17. Kapitola - Ve snech 2/4

9. července 2013 v 11:31 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
Tma.
Byla v temné cele, napadlo Tessu a přepadl jí pocit osamělosti a hrůzy. Jessamine ležela v úzké posteli. Její blonďaté vlasy jí zplihle padaly na ramena. Tessa se nad ní vznášela a cítila, že se může dotknout její mysli. Cítila z ní velký bolestivý pocit ztráty. Jessamine musela nějak vědět, že je Nate mrtvý. Dřív, když se Tessa pokusila dotknout se Jessamininy mysli, setkala se s odporem. Teď ale cítila jenom rostoucí smutek, jako když kapka černého inkoustu spadne do vody a pomalu se rozšiřuje.
Jessiiny hnědé oči byly otevřené. Zírala do tmy. Nemám nic. Ta slova byla tak jasná, že se rozezněly v Tessině mysli jako zvon. Vybrala jsem si Nata nad Lovci stínů a teď je mrtvý a Mortmain mě bude chtít mrtvou taky. Charlotte mnou opovrhuje. Prohrála a ztratila jsem úplně všechno.
Zatímco jí Tessa sledovala, Jessamine se natáhla a sundala si z krku malou šňůrku. Na jejím konci byl zlatý prsten se zářivě bílým diamantem. Sevřela ho mezi prsty a začala něco škrábat do zdi vedle ní.
JG.
Jessamine Grayová.
Chtěla toho napsat víc, ale Tessa nikdy nezjistí co, protože diamant, který Jessamine tiskla v prstech, se rozbil. Narazila rukou na zeď a poškrábala si klouby.
Tessa se nemusela dotknout mysli Jessamine, aby věděla, na co myslí. Dokonce i ten diamant byl falešný. S výkřikem se Jessamine převalila a zabořila tvář do hrubé deky na posteli.
Když se Tessa znovu probudila, byla tma. Vysokými okny v ošetřovně dovnitř pronikalo slabé světlo z hvězd. Na stolku vedle postele svítila lampa s magickým světlem. Vedle ní stál šálek čaje. Stoupala z něj pára. Vedle ležel malý talířek sušenek. Zvedla se do sedu, aby sáhla pro hrníček a - ztuhla.
Will seděl na posteli vedle ní. Na sobě měl volné tričko, kalhoty a černý župan. Ve světle hvězd jeho kůže bledě zářila. Ale ani tohle šero nedokázalo vymýt modrou z jeho očí. "Wille," řekla překvapeně. "Co tu děláš? Už jsi vzhůru?" Sledoval jí, jak spí? napadlo jí. Ale tohle se Willovi moc nepodobalo.
"Přinesl jsem ti čaj," řekl trochu strnule. "Ale znělo to, jako kdybys měla noční můru."
"Měla? Ani si nepamatuju, co se mi zdálo." Stáhla ze sebe deku, i když jí noční košilka moc nezakrývala. "Myslela jsem, že jsem do spánku utekla - že byl můj skutečný život jenom noční můra a spánek byl místo, kde jsem mohla najít klid."
Will zvedl hrneček a sedl si na posteli vedle ní. "Ná. Vypij to."
Vzala si od něj poslušně hrnek. Čaj měl hořkou chuť, ale jí chutnal. Bylo to jako kůra z citronu. "K čemu to je?"
"Uklidní tě to," řekl Will.
Podívala se na něj. V ústech pořád cítila chuť citronu. Zdálo se, že vidí přes nějaký mlžný opar. Will vypadal jako ve snu. "Jak jsou na tom tvoje zranění? Máš bolesti?"
Zavrtěl hlavou. "Když vyndali všechny kovové úlomky, mohli na mě použít hojivou runu," řekl. "Rány ještě nejsou kompletně zacelené, ale hojí se. Do zítřka z nich budou jenom jizvy."
"To ti závidím." Znovu se napila čaje. Začala cítit závrať. Dotkla se obvazu na čele. "Myslím, že to bude dobré. Jenom co mi tohle sundají."
"Do té doby si můžeš užívat, že vypadáš jako pirát."
Zasmála se, ale bylo to nejisté. Will u ní byl dost blízko. Mohla cítit teplo vyzařující z jeho těla. Byl rozžhavený do běla. "Máš horečku?" zeptala se dřív, než se mohla zarazit.
"Léčivá runa zvyšuje tělesnou teplotu. Je to součást hojivého procesu."
"Aha," řekla. Z jeho blízkosti jí po těle naskočila husí kůže, ale byla moc malátná na to, aby se odtáhla.
"Je mi líto tvého bratra," řekl tiše. Cítila jeho dech ve vlasech.
"Není." Mluvila hořce. "Vím, že si myslíš, že dostal jenom to, co si zasloužil. Nejspíš to tak i bylo."
"Moje sestra zemřela. Zemřela a nebylo nic, co bych s tím mohl udělat," řekl. Cítila v jeho hlase syrový smutek. "Je mi líto tvého bratra."
Podívala se na něj. Oči měl široké a modré. Jeho perfektní obličej, tvar jeho úst, které byly svěšené starostí. Starostí o ní. Bylo jí horko a kůže jí byla těsná. Hlavu měla lehkou, jako kdyby se vznášela. "Wille," zašeptala. "Wille, cítím se divně."
Will se přes ní naklonil, aby položil hrneček na stůl. Ramenem se otřel o to její. "Chceš, abych zavolal Charlotte?"
Zavrtěla hlavou. Zdálo se jí to. Teď už si byla skoro jistá. Měla stejný pocit, jako kdyby byla ve svém těle, ale zároveň nebyla. Jako když se jí zdálo o Jessamine. Vědomí, že to byl jenom sen, jí nutilo být odvážnější. Will se pořád nakláněl dopředu. Stočila se mu do náruče a hlavu si položila na jeho rameno. Zavřela oči. Will ztuhnul překvapením.
"Ublížila jsem ti?" zeptala se. Pozdě si vzpomněla na jeho záda.
"To nevadí," řekl upřímně. "Je mi to jedno." Obtočil paže kolem ní a držel jí. Položila si tvář na jeho rameno a čelo si opřela o jeho krk. Hořel. Slyšela jeho pulz a cítila jeho vůni. Krev, mýdlo a magie. Nebylo to jako na balkoně, kde byla jenom touha a vášeň. Držel jí opatrně. Tvář měl položenou na jejích vlasech. Třásl se. Jeho hruď se rychle zvedala a zase klesala, když váhavě zasunul prsty pod její bradu a zvedl její tvář ...
"Wille," řekla Tessa. "To je v pořádku. Nezáleží na tom, co uděláš. Je to jenom sen."
"Tess?" Will zněl vystrašeně. Sevřel jí pevněji. Cítila teplo, jeho jemnou kůži a závrať. Kéž by to bylo opravdové, napadlo jí. A nejenom ve snech. Postel se pod ní točila jako loď zmítaná mořskými vlnami. Zavřela oči a nechala se pohltit tmou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama