5. Kapitola - Stíny minulosti 2/3

6. července 2013 v 23:25 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
Tessa kývla.
"To je symbol rodiny Starkweatherů. Je tu víc z nich, než z Clavů. A to je špatně. Takhle to být nemá. Nemají se k Institutu chovat, jako kdyby to byl jejich domov. Nedá se dědit. Opatrovník Institutu je Konzul. Tohle místo samo o sobě patří Clavům."
"Charlottini rodiče, ale řídili Institut před ní."
"To je taky jeden z důvodů, proč starého Lightwooda celá tahle věc tak vytáčí," odpověděl jí Will. "Instituty nejsou nutně určeny k pobytu v rodinách. Ale Konzul by nedal Charlotte do rukou Institut, kdyby nebyl přesvědčený, že má na ten post právo. A to je jenom jedna generace. Tohle ale-" Ukázal kolem sebe prstem, jako kdyby jím chtěl ukázat na všechny portréty, symboly a i na zvláštního a osamělého Aloysiuse Starkweathera. "No, teď už se nedivím, že si ten páprda myslí, že má právo na to nás odsud vyhodit."
"Šílený jako chmel. To říkala moje teta. Tak půjdeme na večeři?"
Ve vzácných chvílích gentlemanství jí nabídl rámě. Tessa se na něj ani nepodívala, když ho přijala. Will byl na večeři oblečený tak nádherně, že jí to bralo dech. Měla pocit, že potřebuje dostat svoje smysly zpátky pod kontrolu.
Jem na ně už čekal v jídelně. Když vešli dovnitř, Tessa si sedla vedle něj a čekali na jejich hostitele. Měl prostřeno a na talíři mu leželo dušené maso se zeleninou. Dokonce i skleničku měl naplněnou tmavě červeným vínem. Nebylo po něm ale ani stopy.
Byl to Will, který jako první pokrčil rameny a pustil se do jídla. I když po chvíli vypadal, jako kdyby si přál, aby to nikdy neudělal.
"Co to je?" pokračoval a píchal do neidentifikovatelného objektu vidličkou, aby ho záhy mohl zvednout do úrovně jejich očí. "Takhle ... takhle ... věc?"
"Petržel?" ozval se váhavě Jem.
"Petržel vypěstovaná v zahradě Satanově," řekl Will. Rozhlédl se kolem. "Nepředpokládám, že by měli psa, kterému bych to mohl hodit."
"Nevypadá to, že by tu měli nějaké domácí zvíře," vypozoroval Jem -který zbožňoval všechny zvířata, i nechvalně známého Kostelníka.
"Nejspíš je všechny otrávili petrželí," ozval se Will.
"Bože," řekla Tessa smutně a položila vidličku. "A já měla takový hlad."
"Ještě pořád jsou tu na večeři rohlíky," řekl Will a ukázal na košík plný pečiva. "I když bych vás měl asi varovat, že jsou tvrdé jako kámen. Můžeme s nimi zabíjet černé brouky, jestli nás nějací vzbudí uprostřed noci."
Tessa se zašklebila a zhluboka se napila vína. Bylo kyselé jako ocet.
Will položil vidličku a zvesela začal vymýšlet verše na způsob Edwardovi Learovi knihy Nemyslů:
"Bylo jednou děvče v New Yorku,
které se přistihlo, že má příšerný hlad v Yorku.
Ale chleba byl tvrdý jako skála,
a petržel měla tvar jako-"
"Nemůžeš rýmovat York s Yorkem," přerušila ho Tessa. "To je podvádění."
"Má pravdu," řekl Jem, zatímco si prsty hrál opatrně se stopkou jeho sklenice naplněnou vínem. "Možná by bylo lepší spíš ´folk´-"
"Dobrý večer." Mohutný stín Aloysiuse Starkweathera se najednou objevil ve dveřích a Tessa v rozpacích přemýšlela, jak dlouho tam stál. "Pane Herondale, pane Carstairse, slečno, ach-"
"Grayová," doplnila ho Tessa. "Theresa Grayová."
"Jistě." Starkweather se neomluvil, jenom se ztěžka posadil do čela stolu. Nesl čtvercovou plochou krabici, kterou používají bankéři, aby mohli uschovat nějaké dokumenty. Položil jí vedle talíře. Tessu ovládlo vzrušení, když uviděla, že byl na ní rok 1825 a navíc tři iniciály. JTS, AES, AHM.
"Bezpochyby bude mladá slečna potěšena, až zjistí, že jsem se podvolil jejím požadavkům a hledal celý den a půl v archivech," začal Starkweather ukřivděným tónem. Tesse chvíli trvalo, než si uvědomila, že tou mladou slečnou myslel Charlotte. "Je štěstí, že můj otec nikdy nic nevyhazoval. V okamžiku, kdy jsem viděl ty papíry, jsem si vzpomněl." Zaťukal si na spánek. "Osmdesát devět let a na nic jsem nezapomněl. Řekněte to starému Waylandovi, až mě bude zase chtít vyměnit."
"Určitě mu to řekneme, pane," řekl Jem. Jeho oči zářily.
Starkweather si dopřál vydatný lok vína a zašklebil se. "U andělů. To je ale odporné." Položil skleničku a začal vytahovat papíry z krabice. "Tak co tady máme. Žádost o vyrovnání ve věci dvou čarodějů. John a Anne Shadeovy. Manželský pár. Tak. Tohle je trošku zvláštní," pokračoval starý muž. "O reparaci požádal jejich syn, Axel Hollingworth Mortmain, ve věku dvaceti dvou let. Čarodějové jsou ale samozřejmě neplodní-"
Will se zavrtěl na židli. Jeho pohled byl od Tessy tak vzdálený, jak jenom mohl.
"Tenhle syn byl adoptovaný," řekl Jem.
"To by nemělo být dovoleno," řekl Starkweather a znovu se napil vína, o kterém prohlásil, že je odporné. Tváře se mu začínaly červenat. "To je jako dát vlastní dítě vlkům, aby ho vychovali. Před Smlouvami-"
"Jestli je tu jakýkoliv klíč k tomu, kde se teď skrývá," řekl Jem a jemně se snažil vrátit konverzaci zpátky k důležitému tématu. "Máme vážně málo času-"
"Dobře, dobře," odsekl mu Starkweather. "Je tu dost málo informací o vašem drahocenném Mortmainovi. Víc je tu toho o jeho rodičích. Zdá se, že na ně padlo podezření, že ten muž, John Shade, měl v držení Bílou knihu. To je vážně mocná kniha kouzel. Zmizela z knihovny londýnského Institutu za podezřelých okolností v roce 1752. Kniha se specializovala na závazná i nezávazná kouzla - vázání duše k tělu nebo jejich uvolnění. Ukázalo se, že se ten čaroděj snažil oživit neživé věci. Kradl mrtvoly nebo je kupoval od studentů medicíny a měnil je na stroje. Pak se je snažil oživit. Černá magie. Nekromanie - Ta je v rozporu se zákonem. A to jsme v těch dnech neměli ani Zákon. Přihnala se skupina Enklávy a oba čaroděje zabila."
"A to dítě?" zeptal se Will. "Mortmain?"
"Po něm nebyli ani stopy," řekl Starkweather. "Hledali jsme ho, ale nic. Předpokládali jsme, že je mrtvý, ale ukázalo se, že byl tak drzý, že přišel později požádat o Reparaci. Dokonce tu nechal i jeho adresu-"
"Jeho adresu?" zeptal se Will. Tahle informace nebyla zapsána do svitku, který viděli v Institutu. "V Londýně?"
"Ne. Přímo tady v hrabství Yorkshire." Starkweather poklepal na stránku vrásčitým prstem. "Ravenscar Manor. Obrovské staré sídlo na sever odtud. Myslím, že je teď opuštěné. Jako už desetiletí předtím. Teď, když o tom přemýšlím, nemůžu přijít na to, jak si to mohl dovolit. To nebyl dům Shadů."
"I tak," řekl Jem. "Je to výborné místo, kde bychom mohli začít s naším pátráním. Jestli je prázdný od té doby, co se odstěhoval, možná tam ještě mohly zůstat nějaké věci. Možná to místo pořád používá."
"O tom pochybuju." Starkweather zněl naprosto nezaujatý celou touhle věcí. "Většina majetku Shadesů byla sebrána jako kořist."
"Kořist," zopakovala Tessa tiše. Vzpomněla si na termín z Kodexu. Něco, co brali Lovci stínů Podsvěťanům, kteří porušili jejich Zákon. Byla to válečná kořist. Podívala se přes stůl na Willa a Jema. Jemovi něžné oči na ní spočívaly s obavami. Willovi vystrašené modré oči vypadaly, jako kdyby držely nějaké tajemství. Vážně patřila k rase příšer, se kterými byli Jem a Will ve válce?
"Kořist," zabručel Starweather. Vyprázdnil vlastní sklenici vína a začal zírat na Willovu nedotčenou. "Zajímá tě to, děvče? Máme tady v Institutu pěkné sbírky. Vrhá londýnské sbírky do hanebného světla." Zvedl se tak rychle, že skoro překlopil židli. "Pojďte se mnou. Ukážu vám je a řeknu vám zbytek tohohle smutného příběhu, i když už toho moc nezbývá."
Tessa se rychle podívala na Willa a Jema, ale ti už byli na nohách a následovali muže ven z místnosti. Starkweather se pustil do řeči hned, jak vyšel ven. Museli popobíhat, aby stačili jeho dlouhým krokům.
"Nikdy jsem žádnou z těchhle Reparací nevyřizoval sám," řekl, když procházeli další spoře osvětlenou a nekonečně dlouhou kamennou chodbou. "Podsvěťani jsou díky tomu namyšlení. Myslí si, že z nás mají právo něco dostat. Děláme všechnu tuhle práci a nežádáme za to žádné díky. A oni by snad chtěli ještě víc a víc a víc. Nemyslíte si to, pánové?"
"Všichni jsou to hajzlové," řekl Will, který vypadal, jako kdyby byl myslí tisíc mil daleko. Jem se na něj pokradmu podíval.
"Přesně tak!" vykřikl Lovec stínů, evidentně potěšený. "Ne, že by někdo z nás měl takhle mluvit před dámou. To samozřejmě ne. Jak jsem už říkal. Mortmain protestoval proti smrti Anne Shadeové, manželce toho čaroděje - řekl, že neměla nic společného s projekty jejího manžela. Že o nich ani nic nevěděla. Její smrt prý byla nezasloužená. Chtěl soudit a odsoudit ty, kteří jí zavraždili a chtěl zpátky všechen jejich majetek."
"Byla Bílá kniha mezi jeho požadavky na vrácení?" zeptal se Jem. "Vím, že je zločin, aby čaroděj vlastnil takovou mocnou knihu ..."
"Jo. Tu chtěl zpátky taky. Byla přijata v knihovně londýnského Institutu. Není pochyb o tom, že tam zůstala v bezpečí. Jistě se mu jí nikdo nechystal vrátit."
Tessa si rychle v mysli vypočítala, kolik mu muselo tehdy být. Když Shadesovi umřeli, bylo mu dvacet šest let. "Byl jste u toho?"
Jeho krví podlité oči se na ní obrátily. Všimla si, že teď, když byl trošku podnapilý, už se na ní nedíval tak přísně. "Byl jsem kde?"
"Říkal jste, že vyslali skupinu Enklávy, které se s nimi měla vypořádat. Byl jste mezi nimi?"
Zaváhal a pak pokrčil rameny. "Jo," řekl po chvíli hlasem zastřeným Yorkshirským přízvukem. "Netrvalo dlouho je oba dostat. Nebyli na nás vůbec připravení. Ani trošku. Vzpomínám si na to, jak tam leželi v krvi. Když jsem poprvé viděl mrtvého čaroděje, byl jsem překvapený, že vůbec krvácí červeně. Přísahal bych, že bude mít jejich krev jinou barvu. Modrou, zelenou nebo něco podobného." Pokrčil rameny. "Sundali jsme jim pláště. Bylo to jako svlékat tygry z kůže. Měl jsem se o ně postarat. Nebo spíš můj otec měl. Sláva, sláva. To byly časy." Usmál se jako vrah. Tesa pomyslela na komoru v Modrovousově domě, kde pořád byly ostatky ženy, kterou zabil. Najednou na těle ucítila zároveň horkost i chlad.
"Mortmain nikdy neměl šanci," zašeptala. "Když podal jeho žádost. Nikdy nemohl dostat zpátky své odškodnění."
"Samozřejmě, že ne!" vyštěkl Starkweather. "Všechno to byl nesmysl - že jeho žena nebyla zapojená do jeho plánů. Jaká žena nemá přehled o tom, co dělá její manžel? Kromě toho, nebyl ani jejich pokrevní syn. Nemohl být. Nejspíš byl pro ně jenom obyčejný domácí mazlíček. Vsadil bych se, že by ho otec použil na náhradní díly, když by na to přišlo. Bylo mu bez nich líp. Měl by nám spíš děkovat, než nás žádat o-"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama