10. Kapitola - Ctnost Andělů 2/4

7. července 2013 v 0:47 | Cassandra Clare |  Clockwork Prince (Infernal Devices 2)
Will měl pravdu. Alespoň o Gabrielovi. Gideon, jak se zdálo, ke všemu přistupoval trošku flegmaticky. Will seděl na malé dřevěné lavičce, která byla podél celé jedné stěny, a jedl jablko. Dlouhé nohy měl natažené před sebou. Občas vykřiknul nějakou radu, kterou ale Gabriel ignoroval, a které pro něj byly jako rána šípem přímo do hrudi.
"Musí tady být?" zavrčel Gabriel na Tessu, když podruhé skoro upustil nůž, zatímco jí ho podával. Položil jí ruku na rameno a ukazoval jí, jak zaměřit cíl na červeném kruhu nakresleném na zdi. Věděla, jak rád by radši zamířil přímo na Willa. "Nemůžeš mu říct, aby šel pryč?"
"A proč bych to dělala?" zeptala se Tessa logicky. "Will je můj kamarád a tebe ani nemám ráda."
Hodila nůž. Minul svůj cíl o několik metrů. Udeřil do nízké zídky u podlahy.
"Ne, pořád se ho snažíš až moc vyvážit - a co myslíš tím, že mě nemáš ráda?" zeptal se Gabriel a reflexivně jí hned podal další nůž. Tvářil se ale vážně překvapeně.
"No," řekla Tessa a snažila se zaostřit podél ostří nože, "chováš se, jako kdybys mě nesnášel. Vlastně se chováš, jako kdybys nesnášel nás všechny."
"To není pravda," ohradil se Gabriel. "Jediný koho nesnáším je on." Ukázal na Willa.
"Bože," řekl Will a znovu se zakousnul do jablka. "Je to proto, že jsem hezčí, než ty?"
"Oba buďte zticha," křikl Gideon přes místnost. "Chceme tady pracovat, ne na sebe štěkat kvůli malicherným sporům, které se táhnou už celé roky."
"Malicherným?" zavrčel Gabriel. "Zlomil mi ruku."
Will si ukousl další sousto. "Nemůžu uvěřit, že seš pořád naštvanej."
Tessa vrhla nůž. Tenhle hod byl lepší. Přistál v černém kruhu, možná přímo ve středu. Gabriel se rozhlédl po dalším noži, ale neviděl ani jeden. Nechal uniknout podrážděný povzdech. "Až přebereme Institut," řekl a zvýšil hlas tak, aby ho Will nemohl přeslechnout, "tahle tréninková místnost bude muset být trošku vylepšená a hlavně líp zásobovaná."
Tessa se na něj vztekle otočila "Zvláštní, že tě nemám ráda, viď?"
Gabrielův obličej se stáhnul do masky opovržení. "Nechápu, co s tím vším máš společného ty, malá čarodějko. Tenhle Institut není tvůj domov. Nepatříš sem. Věř mi, měla by ses mnohem líp, kdyby se moje rodina zhostila vedení Institutu. Mohli bychom najít využití pro tvůj ... talent. Zaměstnat tě a udělat z tebe boháče. Mohla bys žít kdekoliv bys chtěla. A Charlotte by mohla řídit Institut v Yorku. Tam nadělá mnohem míň škod."
Will se najednou napřímil. Na jablko úplně zapomněl. Gideon a Sophie přestali s tréninkem a sledovali jejich rozhovor. Gideon se postavil do pozoru a Sophie vytřeštila oči. "Jestli sis nevšiml," křikl na něj Will, "Yorský Institut už někdo řídí."
"Aloysius Starkweather je starý senilní dědek." Gabriel jeho připomínku odmávnul mávnutím ruky. "A navíc nemá žádné potomky, kteří by mohli říct Konzulovi, aby nastoupil na jeho místo. Potom, co se stalo s jeho vnučkou, jeho syn a snacha odešli do Idris. A ti se asi jen tak nevrátí pro lásku a peníze."
"Co se stalo s jeho vnučkou?" zeptala se Tessa a ve vzpomínkách se vrátila k nemocně vypadající holčičce na schodech v Yorském Institutu.
"Dožila se jenom asi tak deseti," řekl Gabriel. "Nikdy nebyla moc zdravá, a když na ní dali její první runu - no, museli jí prostě nějak poškodit. Zbláznila se, od všech se odvracela a pak zemřela. Ten šok zabil manželku Starkweathera a on poslal své děti do Idris. Nebyl by velký problém nahradit ho Charlotte. Konzul musí vědět, že není dobrý vůdcem - pořád ho řídí podle staré školy."
Tessa se nevěřícně podívala na Gabriela. V jeho hlase byla chladná lhostejnost, když jim vyprávěl Starkweatherův příběh. Jako kdyby to byla nějaká pohádka. A ona - nechtěla litovat toho starého muže se zlýma očima a krvavou místností plnou pozůstatků mrtvých Podsvěťanů, ale nemohla si pomoct. Odstrčila Aloysise Starkweathera z myšlenek. "Charlotte řídí tenhle Institut," řekla. "A tvůj otec jí o tu pozici nemůže připravit."
"Zaslouží si, aby jí o ten post někdo připravil."
Will vyhodil zbytek jablka do vzduchu. Ve stejné chvíli vytáhl nůž z opasku a hodil ho. Nůž i jablko letěly místností. Nakonec nůž projel středem jablka a zabodnul se do zdi těsně vedle hlavy Gabriela. "Zopakuj to," řekl Will, "a už uvidíš jenom tmu."
Gabrielova tvář se stáhla. "Nemáš nejmenší tušení o čem mluvíš."
Gideon udělal krok odpředu. V každém svalu jeho těla bylo zřetelné varování. "Gabrieli-"
Jenže jeho bratr ho ignoroval. "Nemáš nejmenší tušení, co tvoje drahá Charlotte udělala mému otci, co? Já sám jsem se to dozvěděl před několika dny. Můj otec se zhroutil a všechno nám řekl. Do té doby chránil Fairchildy."
"Tvůj otec?" Willův tón byl nedůvěřivý. "A chránil Farichildy?"
"A chránil tím taky nás," vyhrknul Gabriel. "Bratr mé matky -můj strýc Silas- byl jeden z nejbližších přátel Fairchildů. Pak strýc Silas porušil Zákon -jednou nevýznamnou věcí, malým přestupkem- a Fairchild na to přišel. Všechno, o co se staral, byl Zákon. Ne přátelství, ani věrnost. Šel rovnou za Clavy." Gabriel zvýšil hlas. "Můj strýc se zabil kvůli příšerné hanbě a moje matka zemřela žalem. Fairchildy nezajímá nic kromě jich a Zákona."
V místnosti bylo na chvíli ticho. I Will oněměl. Vypadal zaskočeně. Byla to Tessa, která konečně promluvila. "Ale to je chyba otce Charlotte. Ne Charlotte."
Gabriel byl bílý vzteky. Jeho zelené oči svítily na jeho bledé kůži. "Ty to nechápeš," zasyčel. "Ty nejsi Lovec stínů. Máme hrdost krve. Rodinou pýchu. Granville Fairchild chtěl Institut svěřit do rukou jeho dcery a Konzul to zařídil. Ale i když je Fairchild mrtvý, pořád mu tohle můžeme vzít. Byl nenáviděný - tak nenáviděný, že by si Charlotte nikdo nevzal, kdyby nezaplatil Branwellovým, aby si ji Henry vzal. Každý to ví. Každý ví, že jí doopravdy nemiluje. Jak by mohl-"
Ozvala se rána. Připomínalo to výstřel z pušky a Gabriel zmlkl. Sophie mu dala facku. Jeho bledá kůže už začala červenat. Sophie se na něj dívala, ztěžka dýchala a na tváři měl nedůvěřivý pohled, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, co udělala.
Gabriel zaťal pěsti, ale ani se nepohnul. Nemohl. Tessa to věděla. Nemohl praštit dívku. Dívku, která nebyla ani Lovec stínů a ani Podsvěťan, jenom civil. Podíval se na svého bratra, ale Gideon byl bez výrazu. Díval se mu do očí a pomalu zavrtěl hlavou. Gabriel něco zamumlal přiškrceným hlasem a odkráčel z místnosti.
"Sophie!" vykřikla Tessa a sáhla po ní. "Jsi v pořádku?"
Ale Sophie se úzkostlivě dívala na Gideona. "Moc se omlouvám, pane," řekla. "Pro tohle není žádná omluva. Ztratila jsem hlavu a-"
"Dobrá rána," řekl Gideon klidně. "Vidím, že jsi při mém tréninku dávala pozor."
Will seděl na lavičce. Modré oči mu plály zvědavostí. "Je to pravda?" zeptal se. "Ten příběh, který nám Gabriel právě řekl."
Gideon pokrčil rameny. "Gabriel našeho otce přímo uctívá," řekl. "Všechno, co mu Benedikt řekne bere jako pravdu, kterou prohlašuje za svatou. Věděl jsem, že strýc spáchal sebevraždu, ale neznám okolnosti. Otec nám to řekl až ten den, kdy jsme se vrátili z prvního tréninku z Institutu. Otec se nás zeptal, jak je Institut řízený. Řekl jsem mu, že se zdá v pořádku. Ničím se neliší od Institutu v Madridu. Vlastně jsem mu řekl, že jsem nenašel žádný důkaz o tom, že by Charlotte práci nějak flákala. Pak nám řekl tenhle příběh."
"Jestli to nevadí, že se ptám," řekla Tessa. "Co přesně váš strýc udělal?"
"Silas? Zamiloval se do své parabatai. Nebyl to tak malý přestupek, jak řekl Gabriel. Vlastně to byl ten nejhorší. Romantické vztahy mezi parabatai jsou absolutně zakázány. I když i ti nejlepší Lovci stínů můžou podlehnout emocím. Clavové by je mohli rozdělit a toho Silas nedokázal být svědkem. To je důvod, proč se zabil. Moje máma byla ochromená vztekem a smutkem. Dovedu si představit, že jejím posledním přáním na smrtelné posteli bylo, abychom získali do rukou Institut. Gabriel byl mladší, než já, když nám umřela máma. Pořád se držel její sukně a myslím si, že jsou jeho rány pořád až moc čerstvé na to, aby se na to mohl podívat rozumně. Já ale zastávám názor, že hříchy otců by neměly přecházet na jejich syny."
"Nebo dcery," poznamenal Will.
Gideon se na něj podíval a věnoval mu pokřivený úsměv. Nebyl v něm odpor, spíš porozumění. Jako kdyby Willovi rozuměl a věděl proč se choval tak, jak se choval. Will vypadal trošku překvapeně. "To je problém, který Gabriel nikdy nepřekousne," řekl Gideon. "Ne po tomhle."
Sophie, které už se pomalu začala vracet barva do tváří, znovu zrudla. "Paní Branwellová bude zuřit-"
Tessa nad tím jenom mávla rukou. "Půjdu za ním a omluvím se, Sophie. Bude to v pořádku."
Slyšela jak za ní Gideon něco volal, ale ona už spěchala ven z místnosti. Nenáviděla tu skutečnost, ale cítila ke Gabrielovi jiskru sympatií potom, co jim Gideon řekl jejich příběh. Ztratil mámu, když byl tak malý, že si jí sotva pamatoval. Později už pro něj musela být jenom jako vzdálená vzpomínka. Kdyby jí někdo řekl, že její máma měla na smrtelné posteli poslední přání, byla si jistá, že by udělala všechno pro to, aby se jí to splnilo ... ať už by dávalo smysl nebo ne.
"Tesso!" Šla dál chodbou, když uslyšela Willův hlas. Otočila se a viděla ho, jak kráčí chodbou směrem k ní. Na tváři mu hrál malý úsměv.
Její další slova mu ale úsměv z tváře smetly. "Proč za mnou chodíš? Wille, neměl bys je nechat samotné. Musíš se vrátit do tréninkové místnosti. Hned!"
Will se zhoupnul na chodidlech. "Proč?"
Tessa rozhodila rukama. "To si chlapy ničeho nevšímají? Gideon má o Sophii zájem-"
"O Sophii?"
"Je to krásná dívka," obořila se na něj Tessa. "A ty jsi idiot, jestli sis nevšimnul jak se na ní dívá, ale já nechci, aby jí využil. Už si ve svém životě prošla dost věcmi - a kromě toho, když budeš se mnou, Gabriel se mnou nepromluví. Víš to sám moc dobře."
Will si něco zamumlal pro sebe a pak jí chytil za zápěstí. "Sem. Pojď se mnou."
Teplo jeho dlaně na její kůži jí donutilo sebou cuknout. Zatáhl jí do obývacího pokoje k velkému oknu, z kterého bylo vidět na nádvoří. Pustil její zápěstí právě včas, aby se naklonila dopředu a viděla, jak kočár Lightwoodových zuřivě kodrcá po kamenném dvoře železnou bránou pryč.
"Tak," řekl Will. "Gabriel už je tak jako tak pryč. Teda jestli se nechceš rozběhnout za jeho kočárem. A Sophie je dost rozumná žena. Nenechá Gideona, aby s ní nějak zametal. Kromě toho, on je okouzlující asi tak jako poštovní schránka."
Tessa se zajíkla smíchem. Čímž překvapila i samu sebe. Položila si ruku na ústa, ale už bylo pozdě. Smála se a nemohla přestat. Opřela se o okno.
Will se na ní podíval. Jeho modré oči byly zvídavé. Jeho ústa se stočila do pobaveného úsměvu. "Musím být vtipnější, než jsem si původně myslel. Což je vlastně vcelku vtipné."
"Já se nesměju tobě," řekla mu mezi smíchem. "Jenom - Ach! Ten Gabrielův pohled, když mu dala Sophie facku. Bože." Odhrnula si vlasy z obličeje a řekla: "Neměla bych se smát. Tak příšerný byl stejně jenom kvůli tomu, žes ho tak provokoval. Vlastně bych na tebe měla být naštvaná."
"Ach, to bys měla," řekl Will a sednul si do křesla u krbu. Natáhl si dlouhé nohy k plamenům. Jako každý pokoj v Anglii, napadlo Tessu, byl tenhle chladný, s vyjímkou ohně v krbu. Jednomu bylo zepředu horko a zezadu příšerná zima. Jako špatně opečený krocan. "Žádné dobré věty ale neobsahují slovo ´měl bych´. Měl jsem zaplatit účet v hostinci, teď přijdou a zlámou mi obě nohy. Nikdy jsem neměl utíkat s ženou mého nejlepšího přítele, teď mě neskutečně vytáčí. Měl bych-"
"Měl by ses," řekla Tessa tiše, "zamyslet nad tím, co děláš a jaký to má vliv na Jema."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama