2. Kapitola - Reparace 1/3

6. července 2013 v 14:31 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
kapitola 2
REPARACE
Potom sdílejte svou bolest, následovanou smutnou úlevou.
Ach, víc než jen sdílejte! Podělte se se mnou o všechen svůj žal.
- Alexandr Pope "Eloisa to Abelard"
Čarodějné světlo, které ozařovalo celou Velkou knihovnu, lehce zablikalo, jako kdyby byla místo něj v držáku svíčka. Tessa ale věděla, že je to jenom její představivost. Čarodějné světlo, na rozdíl od ohně nebo plynu, nikdy neshoří a neslábne.
Její oči se na druhou stranu začaly pomalu zavírat, a když se podívala na své společníky, došlo jí, že nebyla jediná. Všichni byli shromáždění kolem jednoho z dlouhých stolů. Charlotte seděla v jeho čele a Henry byl Tesse po pravici. Will a Jem seděli o kousek dál vedle sebe. Jenom Jessamine seděla na vzdálenějším konci stolu, oddělená od ostatních. Povrch stolu byl pokrytý papíry - starými novinovými články, knihami, listy pergamenu, pokrytými jemným písmem. Byly tam rodokmeny Mortmainovy rodiny, historie automatů, nekonečné knihy kouzel přivolávacích a závazných a všechno, co se Mlčenlivým bratrům podařilo sehnat v archivu o výzkumu klubu Pandemonium.
Tessa měla za práci pročítat novinové články a hledat informace o Mortmainovi a jeho lodní společnosti. Vidění se jí začalo rozmazávat a slova jí po stránce tančila. Ulevilo se jí, když Jessamine konečně prolomila ticho. Odstrčila od sebe knížku, kterou četla -Na motorech čarodějnictví- a řekla: "Charlotte, myslím že tím jenom plýtváme čas."
Charlotte k ní vzhlédla s bolestným výrazem. "Jessamine, nemusíš tady být, jestli nechceš. Musím říct, že nikdo z nás neočekává tvojí pomoc v téhle věci, a protože jsi nikdy moc nebyla na studium, nemůžu si pomoct, ale zajímá mě, jestli vůbec víš, co hledáš. Dokázala bys rozeznat závazné kouzlo od přivolávacího, kdybych je před tebe obě postavila?"
Tessa si nemohla pomoct, ale zatvářila se překvapeně. Charlotte byla málokdy takhle ostrá na někoho z nich. "Chci pomoct," řekl Jessamine nevrle. "Ty Mortmainovy mechanické věcičky mě málem zabily. Chci ho chytit a potrestat."
"Ne, to nechceš." Will rozevřel pentagram tak starý, že mu v rukách zapraskal a zamžoural dolů na černé symboly na listu. "Chceš jen dopadnout a potrestat Tessina bratra, protože tě donutil myslet si, že tě miluje, i když to nebyla pravda."
Jessamine zrudla. "Ne ne. Myslím tím, to není pravda. Myslím - ehm! Charlotte, Will prudí."
"A slunce vychází na východě," řekl Jem do ticha.
"Nechci být vyhozená z Institutu, jestli nenajdeme Mortmaina. Je to tak těžké pochopit?"
"Tebe ale z Institutu nikdo nevyhodí. Charlotte jo. Jsem si jistý, že ti Lightwoodové dovolí zůstat. A Benedikt má dva legitimní syny. Měla bys být šťastná," řekl Will.
Jessamine se zašklebila. "Lovci stínů. Jako kdybych si někoho z nich chtěla vzít."
"Jessamine, jsi jedna z nich."
Než mohla Jessamine odpovědět, dveře do knihovny se otevřely a dovnitř vešla Sophie. Sklonila hlavu s bílým čepcem. Něco zašeptala Charlotte, která se zvedla na nohy. "Je tu bratr Enoch," řekla Charlotte skupince. "Musím si s ním promluvit. Wille, Jessamine, zkuste se navzájem nezabít až budu pryč. Henry, kdybys mohl ..."
Hlas se jí zadrhl. Henry se díval dolů na knížku - Al-Jazariho kniha o znalostech složitých mechanických zařízení- a nevšímal si ničeho jiného. Charlotte rozhodila rukama a odešla se Sophií.
V okamžiku, kdy se za Charlotte zavřely dveře, Jessamine střelila po Willovi jedovatým pohledem. "Jestli si myslíš, že nemám dost zkušeností na to, abych vám pomohla, tak proč je tady ona?" Ukázala na Tessu. "Nechci být hnusná, ale ty si myslíš, že ona by dokázala odlišit přivolávací kouzlo od závazného?" Podívala se na Tessu. "No, co? A když už jsme u toho, Wille, ty dáváš při lekcích takový pozor, že bys nerozeznal závazní kouzlo od receptu na sufflé."
Will se opřel v křesle a zasněně řekl: "Jo, jsem ale bláznivej severo severo západaň, takže když vítr fouká jižně, rozpoznám jestřába od ruční pily."
"Jessamine, Tessa nám laskavě nabídla její pomoct a my zrovna teď potřebujeme tolik očí, kolik to půjde," řekl Jem odměřeně. "Wille, ty přestaň citovat Hamleta. Henry ..." Odkašlal si. "Henry."
Henry vzhlédnul a zamrkal. "Ano, miláčku?" Zamrkal znova a pak se rozhlédl. "Kde je Charlotte?"
"Šla si promluvit s Mlčenlivými bratry," řekl Jem, kterého zdá se nevyvedla z míry Henryho nevšímavost ohledně jeho manželky. "V téhle chvíli se ale bojím ... že musím souhlasit s Jessamine."
"A slunce zapadá na západě," řekl Will, který zřejmě přeslechl Jemův předchozí komentář.
"Ale proč?" zeptala se Tessa. "Teď to nemůžeme vzdát. Bylo to, jako kdybychom bez boje předali Institut Benediktu Lightwoodovi."
"Nenavrhuju to teď vzdát, jestli rozumíte. Ale snažit se zjistit, co má teď Mortmain v plánu. Musíme se snažit předvídat budoucnost a ne pochopit minulost."
"My známe Mortmainovu minulosti. I jeho plány." Will mávl rukou k novinovým výstřižkům. "Narodil se v Devonu, byl to lodní opravář, stal se bohatým obchodníkem, zapletl se s temnou magií a teď plánuje ovládnout svět pomocí obrovské armády mechanických stvoření, které mu budou stát po boku. To není zrovna netypický příběh mladého ambiciózního muže-"
"Nemyslím si, že by někdy řekl něco o ovládnutí světa," přerušila ho Tessa. "Jen o ovládnutí Britského království."
"Chytáš mě za slovo," řekl Will. "Myslím tím, že víme, odkud Mortmain pochází. Sotva může být naše chyba, že tu není nic zajímavého ..." Hlas se mu zlomil. "Ach."
"Ach, co?" zeptala se Jessamine a dívala se rozmrzele z Jema na Willa a zase zpátky. "Na rovinu, způsob, jakým si rozumíte i beze slov mi příde trošku strašidelný."
"Ach," řekl Will. "Jema právě napadlo, a já s ním můžu jenom souhlasit, že Mortmainův život je blbost. Něco je lež, něco pravda. Pravděpodobně v tom ale není nic, co by nám mohlo nějak pomoct. Jsou to jenom informace, které se rozhodl dát do novin. Co mu nevadilo dát otisknout. Navíc nám je jedno, kolik lodí vlastní. Nás zajímá, kde se naučil používat temnou magii a od koho."
"A taky proč nenávidí Lovce stínů," dodala Tessa.
Willovi modré oči po ní líně přejely. "A je to nenávist?" zeptal se. "Já spíš předpokládal, že je to obyčejná chamtivost a touha po nadvládě. Kdyby nás dostal pomocí jeho mechanických strojů z cesty, mohl by převzít moc. A přesně to by se mu líbilo."
Tessa zavrtěla hlavou. "Ne, je v tom něco víc. Je těžké to vysvětlit, ale on Nephilimy nenávidí. Je to pro něj osobní. A má to něco společného s těmi hodinkami. Je to - jako kdyby si přál pomstít se někomu. Museli mu udělat něco špatného nebo mu ublížili."
"Reparace," vyjeknul najednou Jem, který právě vstával s pomocí své hole.
Will se na něj nechápavě díval. "Jo, tak tohle je hra? Máme vyhrknout to, co se nám právě honí hlavou? Tak v tom případě ´genufóbie´. To znamená bezdůvodný strach z kolenou."
"A jak se říká opodstatněné fóbii z idiotů, co někomu pijou krev?" zeptala se Jessamine.
"Repace. To je část archivu," řekl Jem a oba ignoroval. "Konzul to včera zmínil. Od té doby se mi to pořád honí hlavou. Tam jsme se nedívali."
"Reparace?" zeptala se Tessa.
"Když civil nebo Podsvěťan tvrdí, že Lovec stínů v jednání s nimi porušil zákon, Podsvěťan podá stížnost prostřednictvím Reparací. Tam proběhne soud a Podsvěťanovi bude přiznána nějaká forma odškodnění podle toho, jestli dokáže podložit své tvrzení."
"No, mě příde trošku zbytečné hledat zrovna tam," řekl Will. "Nemyslím, že by Mortmain podal stížnost na Lovce stínů. Ne úřední cestou. ´Jsem velmi rozrušený tím, že všichni Lovci stínů odmítli zemřít, když jsem to po nich požadoval. Požaduji kompenzaci. Prosím kontaktujte mě na adrese A.Mortmain, 18 Kensington Road-´"
"Dost sarkasmu," zastavil ho Jem. "Možná není pravda, že nenáviděl Lovce stínů odjakživa. Možná byla chvíle, kdy se pokusil získat odškodnění prostřednictvím oficiální cesty a to nevyšlo. Co je špatného na tom to aspoň zkusit? Nejhorší věc, co se může stát je, že nic nezjistíme. Neboli na tom budeme stejně jako teď." Zvedl se na nohy a odhrnul si z tváře jeho stříbrné vlasy. "Jdu odchytit Charlotte předtím, než bratr Enoch odejde a zeptám se, jestli by se nemohli do archívu podívat i Mlčenliví bratři."
Tessa se zvedla. Nezamlouvala se jí myšlenka na to, že zůstane v knihovně sama s Willem a Jessamine, kteří pokračovali v hašteření. Samozřejmě, že tam byl i Henry, ale ten si nejspíš nad hromadou knih trošku zdřímnul. V nejlepším případě se dalo říct, že s ním nebyla zrovna moc řeč. Ve většině případů jí byla blízkost Willa nepříjemná. S Jemem se to ale zdálo trochu snesitelnější. Jem nějak dokázal otupit Willovi ostré hrany, takže působil skoro lidsky. "Půjde s tebou, Jeme," řekla. "Je tu - něco, na co bych se chtěla zeptat Charlotte ohledně ... něčeho."
Jem vypadal překvapeně, ale i potěšeně. Will se na ně střídavě díval a pak odsunul vlastní židli. "Už jsme zavření mezi těmihle starými bichlemi pár dní," prohlásil. "Moje nádherné oči už jsou unavené a navíc jsem se pořezal o papír. Vidíte?" Roztáhl směrem k nim prsty. "Jdu se projít."
Tessa si nemohla pomoct. "Můžeš použít runu, aby sis to vyléčil."
Podíval se na ní. Měl nádherné oči. "Vždycky a za každých okolností nápomocná, viď Tesso."
Opětovala mu pohled. "Mým jediným přáním je být k službám."
Jem jí položil ruku na rameno. Jeho hlas zněl starostlivě. "Tesso, Wille. Nemyslím si, že-"
Ale Will už byl pryč. Vzal svůj kabát a praštil za sebou dveřmi knihovny tak silně, že jejich rám zavibroval.
Jessamine seděla v křesle a mhouřila své hnědé oči. "Zajímavé."
Tesse se třásly ruce, když si strkala pramen vlasů za ucho. Nenáviděla, jak na ní Will působil. Nenáviděla to. Věděla, že by to tak nemělo být. Věděla, co si o ní myslel. Že nebyla nic, byla míň než nic. Ale jediný pohled na něj jí pořád nutil cítit podivnou směs nenávisti a touhy. Bylo to jako jed v její krvi. A Jem byl jediný protijed. Jenom s ním se cítila nohama pevně na zemi.
"Pojď." Jem jí lehce chytil za ruku. Gentleman by se za normálních okolností dívky na veřejnosti nedotknul, ale tady v Institutu se k sobě chovali Lovci stínů mnohem důvěrněji, než to bylo zvyklé u civilů. Když se otočila a podívala se na něj, usmál se. Jem dával vždycky do svého úsměvu všechno ze sebe, takže se zdálo, že se usmívá očima, srdcem a celou jeho bytostí. "Najdeme Charlotte."
"A co mám dělat já, když vy půjdete pryč?" zeptala se mrzutě Jessamine, když se vydali ke dveřím.
Jem se ohlédl přes rameno. "Vždycky ještě můžeš probudit Henryho. Vypadá to, jako kdyby ve spánku přežvykoval papír a ty víš, jak moc to Charlotte nesnáší."
"Ach, jasně," řekla Jessamine s podrážděným povzdechem. "Proč vždycky já dostanu všechny hloupé úkoly?"
"Protože nijak neprahneš po těch vážných," řekl Jem a jeho hlas měl k podrážděnosti snad nejblíž, co kdy Tessa slyšela. Ani jeden z nich už si nevšímal chladného pohledu, který jim věnovala, když za sebou zavřely dveře do knihovny a zamířili pryč chodbou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama