2. Kapitola - Reparace 2/3

6. července 2013 v 14:37 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
Pan Bane už vás očekává, pane," řekl sluha a ustoupil stranou, aby mohl Will vstoupit. Sluha se jmenoval Archer - nebo Walker, nebo něco na ten způsob, napadlo Willa- a byl to jeden z lidských posluhovačů Camille. Stejně jako všichni ti, které zotročila vůle upíra vypadal nemocně. Měl bledou pleť tenkou jako pergamen a jemné matné vlasy. Když uviděl Willa, který se hodlal připojit k jeho pánovi v čas večeře, vypadal asi tak šťastně, jako kdyby na něj zpod salátu vykoukla hlava červa.
V momentě, kdy Will vkročil do domu, ho do nosu udeřil zápach. Byl to pach temné magie. Něco jako směs síry s pachem Temže v parném dni. Will pokrčil nos. Sluha se na něj podíval s ještě větší dávkou nenávisti. "Pan Bane je v obývacím pokoji." Jeho hlas mu napověděl, že tu není žádná šance, že by ho tam třeba doprovodil. "Mám vám vzít kabát?"
"To není nutné." Pořád v kabátu šel Will chodbou za vůní magie. Ta ještě zesílila, když se přiblížil ke dveřím obývacího pokoje, který byl pevně zavřený. Z mezery pod dveřmi unikaly pramínky kouře. Will se zhluboka nadechl nakyslého vzduchu a otevřel dveře.
Uvnitř to vypadalo zvláštně prázdně. Po chvíli si uvědomil, že to bylo proto, že vzal Magnus všechen těžký nábytek, dokonce i klavír, a odtlačil ho směrem ke stěnám. Ze stropu visely ozdobné svícny, ale jediné světlo v místnosti poskytovalo desítky tlustých černých svíček, které byly uspořádané do kruhu ve středu místnosti. Magnus stál vedle kruhu s otevřenou knihou v jeho rukách. Staromódní kravatu měl uvolněnou a černé vlasy mu kolem tváře divoce stály, jako kdyby dostal ránu elektrickým proudem.
Když k němu přišel Will, zvedl hlavu a usmál se. "Právě včas," vykřikl. "Vážně si myslím, že ho máme v tomhle kruhu. Wille, tohle je Thammuz, nižší démon z osmé dimenze. Thammuzi, tohle je Will, nižší Lovec stínů z - Walesu?"
"Vyškrábu ti oči," zasyčelo zvíře sedící ve středu hořícího kruhu. Byl to určitě démon. Neměl víc než tři metry, bleděmodrou kůži, tři hořící oči černé jako uhel a dlouhé krvavě rudé drápy na každé jeho osmiprsté ruce. "Servu ti kůži z ksichtu."
"Nebuď drzý, Thammuzi," řekl Magnus a přestože byl tón jeho hlasu klidný, kruh ze svíček najednou vzplanul a oheň šlehal vesele vzhůru, což srazilo démona s výkřikem dolů. "Will má otázky. Ty na ně odpovíš."
Will zavrtěl hlavou. "Já nevím, Magnusi," řekl. "Nevypadá jako on."
"Říkals, že je modrý. Tenhle je modrý."
"Jo, je modrý," uznal Will a přešel blíž k ohnivému kruhu. "Ale démon, kterého hledám - no, měl spíš takovou kobaltovou modř. Tenhle je víc ... brčálový."
"Co si to o mě řekl?" zařval vztekle démon. "Pojď trošku blíž Lovče stínů a nech mě hodovat na tvých játrech. Budu ti je rvát z těla, zatímco budeš křičet."
Will se otočil k Magnusovi. "Ani tak nezní. Má jiný hlas. A taky moc očí."
"Jsi si jistý-"
"Naprosto," řekl Will hlasem, který nepřipouštěl žádné pochyby. "Na tohle nikdy nedokážu zapomenout."
Magnus vzdychl a obrátil se zpátky k démonovi. "Thammuzi," řekl a četl nahlas z knížky. "Zapřísahám tě pomocí zvonu, knihy a svíčky a velkými jmény Samael, Abbadom a Maloch, řekni mi pravdu. Už jsi se někdy -kromě dneška- setkal s Lovcem stínů Willem Herondalem nebo s někým z jeho pokrevní linie?"
"Nevím," řekl démon podrážděně. "Všichni lidé mi přijdou podobní."
Magnus zvýšil hlas. Najednou zněl ostře a velitelsky. "Odpověz mi!"
"Fajn. Ne. Nikdy jsem ho neviděl. Na to bych si vzpomněl. Vypadá fakt chutně." Démon se ušklíbnul a vycenil zuby ostré jako břitva. "Nebyl jsem na tomhle světě asi sto let. Možná víc. Nějak mi splývá století a tisíciletí. Mimochodem, naposled, když jsem tu byl, všichni žili v hliněných chýších a jedli brouky. Takže pochybuju, že tenhle pobíhal někde okolo," -ukázal na Willa- "teda jestli nežije tenhle lidský druh dýl, než jsem si původně myslel."
Magnus obrátil oči v sloup. "Ty ses prostě rozhodl být naprosto neužitečný, co?"
Démon pokrčil rameny v podivně lidském gestu. "Nutil jsi mě k tomu říct pravdu. Tak jsem jí prostě řekl."
"Tak fajn, už jsi někdy slyšel o démonovi, kterého jsem popisoval?" vložil se do toho Will. V hlase měl nádech zoufalství. "Tmavě modrý s chraplavým hlasem podobným smirkovému papíru a s dlouhý, ostnatým ocasem."
Démon se na něj znuděně podíval. "Máš vůbec představu, kolik démonů existuje, Nephilime? Ne stovky, ale spíš stovky miliónů. Velké město démonů Pandemonia dělá z vašeho Londýna vesnici. Démoni všech tvarů, velikostí i barev. Někteří dokážou měnit vzhled podle přání."
"Ach, radši sklapni, když už nemůžeš říct nic užitečného," řekl Magnus a zabouchl knihu. Svíčky okamžitě zhasly a démon s vylekaným výkřikem zmizel. Zůstal po něm jen příšerně páchnoucí kouř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 6. července 2013 v 14:40 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama