10. Kapitola - Bledí králové a královny 2/2

5. července 2013 v 19:50 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
Přešel k velkému dubovému stolu v rohu místnosti a začal se přehrabovat papíry, které na něm ležely.
Magnus se podíval směrem k Tesse a mrkl. "Myslím, že žárlí," řekl spikleneckým šepotem.
Tessa zavrtěla hlavou a zamířila k nejbližší polici. V prostředku byla otevřená kniha, jako kdyby tam byla vystavená k prohlídce. Stránky byly pokryté jasnými, složitě namalovanými postavami. Některé obrázky se leskly, jako kdyby byly na pergamen nakreslené zlatem. Tessa překvapeně vyjekla. "To je Bible."
"Co je na tom divného?" zeptal se Magnus.
"Myslela jsem, že se upíři nemůžou dotknut svatých věcí."
"Záleží na tom, jak dlouho už je upír naživu a jaký druh víry má. De Quincey vlastně sbírá staré Bible. Říká, že by těžko našel jinou knížku, na jejíchž stránkách by bylo tolik krve."
Tessa se podívala směrem k zavřeným dveřím. Na druhé straně uslyšela slabý šepot hlasů. "Nebude mít někdo nějaké řeči, že se tu takhle skrýváme? Ostatní -upíři- jsem si jistá, že na nás při cestě sem zírali."
"Zírali na Willa." V některých ohledech byl Magnusův úsměv stejně děsivý jako ten upírův, i když neměl tesáky. "Will nevypal moc dobře."
Tessa se podívala na Willa, který se zrovna v rukavicích přehrabával zásuvkami. "Došel jsem k názoru, že těžko můžu přijímat kritiku od někoho, kdo se obléká jako ty," řekl Will.
Magnus ho ignoroval. "Will se nechová jako jiní lidští poddaní. Nedívá se na svou milenku se slepou zbožností."
"Je to tím jejím příšerným monstrózním kloboukem," řekl Will. "Odrazuje mě."
"Lidští poddaní se tímhle nikdy nenechají "odradit"," řekl Magnus. "Zbožňují všechno, co jejich upírští páni nosí. Samozřejmě, že se hosté taky tak dívali, protože vědí o mém vztahu s Camille a jsou zvědaví, co bychom asi mohli dělat samotní v knihovně..." Zvedl na Tessu obočí.
Tessa si vzpomněla na své vize. "De Quincey ... říkal něco o tom, že Camille bude litovat svého vztahu s vlkodlakem. Vyznělo to tak, jako kdyby se dopustila nějakého trestného činu."
Magnus, který ležel na zádech a točil svou holí nad hlavou, jen pokrčil rameny. "Pro něj to tak je. Upíři a vlkodlaci sebou navzájem pohrdají. Prohlašuje, že to má něco společného s tím, že jsou to dvě rasy démonů, kteří byli zplozeni, aby mezi sebou vedli krevní msty, ale pokud se ptáte na můj názor, je to prostě kvůli tomu, že jsou oba predátoři a vždy nesnášejí cizí invaze na své území. Ne všichni upíři mají rádi podivíny, nebo čaroděje, ale de Quincey mě rád má. Myslí si, že jsme přátelé. Ve skutečnosti ho podezřívám z toho, že by chtěl být víc, než jen můj přítel." Magnus se usmál nad Tessiným zmateným výrazem. "Ale já jím opovrhuju, i když to neví."
"Tak proč s ním vůbec trávíš čas?" zeptal se Will, který přešel k vysoké skříni mezi dvěma okny a zkoumal její obsah. "Proč jsi přišel do jeho domu?"
"Politika," řekl Magnus s dalším pokrčením ramen. "Je hlava klanu, kdyby Camille nepřišla na jeho večírek, považoval by to jako urážku. A ode mě by bylo nechat jí sem jít samotnou velmi ... neopatrné. De Quincey je nebezpečný a ne méně k těm, kteří jsou stejného druhu jako on. A zvláště pro ty, kteří se mu už v minulosti znelíbili."
"Pak byste měli-" začal Will, ale zarazil se a tón jeho hlasu se změnil. "Něco jsem našel." Odmlčel se. "Možná by ses na to měl podívat ty, Magnusi." Will přišel ke stolu a ukázal mu něco, co vypadalo jako dlouhý stočený list papíru. Pokynul Tesse, aby se k nim připojila a rozložil papír na povrch kamenného stolu. "Ve stole nebylo nic zajímavého," řekl, "ale tohle jsem našel ve skrytém šuplíku ve skříni. Magnusi, co myslíš?"
Tessa se postavila vedle Willa a podívala se dolů na papír. Byl pokryt hrubým nákresem lidské kostry tvořené písty, čepy a deskami z tepaného železa. Lebka měla výklopnou část, otevřené díry pro oči a ústa, která končila těsně za zuby. Na hrudi byl stejný panel, jaký na sobě měla Miranda. Na levé straně stránky bylo načmárané něco, co vypadalo jako poznámky v jazyce, který se Tesse nepodařil rozluštit. Písmo pro ní bylo naprosto neznámé.
"Plán pro mechanický přístroj," řekl Magnus a naklonil hlavu na stranu. "Umělá lidská bytost. Lidé byli vždycky těmihle tvory fascinovaní - myslím, že je to proto, že jsou to roboti, kteří nemůžou zemřít nebo být zraněni. Už jste někdy četli Knihu znalostí důmyslných mechanických zařízení?"
"Nikdy jsem o tom neslyšel," řekl Will. "Jsou v tom nějaké chmurné rašeliniště nebo tajemné mlhy? Strašidelné nevěsty putující po sálech ve zříceninách hradů? Hezcí mládenci co zachraňují panny bez peněz?"
"Ne," řekl Magnus. "Je tu poměrně pikantní část přibližně v polovině. Píše se tam něco o čepech, ale většina té knížky je spíš nudná."
"Tak pak to Tessa nečetla," řekl Will.
Tessa se na něj zamračila, ale nic neřekla. Nečetla to a nebyla v náladě nechat Willa, aby jí to nandal.
"Dobrá," řekl Magnus. "Bylo to napsáno jedním arabským učencem před dvěma stoletími. Ještě před Leonardem da Vincim. Je to popis toho, jak by mohly být postaveny stroje, které napodobují chování lidských bytostí. Samo o sobě to není nic alarmujícího. Ale tohle -" Magnus dlouhým prstem jemně přejel přes text na levé straně- "mě znepokojuje."
Will se naklonil blíž. Jeho rukáv přejel Tesse přes paži. "Jo, tohle je to, na co sem se tě chtěl zeptat. Je to nějaké kouzlo?"
Magnus přikývl. "Závazné kouzlo. Říká, abys nalil démonickou energii do neživého objektu a tak mu vdechnul život. Viděl jsem použití tohohle kouzla. I před Dohodu se upíři rádi baví tím, že tvoří malé démonické mechanismy, jako jsou gramofony, které hrají jen v noci nebo mechaničtí koně, kteří můžou jezdit jen po západu slunce. Prostě pitomosti." Zamyšleně přejížděl rukou po vršku jeho hole. "Velký problém v tom vytvořit přesvědčivý automat byl vždycky jejich vzhled. Žádný materiál nikdy nebudí dojem lidského masa."
"Ale co když někdo použije lidské maso?" zeptala se Tessa.
Magnus se na chvíli odmlčel. "Problém je zřejmý. Mrtvé tělo se rozkládá a to ničí jeho vzhled. Dala by se použít magie. A pak kouzlo na svázání démoní energie s mechanickým tělem."
"Ale čeho by tím dosáhli?" zeptal se Will ostrým hlasem.
"Automaty byly postavené, aby psaly básně, kreslily zátiší - ale ty jsou prostě vytvořeny na jednu určitou činnost. Nemají žádnou individuální tvořivost a představivost. Když je ale opatříte démoní energií, mohla by stroje vybavit myšlením a vlastní vůlí. Ale všechny duše by byly zotročeny. Byly by bezvýhradně poslušní tomu, kdo by je zotročil."
"Mechanická armáda," řekl Will a v jeho hlase bylo slyšet hořké pobavení. "Zplozenci, kteří nepocházejí ani z nebe ani z pekla."
"Nezacházel bych tak daleko," řekl Magnus. "Démoní energie je hodně špatně sehnatelné zboží. Člověk musí přivolat démona, pak je svázat a moc dobře víš, jak složitý proces to je. Získání dostatku démoní energie, aby z toho mohl vytvořit armádu je dost dobře nemožné a mimořádně riskantní. Dokonce i na takového zlého parchanta, jako je de Quincey."
"Rozumím." S tím Will vzal papír a vsunul ho do saka. "Jsme ti zavázáni za tvou pomoc, Magnusi."
Magnus vypadal zmateně, ale jeho odpověď byla zdvořilá. "To je samozřejmost."
"Soudím, že nebudeš litovat toho, že sesadíme de Quincyho a, že na jeho místo usedne jiný upír," řekl Will. "Už jsi ho viděl u porušení nějakého zákona?"
"Jednou. Byl jsem pozván, abych byl svědkem jednoho z obřadů. A dopadlo to-" Magnus vypadal nezvykle zachmuřeně. "No, dovolte mi, abych vám to ukázal." Otočil se a zamířil ke knihovně, kterou Tessa před chvíli prozkoumávala.
Ukázal na ně, aby se k němu připojili. Will ho následoval a Tessa šla vedle něj. Magnus znovu luskl prsty a odletěly mu od nich modré jiskry. Ilustrovaná Bible sklouzla na stranu a odhalila malý otvor, který byl vyřezaný do dřeva v zadní straně police. Když se Tessa naklonila vpřed, překvapeně zjistila, že se jí nabídl pohled do elegantní hudební místnosti. Nebo to si alespoň myslela při prvním pohledu, když viděla židle postavené v řadách s výhledem na zadní stranu pokoje; vypadalo to, jako takové provizorní divadlo. Osvětlení činily řady zapálených svícnů. Červené saténové záclony byly přetažené přes zadní stranu místnosti. Podlaha tam byla mírně zvednutá a tvořila jakési provizorní jeviště. Nebylo na něm nic kromě jedné vysoké dřevěné židle.
K opěradlům židle byla připojená ocelová pouta, která se ve světle svíček třpytily jako krunýř hmyzu. Dřevo židle bylo pokryto tmavě červenými skvrnami. Tessa si všimla, že nohy židle byly přibyté k podlaze.
"Tohle je místo, kde pořádají své malé ... představení," řekl Magnus a v jeho hlase byl slyšet podtón znechucení. "Přivádějí civily a přivazují je na židli. Pak se střídají v jejich pomalém mučení a nakonec je obětují, zatímco se na to dav dívá a povzbuzuje je."
"A oni si to užívají?" řekl Will. Znechucení v jeho hlase už přesahovalo pouhý podtón. "Bolest civilů? Jejich strach?"
"Ne všechny Děti noci jsou jako tyhle," řekl tiše Magnus. "Tihle jsou ti nejhorší."
"A oběti," řekl Will, "kde je berou?"
"Většinou jsou to zločinci," řekl Magnus. "Opilci, drogově závislí, děvky. Zapomenutí a ztracení. Ti, kteří nikomu nebudou chybět." Podíval se přímo na Willa. "Nechceš mi představit svůj plán?"
"Začneme, až uvidíme, že byla porušená Dohoda," řekl Will. "V okamžiku, kdy upír ublíží člověku, vyšlu signál Enklávě. Zaútočí."
"Fajn," řekl Magnus. "Jak se dostanou dovnitř?"
"Nestarej se o to," řekl Will otráveně. "Tvým úkolem je vzít odtud v určitém momentu Tessu a bezpečně jí dostat pryč. Thomas čeká venku s kočárem. Doveď jí tam a on jí doveze zpátky do Společenství."
"Zdá se, že se tu mrhá mým talentem na to, abych hlídal jednu skoro velkou holku."
Magnus ho pozoroval. "Určitě byste mě mohli využít-"
"To je záležitost Temných lovců," řekl Will. "Tvoříme Zákon a taky dohlížíme, aby ho nikdo neporušoval. Pomoc, kterou jsi nám až doposud poskytl je neocenitelná, ale už po tobě nic dalšího nepotřebujeme."
Magnus se podíval Willovi přes rameno a setkal se s očima Tessy. Jeho pohled byl ironický. "Ty jsi hrdá na to, že tě Nephilimové od sebe izolují? Použijí tě, když tě potřebují, ale nemůžou sdílet vítězství s Podsvěťanem."
Tessa se obrátila k Willovi. "Ty mě posíláš pryč předtím, než začneš bojovat?"
"Musím," řekl Will. "Bylo by to nejlepší pro Camille. Neměla by být viděna, že pomáhá Temným lovcům."
"To je blbost," řekla Tessa. "De Quncey bude vědět, že já -teda ona- si tě sem přivedla. Bude vědět, že mu zalhala o tom, kde tě našla. Myslíš si, že po zbytek života její klan nebude vědět o tom, že je to zrádce?"
Někde vzadu v hlavě uslyšela Camillin jemný smích. Nezněl vůbec vystrašeně.
Will a Magnus si vyměnili pohledy. "Neočekává," řekl Magnus, "že jediný upír, který by jí z toho mohl obvinit, dnes večer přežije."
"Mrtví nic neřeknou," řekl tiše Will. Blikající světlo v místnosti měnilo odstíny na jeho tváři střídavě v černou a zlatou. Čelist měl pevně sevřenou. Díval se skrz díru v poličce a oči měl zúžené. "Podívejte se."
Všichni tři přešli blíž ke kukátku, přes které viděli, jak se dveře na jednom konci hudební místnosti otevřely. Skrz ně ze svíčkami osvětleného salonu začali dovnitř proudit upíři a obsazovat sedadla před "jevištěm".
"Je čas," řekl Magnus tiše a zavřel kukátko.
...
Hudební místnost byla skoro plná. Tessa, ruku v ruce s Magnusem, sledovala, jak si Will razí cestu davem a hledá tři místa. Měl sklopenou hlavu a oči upřené na zem, ale i tak-
"Stále se na něj dívají," řekla Magnusovi tiše. "Na Willa, myslím."
"Samozřejmě, že ano," řekl Magnus. Jeho oči odrážely světlo, jako ty kočičí, když prozkoumával místnost. "Podívej se na něj. Tvář zlého anděla a oči jako noční obloha v pekle. Je velmi hezký, a to se upírům líbí. Nemůžu říct, že bych byl jiný." Magnus se usmál. "Černé vlasy a modré oči jsou moje oblíbená kombinace."
Tessa se podívala na Camilliny blonďaté kadeře.
Magnus pokrčil rameny. "Nikdo není dokonalý."
Tessa ho ušetřila své odpovědi; Will našel tři židle vedle sebe a rukou v rukavici na ně pokynul. Snažila se věnovat pozornost způsobu, jakým se na něj upíři dívali, když se nechala Magnusem vést k volným místům. Byla pravda, že byl krásný, ale co je jim do toho? Will byl pro ně jenom jídlo, ne?
Posadila se s Magnusem po jedné ruce a s Willem po té druhé. Její hedvábná sukně šustila jako listí ve větru. V místnosti bylo chladno. Ne jako v pokoji, který je přeplněný lidmi, a kde se uvolňuje jejich tělesné teplo. Will si shrnul rukávy a dal si ruce do kapsy své vesty. Viděla, že má rameno tečkované husí kůží. Napadlo ji, jestli je všem lidským společníkům upírů vždycky taková zima.
Přes místnost přešel šepot a Tessa odtrhla oči od Willa. Světlo ze svíček neosvítilo zákoutí místnosti a části jeviště -v zadní části pokoje- byly zahaleny stíny. Ani Tessa se svým vampyrismem nemohla rozeznat, kdo se pohybuje ve tmě, dokud se náhle ve stínech nevynořil de Quincey.
Publikum ztichlo. Pak se de Quincey usmál. Byl to škleb hodný maniaka, ukazující jeho tesáky. Jeho tvář byla jiná. Teď vypadal divoce, jako vlk. Tichý šepot se znovu rozlehl místností, jako když lidé očekávají nějaký herecký výkon od člověka s výbornými jevištními schopnostmi.
"Dobrý večer," řekl de Quincey. "Vítejte, přátelé. Ti z vás, kteří se ke mně připojili-" usmál se přímo na Tessu, která byla příliš nervózní na to, aby udělala cokoliv jiného, než aby na něj zírala taky- "hrdí synové a dcery Dětí noci. Nemusíme ohýbat naše krky před utiskujícím vtipem zvaným Zákon. Nemusíme se zodpovídat Nephilimům. Ani se nevzdáme našich dávných zvyků kvůli jejich rozmarům."
Bylo nemožné nevšimnout si účinku de Quinceyho řeči na Willa. Byl napnutý jako luk, ruce zaťaté v klíně a na krku měl vyběhlé žíly.
"Máme tu vězně," pokračoval de Quincey. "Jeho zločin je zrada Dětí noci."
Přejel pohledem po publiku čekajících upírů. "A co je trest za takovou zradu?"
"Je to smrt," zavolala upírka Delilah. Nahnula se vpřed na své místě a na její tváři byla vidět ohromná dychtivost.
Ostatní upíři začali řvát. "Smrt! Smrt!"
Další stíny proklouzly mezi závěsy, které tvořily provizorní jeviště. Dva upíři mezi sebou drželi bojujícího člověka. Měl přes hlavu černou kapuci, která skrývala jeho obličej. Všechno, co Tessa mohla vidět, byl štíhlý a pravděpodobně mladý muž. Byl špinavý a jeho šaty byly roztrhané. Jeho levá bosá noha byla krvavá a nechávala skvrny na podlaze, když ho upíři vlekli dopředu a hodili ho na židli. Tesse unikl z krku slabý vzdech sympatií k člověku. Cítila, že je Will vedle ní celý napjatý.
Muž sebou stále slabě házel, jako hmyz na konci udice, když ho upíři poutali za zápěstí k židli a pak od něj ustoupili. De Quincey se usmál a opět ukázal své tesáky. Zářily jako slonovinové špendlíky, když prohlížel dav. Tessa mohla svými smysly cítit neklid upírů - a víc, než jen neklid, jejich hlad. Teď už se nechovali jako dobře vychované publikum plné lidských diváků. Byli jako lvi, kteří jsou na lovu své kořisti, kymáceli se dopředu a dozadu na svých židlích jejich oči zářili a měli otevřená ústa.
"Kdy můžeš přivolat Enklávu?" zeptala se Tessa Willa naléhavým šepotem.
Willův hlas byl napjatý. "Až prolije jeho krev. Musíme ho vidět to udělat."
"Wille-"
"Tesso." Zašeptal její skutečné jméno a prsty pevně uchopil ty její. "Mlč."
Tessa neochotně znovu obrátila svou pozornost na pódium, kde se de Quincey blížil k vězni v poutech. Zastavil se kousek od židle a jeho tenkými bledými prsty přejel muži přes rameno. Byl to lehký dotek, jako pavoučí. Vězeň se prudce zmítal v zoufalé hrůze, když mu ruka sklouzla z ramene ke krku. De Quincey položil dva bílé prsty na jeho pulz, jako kdyby to byl doktor, který měří pacientovi tep.
De Quincey měl na prstě stříbrný prsten. Tessa viděla, že jedna jeho strana byla nabroušená jako hrot jehly, která vyčnívala, když sevřel ruku pevně v pěst. Objevil se záblesk stříbra a vězeň zařval - první zvuk, který udělal. Ten výkřik zněl Tesse podivně známě.
Na vězňově krku se objevila tenká červená linie, jako kdyby měl kolem něj ovázaný červený drát. Krev vytryskla a rozlila se do dutiny jeho klíční kosti. Vězeň se zmítal a bojoval, když de Quincey, jehož tvář se stáhla do masky hladu, sáhl dvěma prsty na červenou tekutinu. Zvedl prsty potřísněné krví k ústům. Dav syčel a sténal, sotva se udrželi na svých místech. Tessa se podívala k ženě v bílé paruce. Měla otevřená ústa a bradu mokrou od slin.
"Wille," zamumlala Tessa. "Wille, prosím."
Will se podíval přes ní na Magnuse. "Vezmi jí odsud."
Něco v Tesse se bouřilo při představě, že by byla poslána pryč. "Wille, ne, já to tu zvládnu-"
Willův hlas byl tichý, ale jeho oči jiskřily. "To už jsme probrali. Jdi nebo nebudu moct přivolat Enklávu. Jdi, nebo ten člověk zemře."
"Pojď." Byl to Magnus, který jí vzal za loket a tahal jí na nohy. Váhavě dovolila čaroději postavit jí a pak se nechala odtáhnout ke dveřím. Tessa se úzkostlivě rozhlédla kolem, aby zjistila, jestli si někdo všimne jejich odchodu. Nikdo se na ně ale nedíval. Pozornost všech byla upřená na de Quinceyho a na vězně. Mnoho upírů už bylo na nohou a syčeli a povzbuzovali a dělali hladové nelidské zvuky.
Will stále seděl mezi vroucím davem a nakláněl se jako lovecký pes, co touží dostat se pryč z vodítka. Levou ruku měl v kapse u vesty. Mezi prsty držel něco měděného.
Jitřenku.
Magnus prudce otevřel dveře před nimi. "Pospěš si."
Tessa zaváhala. Podívala se zpátky na jeviště. De Quincey stál nyní za vězněm. Jeho ústa byla vytažená do úsměvu a byla potřísněna krví. Natáhl ruku a uchopil vězňovu kapuci.
Will se zvedl. Držel Jitřenku nahoře. Magnus zaklel a zatahal Tessu za ruku. Napůl se obrátila, aby šla za ním, ale pak ztuhla, když de Quincey strhl černou kapuci a odhalil tak vězně pod ní.
Jeho obličej byl opuchlý a pohmožděný bitím. Jedno z jeho očí bylo černé a tak oteklé, že ho měl zavřené. Jeho blond vlasy byly přilepené k lebce krví a potem. Ale na ničem z toho nezáleželo. Tessa by ho poznala kdekoliv. Teď už věděla, proč jí ten výkřik bolesti zněl tak povědomě.

Byl to Nathaniel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 5. července 2013 v 20:04 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama