Tak proč to jméno?" vydechla.
"Jaké jméno?" vykulila jsem na ni oči.
Nadechla se k odpovědi, ale v tu ránu se tam začali zjevovat Bojovníci, všichni v černých oděvech a se spoustou zbraní.
Tenhle rozhovor se bude muset vyjasnit později. Pokud nějaké později bude. Zachvěla jsem se a žaludek mi poskočil nervozitou. Chtěla jsem jít pomoct Daisy, chtěla jsem Nickovi dokázat, že jsem schopná, ale to neznamenalo, že jsem si sebou byla jistá. Co když se Diana mýlila? Co když něco zkazím a ostatní na to doplatí?
Bella nám zadala souřadnice a démoni se okamžitě začali přenášet na určené místo.
Mě vzala Natalia jako obvykle.
Už se přenáším nějakou dobu, ale stále jsem si nezvykla na ten pocit, když se zem, na které stojím rozplývá a já svištím temnotou, přičemž cítím, jak mě někdo tahá za ruku správným směrem, ale kdyby mě ztratil, tak se můžu klidně objevit na severním póle nebo ještě hůř v nějaké pekelné dimenzi, proto radši vždy zavírám oči a zadržuji dech, abych nemusela vnímat tu prázdnotu. Natalia se mi jednou snažila vysvětlit, jak to funguje, ale nakonec to vzdala, že bych to musela zažít, což mi připadalo dost divné, protože jsem to již zažila několikrát, ale možná je to jiné, když proces řídíte. Natalia se zmínila, že je to krásné, ale u holky, která každý den mění svou podobu z jednoho šíleného vzhledu na jiný, jeden nikdy neví.
Když jsem opět ucítila pevnou půdu pod nohama, tak jsem otevřela oči a spatřila Nickovu perfektní tvář, takže jsem okamžitě zavrávorala a téměř ztratila rovnováhu, ačkoli už se mi dařilo přistát lehce a elegantně, jak jen u mé osoby lze, což znamená, že jsem již téměř nemusela mávat rukama jako orel křídly jenom ne tak vznešeně, abych nehodila placáka o zem, ale jakmile na mě tenhle kluk upře své nádherné oči, tak se mi stávají takové věci jako teď, neboli výše zmíněné zběsilé napodobování ptáčete při svém prvním vzletu a po pocházením způsobeném zoufalou snahou neskončit na zadku, což se mi naštěstí podařilo, ale stejně to vypadalo pěkně směšně.
Nick se při pohledu na mě zatvářil zklamaně a podrážděně. Asi doufal, že se na mě zapomene, takže tam skejsnu. No, to má smůlu, mě z tohohle nikdo nevynechá. V tu ránu jsem si byla sama sebou jistější.
Začali se tu objevovat ostatní včetně Diany se Scottem, který ačkoli se teleportoval poprvé, tak přistál bez sebemenšího zavrávorání. No, je tohle fér?
Poslední se zjevili Derek s Bellou, která sebou okamžitě praštila o zem, což mě překvapilo, protože Bella má výbornou rovnováhu a to nohách dneska ani neměla boty na podpatku, a celá bledá se co nejrychleji odkulila co nejdál od Dereka, po čemž po něm hodila zlostným pohledem.
"Tohle nenávidím," zasténala a vypadala, že bude zvracet, ale naštěstí to překonala a po chvíli se opatrně postavila.
"Já taky, věř mi, ačkoli už se mi daří přistát bez pádu," povzbudivě jsem se na ní usmála.
Potěšilo mě, že můj úsměv oplatila, ačkoli trochu slabě, což ovšem bylo pravděpodobně způsobeno nevolností.
"Ty se na nohou udržíš a já ne? Kam ten svět směje?" pronesla rádoby zhrozeným hlasem, po čemž jsme obě propukly v smích.
Vím, že na to asi nebyla vhodná doba, ale potřebovaly jsme se uvolnit, a navíc bylo úžasné, že je to mezi námi skoro stejné jako dřív. Možná to trochu kazí sem tam nějaký ten únos a to, že se naše nadpřirozené druhy vzájemně nenávidí už tisíce let, ale přece se nebudeme zabývat takovými detaily.
Po chvíli jsme zase zvážněly a pohlédly na temnou jeskyni, ve které byla pravděpodobně schovaná Daisy. No, už ne na dlouho.