15. Kapitola - Zahraniční opium 1/2

5. července 2013 v 20:22 | Alice Shinshekli |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 15
ZAHRANIČNÍ OPIUM



Ach Bože, tahle láska byla jako květina nebo plamen,
Tenhle život spočíval v pojmenovávání jmény
Tahle smrt nebyla víc žalostná, než touha
Že tyhle věci nebyly jedno a totéž"
-Algernon Charles Swinburne, "Laus veneris"
-
"Slečno Tesso." Byl to sophiin hlas. Tessa se otočila a uviděla její siluetu ve dveřích. V ruce se jí houpala lucerna. "Jste v pořádku?"
Tessa se cítila žalostně vděčná, že vidí tuhle dívku. Cítila se tak sama. "Nejsem zraněná. Henry sledoval ty stvoření a Charlotte-"
"Budou v pořádku." Sophie položila Tesse ruku na loket. "Pojďte, půjdeme dovnitř, slečno. Krvácíte."
"Krvácím?" Zmatená Tessa se dotkla prsty čela. Když je odtáhla, byly zbarvené červeně. "Musela jsem se bouchnout do hlavy, když jsem spadla na schodech. Ani jsem to necítila."
"Šok," řekla Sophie klidně. Tessa přemýšlela, kolikrát už ve své práci musela někomu obvazovat rány a stírat z nich krev.
"Pojďte se mnou a já vám dám obklad n hlavu."
Tessa přikývla. S posledním ohlédnutím přes rameno na zničené nádvoří se nechala Sophií odvést zpátky do Společenství. Další krátká doba pro ní byla jako v mlze. Potom co jí Sophie pomohla usadit se do křesla v obývacím pokoji, spěchala pryč a o chvíli později se vrátila s Agátou, která Tesse do ruky vložila šálek něčeho horkého.
Tessa věděla co to je už od chvíle, kdy si k tomu čuchla. Brandy a voda. Vzpomněla si na Natea a zaváhala. Ale pak ochutnala pár doušků a opět začala vnímat. Charlotte a Henry se vrátili a přinášeli sebou pach kovu a boje.
Se sevřenými rty Charlotte odložila zbraně na stůl a volala Willa. Nereagoval. Místo něj chodbou spěchal Thomas. Měl kabát potřísněný krví. Řekl jí, že je Will s Jemem, a že Jem bude v pořádku.
"Zranili ho ti tvorové a ztratil trochu krve," řekl Thomas a projel si rukou rozcuchané hnědé vlasy. Podíval se na Sophii a řekl: "Ale Will mu dal aniratz-"
"A jeho lék?" zeptala se Sophie rychle. "Vzal si nějaký?"
Thomas přikývl a Sophiina napnutá ramena se trochu uvolnila. Charlottin pohled změkl. "Děkuju ti Thomasi," řekla. "Možná by ses mohl jít podívat, jestli nepotřebuje ještě něco jiného?"
Thomas přikývl a vydal se zpátky chodbou. Naposledy se přes rameno ohlédl na Sophii, ale ta si toho ani nevšimla. Charlotte klesla do křesla naproti Tesse. "Tesso, můžeš nám říct, co se stalo?"
Svírala hrneček a studené prsty jí trochu roztávaly díky jeho teplu. Tessa se otřásla. "Chytili jsme ty, kteří unikli? Co - co to bylo? Nějaká kovová monstra?"
Charlotte vážně zavrtěla hlavou. "Honili jsme je po ulicích, ale zmizeli, jakmile jsme se dostali k Hungerfordskému mostu. Henry si myslí, že v tom byla nějaká magie."
"Nebo tajný tunel," řekl Henry. "Také jsem řekl, že to mohl být tajný tunel, má drahá."
Podíval se na Tessu. Jeho obličej byl přátelský, ale byl pokryt krví a olejem. Jeho jasná pruhovaná vesta byla rozseknutá a potrhaná. Vypadal jako školák, který byl právě obětí šikany. "Vidělas jak vychází z nějakého tunelu, slečno Grayová?"
"Ne," řekla Tessa, ale její hlas byl napůl jen šepotem. Aby si pročistila krk, napila se nápoje od Agáthy, který jí dala. Pak položila šálek a začala vyprávět o dnešních událostech - mostě, kočím, sledování, slovech, které jim řekla ta stvoření a o tom, jak zlomily řetěz na bráně Společenství. Charlotte pečlivě naslouchala. Měla bílou tvář a sevřené rty. Dokonce i Henry vypadal zachmuřeně. Sophie za nimi seděla tiše na židli a zúčastněně naslouchala příběhu se zvědavostí školačky.
"Říkali, že je to vyhlášení války," skončila Tessa. "Že se nám přicházejí pomstít -mám tím na mysli vám- za to, co jsme udělali de Quinceymu."
"A ten tvor se na něj odkazoval jako na Magistera?" zeptala se Charlotte.
Tessa pevně stiskla rty, aby se jí nechvěly. "Ano. Řekl, že mně Magister chce a že byli posláni, aby mě pro něj získali. Charlotte, tohle je moje chyba. Kdyby nebylo mě, de Quincey by tam ty stvoření neposlal a Jem-" Podívala se na své ruce. "Možná by ho nechali jít, kdyby dostali mě."
Charlotte zavrtěla hlavou. "Tesso, slyšela jsi té noci de Quinceyho. Nenávidí Temné lovce. Udeřil by na Clavey bez ohledu na tebe. A pokud bychom mu dali všechno, po čem prahne, umístili bychom mu potencionálně cenou zbraň přímo do rukou." Podívala se na Henryho. "Zajímalo by mě, proč čekal tak dlouho. Proč si nepřišel pro Tessu, když byla venku s Jessie? Na rozdíl od démonů se tyhle stvoření můžou pohybovat venku i během dne."
"Můžou," řekl Henry, "ale ještě pořád ne bez toho, aby nějak zneklidnili normální civily. Nevypadají dost přesně jako obyčejné lidské bytosti na to, aby kolem někoho prošli bez vzrušeného povyku." Vyndal z kapsy svítící zařízení a držel ho před sebou. "Prohlédl jsem zbytky automatů dole na nádvoří. Tyhle stvoření zaslané de Quinceym pro Tessu nejsou stejné jako ty, co jsme našli ve sklepě. Jsou propracovanější, z tvrdšího kovu a s důvěryhodnější kůží. Někdo pracuje na designu těch plánů, co našel Will. Zlepšuje je. Tyhle stroje jsou nyní rychlejší a smrtelnější."
Ale jak je zlepšuje? "Bylo v tom nějaké kouzlo," řekla rychle Tessa. "Na plánu. Magnus ho dešifroval ..."
"Vazebné kouzlo. Chtěl svázat ďábelskou energii s automatem." Charlotte se podívala na Henryho. "Uspěl de Quincey-?"
"Jestli uspěl ve svých snahách?" Henry zavrtěl hlavou. "Ne. Ti tvorové jsou nastaveni tak, jako jsou hrací skříňky. Ale nejsou živí. Nemají mysl, vůli nebo život. A není v nich nic démonického."
Charlotte vydechla úlevou. "Musíme najít de Quinceyho, než se mu podaří zdárně dosáhnout svého cíle. Tyhle bytosti už je teď dost těžké zabít. Bůh ví, kolik jich udělal nebo jak obtížné je bude zabít, až budou svázání s démoní energií."
"Armáda, která se nezrodila z Nebe ani z Pekla," řekla Tessa tiše.
"Přesně tak," odpověděl Henry. "Musíme de Quinceyho najít a zastavit ho. A do té doby musíš, Tesso, zůstat ve Společenství. Nechceme tě tu věznit, ale bylo by bezpečnější, kdybys zůstala uvnitř."
"Ale na jak dlouho-?" začala Tessa - a byla přerušena, když se Sophiin výraz změnil. Dívala se na něco přes Tessino rameno. Její oříškové oči se najednou rozšířily. Tessa sledovala její pohled.
Byl tam Will. Stál ve dveřích obývacího pokoje. Přes bílou košili měl pruh krve. Vypadalo to jako od barvy. Jeho obličej byl neproniknutelný, jako kdyby měl na sobě masku. Díval se na Tessu. Když se jejich oči místnosti, Tessa ucítila tep až v krku.
"Chce s tebou mluvit," řekl Will.
Chvíli bylo ticho, když se na něj v obývacím pokoji všichni nechápavě dívali. V jeho pohledu bylo něco nahánějící hrůzu - intenzita jeho klidu. Sophie měla ruku na krku a nervózně si žmoulala límec.
"Wille," řekla nakonec Charlotte. "Myslíš Jema? Je v pořádku?"
"Je při vědomí a mluví," řekl will. Jeho pohled sklouzl na chvíli k Sophii, která se chovala, jako kdyby se snažila skrýt svůj výraz. "A teď chce mluvit s Tessou."
"Ale..." Tessa se podívala směrem k Charlotte, která vypadala ustaraně. "Je v pořádku? Je mu dobře?"
Willův výraz se změnil. "Chce s tebou mluvit," řekl a každé slovo vyslovoval velmi zřetelně. "Takže teď vstaneš, půjdeš se mnou a promluvíš si s ním. Chápeš?"
"Wille," začala Charlotte ostře, ale Tessa už vstávala a uhlazovala si rukou pomačkanou sukni. Charlotte se na ní ustaraně podívala, ale nic už neřekla.
Will byl naprosto potichu, když kráčeli chodbou. Magické světlo házelo na stěny vysoké stíny. Na bílé košili měl stejně jako krev rozmazaný i černý olej. Tvář měl špinavou a vlasy rozcuchané. Jeho čelist byla napnutá. Napadlo jí, jestli vůbec od té doby, kdy ho nechala na půdě spal. Chtěla se ho zeptat, ale všechno na něm - jeho držení těla, mlčení, napjatost jeho ramen- jí naznačovalo, že by žádné její otázky u něj nebyly vítané.
Otevřel dveře do Jemova pokoje a zavedl jí dovnitř. Jediné osvětlení přicházelo z okna a z magického světla, které leželo na stole. Jem ležel napůl odkrytý na vyřezávané vysoké posteli. Byl bílý jako jeho noční košile a tmavě modrá oční víčka měl zavřená. O pelest postele se opírala jeho hůl. Někdo ji opravil tak, že byla znovu celá a zářila jako nová.
Jem se otočil tváří k zvuku, který přišel od dveří a otevřel oči. "Wille?"
Will udělal něco, co Tessu naprosto šokovalo. Donutil svou tvář do úsměvu a řekl hraným veselý tónem: "Přivedl jsem jí, jak jsi mě žádal."
Jem otevřel oči. Tesse se ulevilo, když viděla, že měly opět svojí normální barvu. Stále v jeho tváři ale vypadaly jako dvě šedé jamky.
"Tesso," řekl. "Je mi to tak líto."
Tessa se podívala na Willa - pro povolení či radu, nebyla si jistá, jeho pohled byl ale upřený rovně. Bylo jasné, že jí nehodlá pomáhat. Bez dalšího pohledu na něj spěšně přešla pokoj a klesla na židli vedle Jemovi postele. "Jeme," řekla tiše. "nemělo by ti to být líto, ani by ses mi neměl omlouvat. Já bych měla být ta, která by se měla omluvit. Tys neudělal nic zlého. Já byla terčem těch mechanických věcí, a ne ty." Opatrně pohladila rukou pokrývku. Chtěla se dotknout jeho ruky, ale neodvážila se. "Nebýt mě, nikdy bys nebyl zraněný."
"Zraněný." Jem vyslovil to slovo tiše a s odporem. "Nebyl jsem zraněný."
"Jamesi." Willův tón byl varovný.
"Měla by to vědět, Williame. v opačném případě si bude myslet, že to všechno byla její vina."
"Byl jsi nemocný," řekl Will, aniž by se na Tessu podíval, nebo na ní promluvil. "Není to ničí chyba." Odmlčel se. "Jen si myslím, že bys měl být opatrný. Ještě ti není moc dobře. Mluvení tě unavuje."
"Jsou mnohem důležitější věci, než opatrnost." Jem se snažil posadit. Svaly na krku se mu napnuly. Když se posadil, opřel se zády o polštář. Když znovu promluvil, byl udýchaný. "Pokud se ti to nelíbí, Wille, nemusíš tu zůstávat."
Tessa slyšela, jak se otevírají dveře a pak tiché cvaknutí. Věděla, že Will odešel. Nemohla si pomoct - prošel jí mírný záchvěv, jako vždycky, když opustil pokoj.

Jem si povzdechl. "Je tak příšerně tvrdohlavý."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 5. července 2013 v 20:32 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama