18. Kapitola - Třicet stříbrných 1/2

5. července 2013 v 20:35 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 18
TŘICET STŘÍBRNÝCH

Skrývá své jméno, a pak, už vnímá jen další ztracenou duši,
odmítá další úkol, další cesta zůstává neprozkoumaná,
další triumf Ďábla a další zármutek andělů,
jen další zlý člověk, další urážka Boha!
-Robert Browning, "The Lost Leader"
-
Tessa se odpotácela od dveří. Za ní Sophie zmrazená strachem klečela nad Agátou. Ruce tiskla na hruď starší ženy. Obvaz pod jejími prsty byl žalostně prosáklý krví. Agáta dostávala do tváří příšernou mrtvolnou barvu a vydávala zvuky jako konvice na čaj při varu. Když uviděla mechanické stroje, rozšířily se jí oči a snažila se od sebe odtlačit pryč krvavé ruce Sophie. Ta ale pořád křičela, houževnatě odolávala Agátě a odmítla se pohnout.
"Sophie!" Ze schodů se ozvaly zvuky kroků. Thomas vtrhl do dveří. Ve tváři byl úplně bílý. V ruce svíral velký meč, s kterým ho Tessa viděla už předtím. S ním dovnitř vběhla i Jessamine se slunečníkem v ruce. Za ní postával Nathaniel, který vypadal naprosto vyděšeně.
"Co se to tu zatraceně-" Thomas se zarazil, když se podíval ze Sophie na Tessu, Agátu a pak na dveře. Automaty se zastavily. Stály ve dveřích v řadě, jako kdyby to byly loutky, které čekají, až někdo zatahá za jejich struny. Své prázdné pohledy upíraly před sebe.
"Agáto!" Sophiin hlas se proměnil v nářek. Starší žena měla stále ještě oči doširoka otevřené a vytřeštěné, ale její zrak byl rozostřený. Její ruce bezvládně visely u jejích boků.
I když jí nebylo příjemné obrátit se ke strojům zády, Tessa se otočila a položila Sophii dlaň na rameno. Druhá dívka setřásla její ruku. Vydala tichý kňučivý zvuk, který připomínal nakopnutého psa. Tessa se přes ní podívala na automaty. Byli stále nehybní jako šachové figurky. Jak dlouho to ještě mohlo trvat?
"Sophie, prosím!"
Nate měl srdce v kalhotách. Oči měl upřené na dveře. Ve tváři byl bílý jako křída. Vypadal, že nechce nic jiného, jen se otočit a utéct pryč. Jessamine se na něj podívala jen jednou. V obličeji se jí zračil výraz překvapení a pohrdání. Pak se obrátila k Thomasovi. "Zvedni jí na nohy."
Potom, co na Jessamine vrhl překvapený pohled, sklonil se a jemně, ale pevně vyprostil Sophiiny ruce od Agáty. Pak jí zvedl na nohy. Přitiskla se k němu. Ruce měla krvavé, jako kdyby přišla z jatek. Její zástěra byla roztržená na dvě poloviny. Měla na ní červené otisky svých rukou.
"Slečno Lovelacová," řekl tichým hlasem. Rukou, kterou nedržel meč, si k sobě přitisknul Sophii ještě blíž. "Vezměte Sophii a slečnu Grayovou do Svatyně-"
"Ne," ozval se za ní hlas s přízvukem. "To si nemyslím. Nebo spíš, vezmi si tu služku a jdi s ní kamkoliv budeš chtít. Ale slečna Grayová zůstane tady. Stejně jako její bratr."
Ten hlas jí byl povědomý - až otřesně povědomý. Tessa se velmi pomalu otočila. Mezi nehybnými stroji se jako zázrakem zjevil muž. Vypadal stejně obyčejně jako předtím, pomyslela si Tessa, i když měl sundaný klobouk a magické světlo odhalovalo jeho pomalu plešatící šedivou hlavu. Mortmain.
Usmíval se. Ne jako předtím, teď se mu na tváři zračila upřímná radost. "Nathanieli Grayi," řekl. "Výborná práce. Přiznám, že má víra v tebe byla tentokrát zkoušená - těžce zkoušená- ale obdivuhodně rychle jsi napravil své chyby, které jsi udělal v minulosti. Jsem na tebe hrdý."
Tessa se otočila a podívala se na svého bratra. Zdálo se, že si Nate neuvědomoval, že je v místnosti ještě někdo další. Díval se na Mortmaina, na jeho tváři se usadil ten nejpodivnější výraz - mix strachu a úcty. Udělal krok vpřed. Protáhl se kolem Tessy, ta ho zadržela, ale on zlostně setřásl její ruku z té jeho. Nakonec se zastavil až před Mortmainem.

S výkřikem si klekl na kolena a sepjal před sebou ruce, jako kdyby se modlil. "To byl vždycky můj sen," řekl, "sloužit Magisterovi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama