4. Kapitola - Cesta 1/3

6. července 2013 v 23:13 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
Přátelství je jedna mysl ve dvou tělech. -Menz-tzu
Charlotte udeřila do papíru na stole a vztekle vykřikla. "Aloysius Starkweather je ten nejtvrdohlavější, nepokrytečtější, nejtvrdohlavější a nejvíc zdegenerovaný-" Zarazila se. Zřetelně bojovala, aby získala zpátky kontrolu nad svým chováním. Tessa nikdy neviděla ústa Charlotte stáhnuté do tak tenké linky.
"Nechtěla bys tezaurus?" zeptal se Will. Byl natažený na jednom ze zadních křesel u krbu v obývacím pokoji. Boty měl položené na podnožce. Byly celé obalené blátem, takže tím automaticky zablátil i podnožku. Normálně by mu Charlotte řekla, aby je sundal, ale dopis od Aloysiuse, který dostala ráno, a kvůli kterému teď všechny svolala do obýváku, zaměstnával veškerou její pozornost. "Zdá se, že ti dochází slovní zásoba."
"Vážně je zdegenerovaný?" zeptal se Jem klidně z hlubin druhého křesla. "Myslím tím, tomu stařešinovi je skoro devadesát - všemi deviacemi už si nejspíš prošel."
"No nevím," řekl Will. "Byl bys překvapený jaký starý zvrhlíci se potulují v Ďáblově hospodě."
"Nikdo koho znáš ty, Wille, už nás nemůže ničím překvapit," řekla Jessamine, která ležela na lehátku s vlhkým hadrem na čele. Pořád se nedostala z bolesti hlavy.
"Miláčku," řekl Henry úzkostlivým hlasem. Přešel kolem stolu k místu, kde seděla jeho manželka. "Jsi v pořádku? Vypadáš trošku - flekatě."
A nebyl daleko od pravdy. Charlotte měla celou tvář a krk pokryté skvrnami hněvu.
"Myslím, že je to sladké," řekl Will. "Slyšel jsem, že teď puntíky fakt letí."
Henry Charlotte starostlivě chytil za rameno. "Chceš studený obklad? Co pro tebe můžu udělat?"
"Mohl bys jet do Yorkshiru a setnout tomu starými kozlovi hlavu." Charlotte zněla naštvaně.
"Nemyslíš si, že by to Clavové jenom tak nestrávili?" zeptal se Henry. "Jsou celkem vnímaví ohledně všech věcí okolo stínání hlav."
"Ach!" vykřikla Charlotte zoufale. "Je to všechno moje vina. Nevím, proč jsem si myslela, že bych nad ním mohla vyhrát. Ten chlap je noční můra."
"Co přesně ti napsal?" zeptal se Will. "V tom dopise."
"Odmítl mě vidět. Mě i Henryho," řekla Charlotte. "Řekl, že nikdy mojí rodině neodpustí to, co mu provedl můj otec. Můj otec ..." Povzdechla si. "Byl to složitý muž. Naprosto věrný Zákonu. Ale Lovci stínů vždycky Zákon interpretovali trošku volněji. Můj otec si myslel, že ti na západu žijí jako divoši a nijak se nestyděl to vyhlašovat i veřejně. Nevím co dalšího udělala, ale Aloysius si to vzal osobně a urazil se. Nemluvě o jeho prohlášení, že kdyby mě vážně zajímalo, co si o tom všem myslí, pozvala bych hona poslední zasedání Rady. Jako kdybych do něčeho takového mohla mluvit!"
"Proč ho nikdo nepozval?" zeptal se Jem.
"Je moc starý. A navíc by stejně Institut neopustil. Odmítá z něj odejít a Konzul Wayland ho k tomu ani nenutí. Za tu dobu ho už na setkání přestal zvát. Myslím, že doufá, že Aloysisus pochopí jeho narážku nebo brzy prostě umře na stáří. Jenže otec Aloysisuse se dožil sto čtyři let. Nejspíš tu s námi bude ještě dalších patnáct let." Charlotte zoufale zavrtěla hlavou.
"No, když nechce vidět tebe ani Henryho, proč nepošleš někoho jiného?" zeptala se Jessamine znuděně. "Vedeš Institut. Členové Enklávy tě musí poslouchat."
"Ale většina z nich je na Benediktově straně," řekla Charlotte. "Chtějí vidět můj neúspěch. Nevím komu můžu věřit."
"Nám můžeš věřit," řekl Will. "Pošli mě. A Jema."
"A co já?" ozvala se Jessamine rozhořčeně.
"A co ty? Ty ale doopravdy nechceš jít, ne?"
Jessamine zvedla cíp mokrého hadru a podívala se na něj. "Cestovat páchnoucím vlakem celou cestu až do zapadákova Yorkshiru? Ne, jasně že ne. Jenom jsem chtěla říct, že mi Charlotte může věřit."
"Můžu ti věřit, Jessie, ale je jasné, že ty nepůjdeš. Což je škoda, protože Aloysius měl vždycky slabost pro pěkné tvářičky."
"Další důvod, proč bych měl jít já," ozval se Will.
"Wille, Jeme ..." Charlotte si skousla ret. "Jste si jistí? Koncil nebyl moc šťastný, když se dozvěděl o vaší nezávislé akci ohledně paní Temné."
"No, tak to nechápu. Zabili jsme nebezpečnou démonku!" protestoval Will.
"A zachránili jsme Kostelníka," přidal se Jem.
"Nějak pochybuju, že by tohle hrálo v náš prospěch," řekl Will. "Ta kočka mě včera v noci třikrát kousla."
"Hraje to ve váš prospěch," řekla Tessa. "Nebo přinejmenším v Jemův prospěch."
Will se na ní zašklebil. Nezdálo se, že by se zlobil. Byl to spíš obličej, který dělal na Jema, když se snažil tvářit uraženě. Možná by se k sobě vážně mohli začít chovat jako lidi. Včera večer v knihovně se choval mile.
"Nebude to procházka růžovou zahradou," řekla Charlotte. Červené skvrnky na její tváři začaly mizet, ale pořád vypadala hrozně. "Nic vám neřekne, jestli se dozví, že jsem vás poslala já. Kdyby jenom-"
"Charlotte," přerušila jí Tessa, "je tu způsob, jak bychom ho mohli donutit to říct."
Charlotte se na ní nechápavě podívala. "Tesso, co to-" Zarazila se a v očích jí zasvítilo světýlko poznání. "Ach, jasně. Tesso, to je výborný nápad."
"Kdybych mohla získat něco, co patří jemu," řekla Tessa, "pak bych to mohla použít, aby se na něj změnila. Možná se dostanu k jeho vzpomínkám. Mohla bych ti říct jestli si vzpomíná na něco o Mortmainovi a Shadesových."
"Tak s námi pojedeš do Yorkshiru," řekl Jem.
Najednou se všechny oči v místnosti upřely na Tessu. Byla překvapená a chvíli nic neříkala.
"Těžko by nám chtěla dělat společnost," ozval se Will. "Můžeme tam něco vzít a přivést jí to zpátky."
"Ale Tessa řekla, že potřebuje něco, co pro člověka na kterého se chce změnit, hodně znamená," řekl Jem. "Jestli vybereme něco, co by pro něj nemuselo být až tak důležité-"
"Taky řekla, že může použít nehet nebo pramen vlasů-"
"Takže navrhuješ jet vlakem do Yorkshiru, sejít se tam s devadesátiletým mužem, skočit na něj a vytrhnout mu vlasy? Jsem si jistý, že budou Clavové skákat nadšením."
"Jediné co by na to řekli je to, že jste naprostí šílenci," řekla Jessamine. "Ale to už si s tejně myslí, takže co je tady za problém?"
"Je to na Tesse," řekla Charlotte. "Je to její síla, kterou chceme využít. Mělo by to být jenom její rozhodnutí."
"Říkali jste, že by se jelo vlakem?" zeptala se Tessa a podívala se na Jema.
Přikývl. V jeho stříbrných očích tančily jiskřičky. "Z Great Northern to do Kings Cross trvá celý den. Naše cesta by byla otázkou hodin."
"Pak jedu," řekla Tessa. "Nikdy jsem nejela vlakem."
Will rozhodil rukama. "To je všechno? Pojedeš proto, žes nikdy předtím nebyla ve vlaku?"
"Jo," řekla a věděla, jak moc ho její klidné chování dohání k šílenství. "Strašně ráda bych se v jednom projela."
"Vlaky jsou špinavé a čoudí se z nich," řekl Will. "Nebude se ti to moc zamlouvat."
Tessa se ani nepohnula. "Nevím, jestli se mi to bude líbit, dokud to nezkusím, ne?"
"Nikdy jsem neplaval nahý v Temži, ale rozhodně vím, že by se mi to nelíbilo."
"Ale myslím, že turistům jo," řekla Tessa a viděla jak Jem sklonil hlavu, aby skryl svůj úsměv. "Stejně na tom nezáleží. Chci jet a taky pojedu. Kdy odjíždíme?"
Will obrátil oči v sloup, ale Jem se pořád usmíval. "Zítra ráno. Dorazíme tam ještě před setměním."
"Budu muset poslat Aloysiusovi zprávu, aby vás očekával," řekla Charlotte a zvedla pero. Zastavila se a přes všechny přejela pohledem. "Je to příšerný nápad? Já - já si nejsem jistá."
Tessa se na ní ustaraně podívala. Takhle Charlotte neznala, pochybující o vlastních instinktech. Nutilo jí to nenávidět Benedicta Lightwooda a jeho přívržence ještě víc, než předtím.
Byl to Henry, který udělal krok dopředu a něžně položil své ženě ruku na rameno. "Jediná další možnost je nedělat nic, drahá Charlotte," řekl. "A neděláním nic jen těžko dosáhneme nějakého pokroku. Kromě toho, co by se mohlo pokazit?"
"U andělů, přeju si, aby ses na to nikdy nezeptal," odpověděla mu Charlotte rychle. Pak se ale sklonila nad papír a začala psát.
To odpoledne měla Tessa se Sophií další trénink s Lightwoodovými. Když se Tessa převlékla, opustila pokoj a našla Sophii čekat na ní na chodbě. Měla na sobě stejné oblečení. Vlasy měla svázané do uzlu a netvářila se moc pěkně.
"Sophie, co se děje?" zeptala se Tessa, když vyrazili směrem k tréninkové místnosti. "Vypadáš rozhozeně."
"No, když už se ptáte ..." Sophie ztišila hlas. "Jde o Bridget."
"Bridget?" Ta irská dívka byla v kuchyni skoro neviditelná od chvíle, kdy dorazila. Cyril naopak pořád někde pobíhal a dělal různé pochůzky stejně jako Sophie. Tessina poslední vzpomínka na ní byla, jak seděla na Gabrielovi Lightwoodovi s nožem pod jeho krkem. Chvíli se nad tou vzpomínkou pousmívala. "Co udělala?"
"Ona jenom ..." Sophie hlasitě vydechla. "Není moc přívětivá. Agáta byla moje kamarádka, ale Bridget - mluvili jsme spolu, jako se to běžně mezi služkami dělá, ale s Bridget to nejde. Cyril je přátelský, ale ona je pořád jenom v kuchyni a zpívá si ty jejich příšerné irské balady. Vsadila bych se, že i teď si jednu prozpěvuje."
Zrovna míjeli černé dveře od kuchyně. Sophie pokynula Tesse, aby jí následovala. Společně šli blíž a blíž a pak nakoukli dovnitř. Kuchyně byla celkem velká. Byly tam ještě dveře, které vedli do spižírny. Pult byl přeplněný jídlem na večeři - ryby a zelenina. Příbory byly vyčištěné a připravené k použití. Bridget stála u džezu, rudé vlasy se jí díky vodě kroutili kolem obličeje.
Sophie měla pravdu. Zpívala si. Její hlas přehlušoval zvuk tekoucí vody. Zpívala vysoce a příjemný.
"Ach, její otec jí vedl dolů po schodech,
Její matka jí česala blonďaté vlasy.
Její sestra Ann jí vedla ke kříži,
A její bratr John jí posadil na jejího koně.
Teď jsi vysoká a já jsem malý,
Dej mu pusu předtím, než vyrazíš.
Sklonila se, aby ho políbila,
On jí ale hluboce bodnul a neminul svůj cíl.
A s nožem ostrým jako šipka,
Jí její bratr probodl srdce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama