20. Kapitola - Hrozné překvapení 2/2

5. července 2013 v 20:41 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
Děti Lilith, známí také pod označením čarodějové, jsou stejně jako kříženci a další podobné druhy, sterilní. Nemohou mít potomstvo. Žádné vyjímky pro tohle pravidlo nebyly zaznamenány ...
Tessa vzhlédla od Kodexu. Dívala se z okna hudebního pokoje, i když už byla venku příliš tma na to, aby něco viděla. Vybrala si tohle útočiště a nechtěla se vracet do svého pokoje, kde by ji nakonec objevila trápící se nad tím, co si přečetla Sophie, nebo ještě hůř Charlotte. Tenká vrstva prachu na všem, co bylo v místnosti, jí dávalo jistotu, že je mnohem méně pravděpodobné, že jí tu najdou.
Uvažovala, jak jí tahle skutečnost o čarodějích mohla uniknout. Ospravedlněním bylo, že tohle nebylo v sekci Kodexu u čarodějů, ale v další části u kříženců-Podsvěťanů, hned vedle kříženců víly a vlkodlaka. Nebyli zjištěni žádní poloviční čarodějové. Čarodějové nemohli mít děti. Will jí nelhal, aby jí ublížil; jen jí prostě řekl pravdu. Což se svým vlastním způsobem zdálo ještě horší. Věděl, že jeho slova budou trefa do černého a zároveň snadné řešení.
Možná měl pravdu. Co si vlastně myslela, že by se mohlo stát? Will byl Will a ona neměla očekávat, že se změní. Sophie jí varovala, ale Tessa jí neposlouchala. Věděla, co teta Harriet říkala o ženách, které neposlouchají dobré rady.
V hnědém hudebním pokoji se ozvalo slabé zašustění. Otočila se. Nejdřív nic neviděla. Jediné světlo v místnosti přicházelo z jednoho svícnu s magickým světlem. Jeho blikající světlo přicházelo od piána a odhalovalo zakřivený tvar harfy překryté nějakým hadrem. Když se rozhlédla, objevila na podlaze dvě zvláštní zelenožlutá světýlka. Blížila se k ní stejnou rychlostí, jako kdyby byla něčím spojená.
Tessa najednou vydechla. Samozřejmě. Naklonila se dopředu. "Tady, čičí." Nasadila přemlouvavý hlas. "Tady, čičí, čičí!"
Kočka jí odpověděla mňau, které se ztratilo v hluku otevíraných dveří. Do místnosti proniklo světlo a ona na okamžik uviděla tmavou siluetu postavy, co stála ve dveřích. "Tesso? Tesso, jsi to ty?"
Tessa ten hlas okamžitě rozpoznala. Bylo to tak podobné první věci, kterou od něj slyšela, když vešla do jeho pokoje: Wille? Wille, jsi to ty?
"Jeme," řekla rezignovaně. "Ano, to jsem já. Zdá se, že sem zabloudila tvoje kočka."
"Nemůžu říct, že by mě to překvapilo." Jem zněl pobaveně. Když vešel do místnosti, zaplavilo jí světlo z chodby a ona ho uviděla jasně. Dokonce i kočka už byla vidět, jak seděla na podlaze a tlapou si myla tvář. Vypadala, že se zlobí. Ale takovou podobu měly asi všechny perské kočky. "Zdá se, že je to trochu tulák. Myslí si, že je u všech vítaný-" Jem ztichnul, když upřel své oči na Tessu. "Co se stalo?"
Tessa byla natolik zaskočená, že koktala. "P-proč se mě na to ptáš?"
"Vidím ti to na tváři. Něco se stalo." Sedl si na stoličku klavíru naproti ní. "Charlotte mi řekla tu dobrou zprávu," řekl, když se kočka zvedla na nohy a začala se k němu pomalu plížit. "Nebo jsem si alespoň myslel, že je to dobrá zpráva. Nejsi ráda?"
"Samozřejmě, že jsem ráda."
"Hm." Jem vypadal nepřesvědčeně. Sklonil se a natáhl ruku ke kočce, aby se mu mohla třít hlavou o prsty. "Hodný kocour, Kostel."
"Kostel? Tak se ten kocour jmenuje?" Tessa se bavila i přes svou bídnou náladu. "Proboha, není to někdo ze známých paní Temné nebo něco podobného, že ne? Možná že Kostel pro to není zrovna to nejlepší jméno!"
"On," řekl Jem a hranou vážností, "není žádný známý té čarodějnice, ale jen ubohé stvoření, které bylo plánováno obětovat v rámci kouzla černé magie. Charlotte řekla, že by tu měl zůstat, protože je štěstí mít kočku v kostele. Tak jsem mu začal říkal "kostelní kočka," a od toho ..." pokrčil rameny. "Kostel. Pokud mu to jméno pomůže udržet se dál od problémů, tím lépe."
"Mám takový dojem, že se na mě dívá povýšeným pohledem."
"Pravděpodobně jo. Kočky si myslí, že jsou lepší, než všichni ostatní." Jem poškrábal Kostel za ušima. "Co to čteš?"
Tessa mu ukázala Kodex. "Will mi ho dal.."
Jem se natáhl a vzal si ho od ní s takovou obratností, že Tessa neměla čas ho zaklapnout. Byl otevřený na stránce, kterou četla. Jem se na něj podíval a pak jeho oči ulpěly znovu na ní. Jeho výraz se změnil. "Tys to nevěděla?"
Zavrtěla hlavou. "Není to tak, že bych snila o tom mít děti," řekla. "Jen mě napadalo, že by to tak jednou, někdy daleko v mém životě, mohlo být. Jen se to zdá jako další věc, která mě odděluje od zbytku lidstva. Dělá to ze mě monstrum. Něco, čím se odlišuju."
Jem dlouhou chvíli mlčel. Jeho dlouhé prsty hladily srst kočky. "Možná," řekl, "to není tak zlé něčím se odlišovat." Naklonil se dopředu. "Tesso, víš, že i když se zdá, že jsi čarodějka, máš schopnosti, o kterých jsme nikdy předtím neslyšeli. Neneseš žádnou značku čaroděje. Ještě tolik věcí o sobě nevíš a nemůžeš si dovolit, aby tě tahle informace dohnala k zoufalství."
"Nejsem zoufalá," řekl Tesa. "Já jen - několik posledních nocí jsem jen ležela a byla jsem vzhůru. Přemýšlela jsem o svých rodičích. Sotva jsem si na ně vzpomněla. A přesto se nelžu ubránit otázkám. Mortmain mi řekl, že moje matka nevěděla, že byl můj otec démon, ale co když lhal? Řekl, že nevěděla co byla, ale co to znamená? Věděli předtím to, co vím teď já, že nejsem člověk? Byl to důvod, proč pod rouškou tmy opustili tak tajně Londýn? Pokud jsem důsledek něčeho příšerného, co se stalo mé matce bez jejího vědomí, tak jak mě mohli někdy milovat?"
"Skryli tě před Mortmainem," řekl Jem. Museli vědět, že tě chtěl. Že tě celá ta léta hledal. Tvoji rodiče tě především drželi v bezpečí. Pak se toho ujala tvoje teta. Tohle není chování nemilující rodiny." Jeho pohled byl upřený na její tvář. "Tesso, nechci ti dávat sliby, které bych nemohl slnit, ale pokud chceš znát pravdu o tvé minulosti, můžeme jí hledat. Po tom všem, co jsi pro nás udělala, ti hodně dlužíme. Pokud existuje tajemství o tom, jak ses stala tím, čím teď jsi, můžeme se pokusit ho odkrýt, pokud je to to, po čem toužíš."
"Ano. To je to, co chci."
"Možná se ti ale," řekl Jem, "nebude líbit, co zjistíme."
"Je lepší znát pravdu." Tessa byla překvapená přesvědčením ve svém hlase. "Teď znám pravdu o Nateovi a i když je to bolestivé, je to lepší, než žít ve lži. Je to lepší, než milovat někoho, kdo tvojí lásku neopětuje. Lepší, než plýtvat všemi těmi pocity." Hlas se jí třásl.
"Myslím, že ano," řekl Jem, "a on tě má svým způsobem rád, ale tím se teď nemůžeš trápit. Je to velká věc milovat a být milován. Láska není něco, čím by se mohlo plýtvat."
"Jen je to těžké. To je všechno." Tessa věděla, že bude znít sebelítostně, ale nemohla si pomoct. "Být tak sama."
Jem se naklonil dopředu a podíval se na ní. Červené značky na jeho bledé kůži vystupovaly jako oheň. Připomínaly jí vzory, které měli Mlčenliví bratři na okraji šatů. "Moji rodiče, stejně jako ti tvoji, jsou mrtví. Stejně tak Willovi, Jessiiny a dokonce i Henryho a Charlotte. Nejsem si jistý, že je ve Společenství někdo, kdo není sirotek. Jinak bychom tu nebyli."
Tessa otevřela ústa, ale pak je zase zavřela. "Já vím," řekla. "Je mi to líto. Byla jsem hrozně sobecká, když jsem nepomyslela na-"
Zvedl svou štíhlou ruku. "Já tě neobviňuju," řekl. "Možná, že jsi tady, protože jsi sama, ale já jsem na tom stejně. A Will taky. A i Jessamine. A dokonce i Charlotte a Henry. Kde jinde by mohl Henry mít svou laboratoř? Kde jinde by měla Charlotte možnost nechat pracovat svou brilantní mysl tak, jak může tady? A i když Jessamine předstírá, že tu všechno nenávidí a Will by nikdy nepřiznal, že něco z tohohle potřebuje, mají tady svůj domov. Svým způsobem tu jsme, protože nemáme kam jinam jít. Jenže mi nepotřebujeme jít někam jinam, protože máme Společenství a lidé v něm jsou naše rodina."
"Ale není to moje rodina."
"Mohla by být," řekl Jem. "Když jsem přišel, bylo mi dvanáct. Rozhodně jsem se tu necítil jako doma. Viděl jsem jenom to, že Londýn není jako Šanghaj a stýskalo se mi. Tak šel Will do jednoho obchodu na Východní straně a koupil mi tohle." Ukázal na řetízek, který mu visel kolem krku a Tessa si všimla, že na něm byl zelený přívěsek ve tvaru sevřené pěsti. "Myslím, že se mu to líbilo, protože to připomínalo pěst. Ale byla to Jade a on věděl, že Jade pochází z Číny. Tak mi ho přinesl a já si ho pověsil na řetízek a nosil jsem ho. Stále ho nosím."
Zmínka o Willovi nutila její srdce poklesnout. "Myslím, že je dobré vědět, že dokáže být někdy i milý."
Jem se na ní podíval svýma velkýma stříbrnýma očima. "Když jsem přišel -a viděl jsem tvojí tvář- netvářila ses tak jen kvůli tomu, co jsi četla v Kodexu, viď? Bylo to kvůli Willovi. Co ti řekl?"
Tessa zaváhala. "Dal mi velmi jasně najevo, že mě tady nechce," řekla nakonec. "Takže to, že zůstanu ve Společenství, není moc skvělá informace. Alespoň ne pro něj."
"A to jsem právě skončil výklad toho, proč bys ho měla zvážit jako člena své rodiny," řekl Jem trochu smutně. "Není divu, že vypadáš, jako kdyby se ti právě stalo něco hrozného."
"Je mi to líto," zašeptala Tessa.
"Nemusí. To jemu by to mělo být líto." Jeho oči potemněly. "Vyhodíme ho ven na ulici," prohlásil. "Slibuju, že bude do rána pryč."
Tessa na něj zírala a napřímila se. "Och - ne, to nemůžeš myslet vážně-"
Usmál se. "Samozřejmě, že ne. Ale cítila ses aspoň na chvíli líp, ne?"
"Bylo to jako krásný sen," řekla Tessa vážně, ale usmála se, když to vyslovila, což ji překvapilo.
"S Willem je to ... těžké," řekl Jem. "Ale v každé rodině je někdo takový. Kdybych si nemyslel, že je pro tebe Společenství to nejlepší místo, Tesso, nikdy bych to neříkal. A člověk si může vytvořit vlastní rodinu. Vím, že se necítíš jako člověk, jako kdyby ses něčím lišila, byla odříznutá od života a od lásky, ale..." Jeho hlas trochu zachraptěl. Tessa poprvé slyšela Jema nejistého. Odkašlal si. "Slibuju ti, že na tom tomu pravému nebude záležet."
Než mu stačila Tessa odpovědět, něco zaklepalo na sklo okna. Podívala se na Jema, ale ten jen pokrčil rameny. Slyšel to taky. Přejela pohledem po pokoji a všimla si, že se něco jako malá okřídlená temná silueta podobná ptáku, snaží dostat dovnitř. Pokusila se otevřít okno, ale vypadalo, že je zaseknuté. Otočila se, ale Jem už byl po jejím boku a otevíral ho. Temný stín vletěl dovnitř a mířil přímo k Tesse. Zvedla ruce a chytila ho ve vzduchu. Měla pocit, že jí železná křídla škrábnou do dlaní. Zavřela jí a zároveň zavřela i oči. Ještě jednou ucítila jemné mávnutí křídly. Pak byl klid, jako kdyby stvoření čekalo, až bude znovu probuzeno. Na prstech ucítila tiché tik-tik. Jem se odvrátil od otevřeného okna. Vítr mu čechral vlasy. Ve žlutém světle svítily jako bílé zlato. "Co je to?"

Tessa se usmála. "Můj anděl," řekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 5. července 2013 v 20:53 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama