13. Kapitola - Něco temného 2/2

5. července 2013 v 20:16 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
Vztek, pomyslela si Tessa, byl svým vlastním způsobem celkem uspokojující, když jste ho nechali, aby vás prostoupil. Na křiku a slepé zuřivosti bylo něco zvláštně blaženého, dokud jste ovšem nepřestali vypouštět slova plná jedu na všechny okolo. Následky byly méně příjemné. Když každému řekla, že ho nenávidí a aby jí nenásledovali, kam přesně teď měla jít? Pokud se vrátí do svého pokoje, každému tím dá najevo, že to byl jen prudký výbuch vzteku, který už odezněl. Nemohla jít k Nateovi a přenést na něj její černou náladu a kdyby se potulovala kolem, hrozilo by, že by narazila na trucující Sophii nebo Agátu.
Nakonec se vydala dolů po dlouhém a točitém schodišti, které vedlo pryč ze Společenství. Svítila si na cestu magickým světlem a skončila přímo na posledním schodě, který vedl do kostela. Sedla si na vrchol schodiště a objala se pažemi. Třásla se v neobvykle studeném větru. Někdy během dne muselo pršet, protože nádvoří bylo mokré a černé kameny zářily jako zrcadlo. Na obloze svítil měsíc, schovaný za plujícími mraky. Obrovská brána z tepaného železa byla ponořená do černé tmy. Prach jsi a v prach se obrátíš.
"Vím, na co myslíš." Hlas, který přišel ze dveří za Tessou, byl tak tichý, že by mohl být klidně součástí větru, který si hrál s listy na větvích za doprovodu šelestu.
Tessa se otočila. Jem stál ve dveřích. V ruce měl magické světlo, které dopadalo na jeho vlasy tak, že zářily jako kov. Jeho tvář však byla skryta ve stínu. V pravé ruce držel hůl. Jeho dračí oči Tessu ostražitě pozorovaly.
"To si nemyslím."
"Myslíš na to, že když je tu tak příšerné vlhké léto, jaká tu bude zima? To by ses divila. Zima je tu totiž úplně stejná." Odstoupil od dveří a sednul si vedle Tessy. Ne však příliš blízko. "Jen jaro je tu opravdu krásné."
"Vážně?" zeptala se Tessa, aniž by jí to doopravdy zajímalo.
"Ne. Vlastně je taky vlhko a všude je jedna a ta samá mlha." Vrhl rychlý postranní pohled na Tessu. "Vím, že jsi řekla, že nechceš abychom za tebou chodili. Doufal jsem ale, že si tím myslela jen Willa."
"Myslela." Tessa se na něj podívala. "Neměla jsem tak křičet."
"Ne, měla si právo říct to, cos řekla," odpověděl jí Jem. "My Temní lovci jsme, čím jsme, už moc dlouho a občas jsme tak úzkoprsí, že se zapomínáme dívat na různé věci i z pohledu někoho jiného. Zajímá nás jen to, jestli je ta či ona věc dobrá nebo špatná pro Nephilimy. Někdy si myslím, že se zapomínáme zeptat, jestli je něco dobré či špatné pro celý svět."
"Nikdy jsem nechtěla ublížit Charlotte."
"Charlotte je velmi citlivá na to, jakým způsobem je řízeno Společenství. Jako žena musí bojovat o to, aby jí lidé poslouchali a dokonce i potom musí být její rozhodnutí znovu odhlasované. Slyšelas, jak s ní Benedikt Lightwood jednal na setkání Enklávy. Cítí, že nemá svobodu na to, udělat nějakou chybu."
"A co my? A vy? Všechno pro vás znamená buď život nebo smrt." Tessa se zhluboka nadechla vzduchu protkaného mlhou. Chutnal po městě, kovu, popelu, koních a říční vodě. "Já jen - někdy mám pocit, že to nezvládnu. Nic z tohohle. Přeju si, abych se nikdy nedozvěděla, co jsem. Přála bych si, aby Nate zůstal doma a nic z tohohle se nikdy nestalo."
"Někdy," řekl Jem, "se naše životy mění tak rychle, že jsou změny rychlejší než naše mysli a srdce. Jsou to ty chvíle, kdy víme, že se naše životy změnily, ale my stále toužíme po tom vrátit čas do doby, než se to všechno staůp. To jsou chvíle, kdy cítíme tu největší bolest. Můžu ti říct, z vlastní zkušenosti, že se přes to dostaneš. Naučíš se žít nový život a nakonec si ani nebudeš moct vybavit, nebo vzpomenout, jak byly věci dřív."
"Chceš tím říct, že si zvyknu na to, že jsem čarodějka nebo co vlastně jsem."
"Vždycky jsi byla to, co jsi. Není to nic nového. Jen si musíš zvyknout na to poznání."
Tessa se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. "Nemyslela jsem vážně to, co jsem řekla nahoře," oznámila mu. "Nemyslím si, že jsou Nephilimové hrozní."
"Vím, že si to tak nemyslela. Pokud by to tak bylo, nebyla bys tu. Jsi jen prostě na straně svého bratra a chráníš ho před našimi zoufalými záměry."
"Will nemyslel vážně to, co říkal, viď," řekla Tessa po chvíli. "Neublížil by Nateovi."
"Ach." Jem se podíval směrem k bráně. Jeho šedé oči byly zamyšlené. "Máš pravdu. Ale jsem překvapený, že to víš. Já to vím. Ale já měl roky na to, abych pochopil Willa. Abych věděl kdy co myslí vážně a kdy zas ne."
"Takže na něj nejsi nikdy naštvaný?"
Jem se hlasitě rozesmál. "To bych zrovna neřekl. Někdy mám vážně chuť ho uškrtit."
"Jak se proboha dokážeš udržet?"
"Chodím na mé oblíbené místo v Londýně," řekl Jem. "Stojím a dívám se na vodu. Myslím na to, jak život běží a jak se řeka valí dál. Zapomínám při tom na drobná rozrušení v našich životech."
Tessa byla fascinovaná. "A to funguje?"
"Ani ne. Ale potom mě napadne, že kdybych opravdu chtěl, mohl bych ho zabít ve spánku. Pak se teprve cítím líp."
Tessa se zasmála. "A kde to je? To tvoje oblíbené místo?"
Jem na okamžik vypadal zamyšleně. Potom se zvedl na nohy a natáhl k ní ruku, ve které neměl hůl. "Pojď se mnou a já ti to ukážu."
"Je to daleko?"
"Vůbec ne." Usmál se. Měl krásný úsměv, pomyslela si Tessa - a nakažlivý. Nemohla se ubránit tomu, aby mu úsměv vrátila. Tenhle pocit neměla už roky.

Nechala se vytáhnout na nohy. Jemova ruka byla teplá a silná. Jeho dotek byl překvapivě uklidňující. Ohlédla se za Společenstvím a krátce zaváhala, než jí protáhl železnou bránou a pak ven do stínů města.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 5. července 2013 v 20:22 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama