5. Kapitola - Stíny minulosti 1/3

6. července 2013 v 23:23 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
kapitola 5
STÍNY MINULOSTI
Ale zlé věci, v šatech smutku,
napadly králův velký majetek
(Ach, nechte nás truchlit za zítřek,
který nikdy nepřijde
a nechte rozbřesk zničit ho!)
A okolo jeho domu krása
která se červená a rozkvétá
i když si jen matně vzpomíná na příběh,
který už dávno pohřbil čas.
- Edgar Allan Poe "Strašidelný palác"
Tessa si sotva všímala vnitřku stanice, když šli za Starkweatherovým sluhou přeplněnou vstupní halou. Všude byl shon. Lidé do sebe vráželi, všude byla cítit vůně spáleného uhlí a jídla. Sálem se rozléhalo hlášení, že Great Northern Railway právě dorazil do Yorku a bude dále pokračovat do North Midland. Brzy vyšli ze stanice pod našedlou oblohu, která se jim klenula nad hlavou a hrozila deštěm. Hotel Grand se vzpínal proti stmívající se obloze na jednom konci stanice. Gottshall spěchal ke kočáru, na kterém byl blízko dveří nakreslený symbol Clavů -čtyři C. Po vyzvednutí zavazadel a vynesení jich ven, konečně nastoupili a kočár se připojil k plynulému městskému provozu.
Will většinu cesty mlčel. Bubnoval svými štíhlými prsty do jeho kolen oděných v černých kalhotech. Jeho modré oči vypadaly vzdáleně a zamyšleně. Byl to Jem, kdo neustále mluvil. Natáhl se přes Tessu a rozevřel závěsy na jejím okénku.
Ukazoval jí zajímavá místa - hřbitov, kde byli pochovány oběti cholery, starověké zdi města, které se před nimi tyčily a cimbuří na jejich vrcholu, které vypadalo jako prsten.
Potom, co vjeli do zdí města, se ulice zúžily. Bylo to jako v Londýně, napadlo Tessu, jenom v menším měřítku. Dokonce i obchody, kolem kterých projely -řeznictví a obchod s textilem- se zdály menší. Chodci, většinou muži, kteří někam spěchali, měli brady zabořené ve svých límcích, aby se tak vyhnuli lehkému dešti, který padal z nebe. Nebyli moc moderně oblečení. Vypadali spíš jako vesničané. Farmáři, kteří chodili na Manhattan jen vyjímečně. Mohla je poznat podle jejich velkých zarudnutých rukou a tvrdé, ale opálené kůže na jejich obličejích.
Kočár vyjel z úzké ulice na velké náměstí a Tessa zalapala po dechu. Před nimi se tyčil nádherný chrám. Jeho gotické věže protínaly oblohu, jako kdyby svatý Sebastian seslal na zem svoje šípy. Obrovské vápencové věže byly přímo na vrcholu stavby a výklenky v budově vyplňovaly tesané sochy. Každá byla jiný. "Je tohle Institut? Bože, je o tolik větší, než ten londýnský."
Will se zasmál. "Někdy je kostel prostě jenom kostel, Tess."
"Tohle je York Minster," řekl Jem. "Pýcha města. Není to Institut. Institut je v ulici Goodramgate." Jeho slova byla potvrzena, když kočár projel kolem katedrály dolů ulicí Deangate, kde projel malou železnou bránou mezi dvěma Tudorskými stavbami.
Když se vynořili na druhé straně brány, Tessa pochopila, proč se Will smál. Před nimi se objevil dost nepříjemně vypadající kostel obklopený zdí a posečeným trávníkem, ale neměl v sobě ani špetku vznešenosti York Minsteru. Když Gottshall obešel kočár a otevřel jim dveře, pomohl Tesse dolů na zem. Viděla pár kamenů, které stály na deštěm navlhčené trávě, jako kdyby tu chtěl někdo začít stavět hřbitov, ale v polovině svého snažení ztratil zájem.
Nebe bylo skoro černé. Tu a tam byly stříbrné mraky, přes které lehce prosvítaly hvězdy. Za ní slyšela mumlání známých hlasů Jema a Willa. Před ní byly otevřené dveře kostela, přes které viděla blikající svíčky. Najednou se cítila lehká, jako kdyby byla jenom duch. Tohle podivné místo bylo tak vzdálené od života, který znala dřív v New Yorku. Otřásla se, ale nebylo to jenom zimou.
Najednou ucítila, jak se jí něčí ruka otřela o rameno a jak jí vlasy ovanul teplý vzduch. Věděla kdo to je, aniž by se musela otáčet. "Můžeme jít, moje snoubenko?" zašeptal jí Jem do ucha. Mohla v jeho hlase slyšet skrytý smích, který mu rozechvíval kosti a kterým s ní beze slov komunikoval.
Málem se usmála. "Jo, pojďme do lvího doupěte."
Přijala rámě, které jí nabízel. Pak se vydali po schodech do kostela nahoru. Podívala se za ně a uviděla Willa, který se za nimi díval. Pak mu ale Gottshall poklepal na rameno a něco mu zašeptal do ucha. Podíval se přímo na ní, ale ona rychle sklopila zrak dolů. Tyhle pohledy s Willem byly matoucí. V tom lepším případě. V tom horším z nich dostávala závratě.
Vnitřek kostela byl malý a tmavý ve srovnání s londýnským Institutem. Lavice byly ztmavlé věkem a na zdi nad jejich hlavami plála čarodějná světla v držácích ze zčernalého železa. V přední části kostela u opravdových hořících svíček, stál starý muž oblečený v černé barvě Lovců stínů. Vlasy i vousy měl husté a šedivé. Divoce se mu kroutily kolem hlavy. Šedočerné oči měl napůl skryté pod masivním obočím a na kůži měl stařecké skvrny.
Tessa věděla, že mu bylo skoro devadesát let, ale jeho záda byla pořád vzpřímená a hruď měl silnou jako kmen stromu.
"Mladý Herondale, že?" vyštěkl, když k němu Will předstoupil, aby se představil. "Napůl civil, napůl Velšan a ty nejhorší vlastnosti z obou ras, jak jsem slyšel."
Will se zdvořile usmál. "Diolch."
Lovec stínů se zašklebil. "Jazyk Mongrelů," zamumlal a podíval se na Jema. "James Carstairs," řekl. "Další spratek z Institutu. Mám sto chutí vás poslat k čertu. Ta jedna povýšená ženština, Charlotte Fairchildová, vnutila mi vaší přítomnost ještě než jsem jí stačil odepsat, že o ní ani v nejmenším nestojím." Měl stejný Yorkshirský přízvuk jako jeho sluha, takže ´já´ znělo spíš jako ´Aha´. "Nikdo z téhle rodiny neměl nikdy ani tušení co je to slušné chování. Mohl jsem se obejít bez jejího otce, dokážu se obejít i bez-"
Najednou zamrkal a jeho oči spočinuly na Tesse. Zarazil se. Jeho ústa zůstala otevřená, jako kdyby mu někdo vlepil facku v polovině jeho věty. Tessa se podívala na Jema. Díval se na náhle mlčícího Lovce stínů stejně překvapeně jako ona. Pak ale najednou zasáhnul Will.
"Tohle je Tessa Grayová, pane," řekl. "Je to civil, ale je zasnoubená s Carstairsem a připravuje se na Vstup."
"Civil, říkáš?" zeptal se Lovec stínů s doširoka rozevřenýma očima.
"Vstup," řekl místo toho Will uklidňujícím, hedvábným hlasem. "Byla věrná přítelkyně našeho Institutu v Londýně a doufáme, že jí brzy přivítáme do našich řad."
"Civil," zopakoval stařec a dostal záchvat kašle. "No, časy se mění - jasně, předpokládám že-" Jeho oči znovu přejely Tesse po tváři a pak se obrátil k Gottshallovi, který vypadal zmučeně pod tíhou zavazadel. "Zavolej Cedrika a Andrewa, aby ti pomohli odnést věci našich hostů do jejich pokojů," řekl. "A vyřiď Ellen, aby uvařila tři porce večeře navíc. Možná jsem jí zapomněl připomenout, že budeme mít hosty."
Sluha zíral na svého pána jako ve snách. Pak na něj zmateně kývnul. Tessa se mu nemohla divit. Bylo jasné, že je Lovec stínů hodlal poslat hezky rychle tam, odkud přijeli, ale na poslední chvíli změnil názor. Podívala se na Jema. Vypadal stejně zmateně jako se ona cítila. Jenom Willovi modré oči a obličej vypadaly jako vždycky naprosto nevinně. Jako kdyby nic jiného ani nečekal.
"Tak pojďte se mnou," řekl nevrle Lovec stínů, aniž by se na Tessu podíval. "Nemusíte tady stát. Pojďte za mnou a já vám ukážu vaše pokoje."
"U andělů," řekl Will a škrábal vidličkou přes nahnědlou hmotu na talíři. "Co je tahle věc?"
Tessa musela přiznat, že nemá nejmenší tušení. Služebníci Starkweatherů - většinou sehnutí staří muži a ženy a hospodyně s nakyslým výrazem- udělali přesně to, co jim jejich pán nařídil. Prostřeli na večeři tři místa navíc. Před sebou měli tmavé žmolkovité dušené maso se zeleninou, které přinesla žena ve stříbrné míse. Měla na sobě černé šaty a bílou čepici. Byla tak shrbená a tak stará, že se musela Tessa duševně přemáhat, aby nevyskočila a nepomohla jí se servírováním. Když žena skončila, otočila se a šourala se pryč, čímž Tessa, Jem a Will v jídelně osaměli. Pak se na sebe podívali přes stůl.
Starkweather měl taky prostřeno, ale k večeři se nedostavil. Tessa musela přiznat, že kdyby byla na jeho místě, taky by se na večeři nějak moc nehrnula. Na talíři měla převařenou zeleninu a tvrdé maso, které vypadalo ještě nechutněji v matném světle jídelny. Celou stísněnou místnost osvětlovalo jenom pár svíček. Tapety byly tmavě hnědé a zrcadlo nad nezapáleným krbem bylo špinavé.
Tessa se cítila nepříjemně v jejích večerních šatech. Modrá sukně a živůtek, do kterého jí šněrovala Sophie, se v matném světle změnily na barvu modřin.
Navíc tu bylo příšerné chování jejich hostitele, který byl nejdřív neústupný a trval na tom, že se k němu musí připojit na večeři, a pak se ani nedostavil.
Sluha, stejně starý a hubený jako ten, který je přivezl do Institutu, jí ukázal její pokoj. Velkou místnost plnou velkého vyřezávaného nábytku. Ani ta nebyla dobře osvětlená. Jako kdyby se Starkweather snažil ušetřit na oleji nebo svíčkách. I když Tessa moc dobře věděla, že čarodějné světlo nic nestojí. Možná měl prostě jenom rád tmu.
Rozhlédla se po svém pokoji. Byl chladný, temný a zlověstný. V krbu hořel slabý oheň, který nemohl dost oteplit místnost. Na obou stranách krbu byl vytesaný zubatý blesk. Stejný symbol byl na džbánu plný ledové vody, ve které si Tessa umyla ruce a obličej. Rychle se usušila a přemýšlela, proč si nemohla vzpomenout na tenhle symbol v Kodexu. Musel přece znamenat něco důležitého. Celý Institut v Londýně byl vyzdobený symboly Clavů, jako byli andělé vystupující z jezera nebo propojené C, sloužící jako symbol Rady, Smlouvy, Clavů a Konzula.
Velké staré portréty byly snad všude po domě - v její ložnici, na chodbě i podél celého schodiště. Po tom, co se převlékla do jejích večerních šatů, uslyšela zvonek, který oznamoval večeři. Tessa zamířila po schodišti dolů. Byla to jedna velká vyřezávaná jakubovská ohavnost. Zastavila se na odpočívadle a podívala se na portrét mladičké dívky s dlouhými světlými vlasy, která byla oblečená ve staromódních dětských šatech. Na hlavě měla zavázanou velkou stuhu. Obličej měla hubený, bledý a celkově vypadala nezdravě. Její oči byly ale jasné. Jediný světlý bod v celém tomhle místě, pomyslela si Tessa.
"Adele Starweatherová," ozval se hlas u jejího lokte. Jméno vyčetl na štítku pod rámem portrétu. "1842."
Otočila se a podívala se na Willa, která stál vedle ní s rozkročenýma nohama a rukama za zády. Díval se na obraz a mračil se.
"Co je? Vypadáš, jako kdyby se ti nelíbila. Mně se celkem líbí. Musí to být dcera Starkweathera - ne, myslím že je to jeho vnučka."
Will zakýval hlavou a podíval se z portrétu na Tessu. "O tom nepochybuju. Tohle místo je vyzdobené jako rodinný dům. Je jasné, že Starkweatherové jsou v Institutu už celé generace. Vidělas ty blesky všude?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama