19. Kapitola - Boadicea 1/2

5. července 2013 v 20:38 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 19
BOADICEA


Zapečeť mysl před jejím prvním sladkým vzdechem.
Moje, po právu moje, od narození až do smrti
moje, moje - tak přísahali naši otcové.
Alfred, Lord Tennyson, "Maud"
-
Když se za nimi zavřely dveře Svatyně, Tessa se s obavami rozhlédla kolem sebe. Místnost byla tmavší, než tenkrát, když sem přišla na schůzku s Camille. Nebyly tu žádné svíčky ve svícnech, jen blikající magická světla, jejichž zář vycházela ze svítidel na stěnách. Socha anděla plakala a její nekonečné slzy padaly do fontány. Vzduch v místnosti byl mrazivě chladný a ona se zachvěla.
Sophie si zastrčila klíč do kapsy. Vypadala stejně nervózní, jako se Tessa cítila.
"Tak jsme tady," řekla. "Je tu příšerná zima."
"No, jsem si jistá tím, že tu nebudeme moc dlouho," řekla Jessamine. Stále držela Nateův nůž, který se jí třpytil v ruce. "Někdo se vrátí zpátky, aby nás zachránil. Will nebo Charlotte-"
"Tu najdou Společenství plné mechanických stvoření," připomněla jí Tessa. "A Mortmaina." Otřásla se. "Nejsem si jistá, že to bude tak jednoduché, jak to líčíš."
Jessamine se na Tessu podívala svýma chladnýma tmavýma očima. "No, nemusíš se mnou mluvit, jako kdyby to byla všechno moje vina. Kdyby nebylo tebe, nikdy bychom se nedostaly do téhle příšerné situace."
Sophie přešla mezi hlavní dva sloupy a vypadala najednou hrozně malá. Její hlas se odrážel od kamenných stěn. "To od vás nebylo moc hezké, slečno."
Jessamine si sedla na okraj kašny. Pak se znovu zvedla a zamračila se. Přejela si po zadní straně šatů, které byly teď mokré. Vypadala podrážděně. "Možná ne, ale je to pravda. Jediný důvod, proč tu teď Magister je, je Tessa."
"Řekla jsem Charlotte, že je to všechno moje vina." Tessa mluvila tiše. "Řekla jsem jí, aby mě poslala pryč. Jenže to neudělala."
Jessamine pohodila hlavou. "Charlotte má měkké srdce. A Henry jakbysmet. A Will - Will si myslí, že je Galahad. Chce všechny zachránit. Jem je na tom podobně. Nikdo z nich nemyslí prakticky."
"Přepokládám," řekla Tessa, "že kdyby to bylo tvoje rozhodnutí, už bys..."
"Už bych tě dávno vykopla ze dveří na ulici a nic bych ti nedala," řekla Jessamine a odfrkla si. Když viděla, jak se na ní Sophie dívala, dodala: "Ach nech toho! Nebuď takovej suchar, Sophie. Agáta a Thomas by byli stále naživu, kdyby tu nebyla, ne?"
Sophie zbledla. Její jizva vystoupila na její tváři, jako kdyby byla utržená teprve nedávno. "Thomas je mrtvý?"
Jessamine vypadala, jako kdyby jí došlo, že šlápla vedle. "Nechtěla jsem."
Tessa se na ní tvrdě podívala. "Co se stalo, Jessamine? Viděli jsme, že tě zranili-"
"Jo, a žalostně málo vás to zajímalo. Nic jste neudělali," řekla Jessamine a posadila se na mokrou fontánu. Zřejmě zapomněla na to, starat se o stav jejích šatů. "Byla jsem v bezvědomí ... když jsem se probudila, viděla jsem, že všichni kromě Thomase odešli. Mortmain byl taky pryč, jenže ty bytosti tam byli pořád. Jeden z nich ke mně začal jít. Podívala jsem se na můj slunečník, ale ten byl rozšlapaný na kousky. Thomas byl obklopen těmi netvory. Šla jsem k němu, ale on mi řekl, abych utekla, tak ... jsem utekla." Defenzivně vystrčila bradu.
Sophii zaplály oči. "Nechala jste ho tam? Samotného?"
Jessamine se zlostným zavrčením zabodla nůž do zdi. "Já jsem dáma, Sophie. Od mužů se očekává, že se obětují pro bezpečí dam."
"To je nesmysl!" Sophie zaťala své malé ruce v pěst. "Jste Temný lovec. A Thomas je jen civil! Mohla jste mu pomoct. Jenže to jste neudělala -protože jste jen obyčejný sobec! A -a jste odporná!"
Jessamine na Sophii zírala s ústy dokořán. "Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit-"
Zarazila se, když na dveře Svatyně někdo těžce zaklepal. Klepot zazněl znovu a pak na ně zavolal známý hlas. "Tesso! Sophie! To jsem já. Will."
"Díky Bohu," řekla Jessamine -jako kdyby se jí ulevilo, že jí zachránil od dalšího rozhovoru se Sophií- a spěchala ke dveřím. "Wille! To jsem já. Jessamine. Jsem tady taky!"
"A jste všechny tři v pořádku?" Will zněl úzkostlivě. Tesse se sevřel hrudník. "Co se stalo? Jeli jsme sem z Highgate jako o závod. Viděl jsem, že jsou dveře Společenství otevřené. Jak se u andělů mohl dostat Mortmain dovnitř?"
"Nějak obešel naší ochranu," řekla Jessamine hořce a sáhla po klice dveří. "Nemám ponětí jak."
"To teď není podstatné. Je mrtvý. Mechanické automaty jsou zničené." Willův tón byl uklidňující - ale proč, pomyslela si Tessa, se tedy necítila klidně? Otočila se a podívala se na Sophii. Dívala se na dveře. Mračila se, měla ostrou rýhu mezi obočím a její rty se lehce pohybovaly, jako kdyby něco šeptala. Sophiin zrak, vzpomněla si Tessa. Charlotte jí řekla, že ho má. V Tesse rostl pocit neklidu a nakonec jí zaplavil jako vlna.
"Jessamine," zakřičela na ní. "Jessamine, neotvírej ty dveře-"
Ale bylo příliš pozdě. Dveře se rozletěly. Na prahu stál Mortmain, obklopen mechanickými stroji.
...
Díky andělům za okouzlení, pomyslel si Will. Pohled na kluka, co jede na černém koni bez sedla dolů pod ulici Farringdon, by za normálních okolností stačilo k zvýšení obočí lidí i v tak znuděném velkoměstě, jako byl Londýn. Ale když Will uháněl dál -na koni, za jehož kopyty se zvedaly obláčky londýnského prachu, a který se vzpínal a odfrkával si- nikdo ho nemohl zahlédnout ani koutkem oka. Přesto, i když ho lidé neviděli, měli spoustu důvodů klidit se mu z cesty -i zase cenu upuštění brýlí, když jeden člověk rychle uskakoval před vodou, která náhle vystříkla z louže- a tím se vyhnout ušlapání.
Z Highgate do Společenství to bylo skoro pět mil. Kočárem jim to trvalo skoro třičtvrtě hodiny. Willovi to na Baliosovi trvalo jen dvacet minut. Když projížděli bránou Společenství, kůň byl zadýchaný a zpocený. Zastavili pár kroků od vchodu.
Jeho srdce okamžitě pokleslo. Dveře byly otevřené. Byly dokořán, jako kdyby k sobě zvali noční návštěvníky. Bylo to proti zákonu, nechat otevřené dveře ve Společenství.
Měl pravdu; stalo se něco strašného.
Sklouzl ze hřbetu koně a jeho boty na dlažebních kostkách hlasitě zaduněly. Rozhlédl se okolo, aby našel nějaký způsob, jak zabezpečit zvíře, ale když mu uřízl popruhy, nebyl způsob, jak ho tu uvázat. Navíc se na něj Balios koukal stylem, že kdyby to zkusil, kousnul by ho. Pokrčil rameny a vkročil do domu.
...
Jessamine zalapala po dechu a klopýtla dozadu, když Mortmain vstoupil do místnosti. Sophie zaječela a přikrčila se za sloupem. Tessa byla až příliš šokovaná na to, aby se mohla hýbat. Byli tam čtyři automaty. Pokaždé Mortmainově straně dva. Dívali se přímo před sebe. Jejich kovové tváře, které vypadaly jako masky, zářily.
Za Mortmainem byl Nate. Kolem hlavy měl obvázaný provizorní obvaz nasáklý krví. Ze spodku jeho košile -Jemovi košile- byl odtržený pruh látky. Věnoval Jessamine zlověstný pohled.
"Ty hloupá děvko," zavrčel a vydal se k ní.
"Nathanieli." Mortmainův hlas byl ostrý jako bič. Nate ztuhl. "Tohle není žádná aréna, kde bys mohl provádět svou malichernou pomstu. Je tu ještě jedna věc, kterou od tebe chci. Víš co to je. Získej to pro mě."
Nate zaváhal. Podíval se na Jessamine tak, jak se dívá kočka na myš.
"Nathanieli. Místnost se zbraněmi. Hned."
Nate odtrhl svůj pohled od Jessie. Na moment se podíval na Tessu. Vztek v jeho obličeji vystřídal jakýsi úšklebek. Pak se otočil na patě a odkráčel z místnosti. Dva automaty se odpojily od Mortmaina a následovaly ho.
Dveře se za nimi zavřely a Mortmain se mile usmál. "Vy dvě," řekl a podíval se na Jessamine a Sophii. "Vypadněte."
"Ne," hlas Sophie byl tichý, ale pevný. K Tessině překvapení ani Jessamine neprojevila žádnou ochotu k odchodu. "Ne bez Tessy."
Mortmain pokrčil rameny. "Velmi dobře." Obrátil se na mechanické stvoření po jeho stranách. "Ty dvě dívky," řekl. "Temný lovec a služka. Zabijte je obě."
Luskl prsty a automaty se pohnuly dopředu. Byli groteskně rychlí, jako pobíhající krysy. Jessamine se otočila a rozběhla se, ale stačila udělat jen několik kroků, než jí jeden z nich uchopil a zvedl jí ze země. Sophie se vrhla mezi dva pilíře, jako když Sněhurka utíkala do lesů, jenže té to šlo o trochu líp. Druhý automat jí rychle chytil a zvedl jí ze země, zatímco pronikavě křičela. Na rozdíl od ní, byla Jessamine naprosto potichu. Stvoření ji drželo ve svých železných pažích. Jednu ruku mělo na jejích ústech a druhou jí obmotalo kolem pasu. Krutě do ní zarylo prsty. Zbytečně kopala nohama ve vzduchu, jako nohy odsouzence, které visí na konci lana, když kat zatáhne za páku.
Tessa slyšela svůj vlastní hlas, který vyšel z jejího krku. Přišel jí cizí. "Nechte toho. Prosím, prosím, nechte toho!"
Sophie se uvolnila ze sevření automatu, které jí drželo a dopadla na podlahu. Svalila se na kolena. Snažila se utéct, ale chytil jí za kotník a znovu jí zvedl z podlahy. Vydala ze sebe vzlyk.
"Prosím," řekla Tessa a znovu se zadívala na Mortmaina.
"Můžete to zastavit, slečno Grayová," řekl. "Slibte mi, že se nebudete snažit utéct." Jeho oči hořely intenzitou, když se na ní díval. "Pak je nechám jít."
Jessamininy oči, které byly vidět přes kovovou dlaň, která jí ulpívala na ústech, na Tessu vrhaly prosebný pohled. Další mechanické stvoření bylo na nohách a drželo Sophii, která visela bezvládně v jeho sevření.
"Zůstanu," řekla Tessa. "Máte mé slovo. Samozřejmě, že to udělám. Jen je nechte jít."

Nastala dlouhá pauza. Pak řekl: "Slyšeli jste ji." Otočil se ke svým mechanickým monstrům. "Vezměte ty dívky z téhle místnosti. Odveďte je dolů. Neubližte jim." Malý, prohnaný úsměv, se usadil na jeho tváři. "Nechte se mnou slečnu Grayovou o samotě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama