9. Kapitola - Enkláva 1/2

30. června 2013 v 23:59 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 9
ENKLÁVA

Můžeš udělat z mého srdce pouhý mlýnský kámen, vmést mi do obličeje, že jsem necitelný člověk,
Podvádět a být podváděn, a zemřít: kdo ví? Jsme prach a popel.
-Alfred, Lord Tennyson, "Maud"
-
"Zkus to znovu," navrhl Will. "Stačí jít z jednoho konce místnosti na druhý. Řekneme ti, až budeš vypadat přesvědčivě."
Tessa si povzdechla. Pulzovala jí hlava a cítila bolest v očích. Bylo to vyčerpávající předstírat, že jste upír.
Uplynuly dva dny od chvíle, co je navštívila lady Belcourt a Tessa strávila téměř každou chvíli tím, že se snažila proměnit se v upírku a působit co nejvíc přesvědčivě. Bez valného úspěchu. Stále měla pocit, jako kdyby se posouvala po povrchu Camilliny mysli, neschopná dotknout se jejích myšlenek nebo pocitů. Bylo obtížné zjistit jak chodit, mluvit a jaké výrazy používat, až na de Quienceyho večírku potká nějaké upíry - část těch, o kterých není pochyb, že je Camille dobře zná a část těch, kteří budou od Tessy očekávat, že je pozná a pozdraví.
Právě teď byla v knihovně. Od oběda strávila několik hodin cvičením Camilliny plachtivé chůze a mluvení s jejím pečlivým přízvukem. Připnula si na rameno brož, kterou jeden z Camilliných podmaněných poddaných, malé vrásčité stvoření zvané Acher, přinesl v kufru. Byly tam taky šaty, které si Tessa vezme na de Quiceyho večírek. Byly ale příliš těžké a honosné na běžné nošení. Tessa se sžívala se svými novými modrobílými šatami, které byly až příliš těsné na hrudníku a až příliš volné v pase pokaždé, když se změnila v Camille.
Jem a Will si založili tábor na jednm z dlouhých stolů v zadní části knihovny. Zdánlivě jí pomáhali a radili, ale jak se zdálo, spíš jí uváděli do rozpaků a bavili se jejím zděšením. "Když jdeš, příliš vytáčíš nohy," pokračoval Will. Leštil si jablko o lem košile a zdálo se, že si nevšiml, že na něj Tessa zírá. "Camille chodí elegantně. Ne jako faun v lese. Ne jako kachna."
"Nechodím jako kachna."
"Mám rád kachny," poznamenal Jem diplomaticky. "Obzvlášť ty v Hide parku."
Jem se úkosem podíval na Willa. Seděli na kraji vysokého stolu a houpali nohama, které jim vyseli přes okraj stolu. "Pamatuješ, když ses mě snažil přesvědčit, abych nakrmil divoké kachny v parku drůbežím koláčem, abys viděl, jestli se z nich vyvine plemeno kachen kanibalek?"
"Ale snědli to," vzpomínal Will. "Ta krvežíznivá malá zvířata. Nikdy nevěř kachnám."
"Co tím myslíš?" zeptala se Tessa. "Pokud mi nehodláte pomáhat, můžete klidně oba jít. Nenechala jsem vás tady kvůli tomu, abych poslouchala klábosení o kachnách."
"Tvoje netrpělivost," řekl Will, "není zrovna vlastnost, která se hodí k dámě." Usmál se na ní a zakousl se do jablka. "Možná se dere dopředu Camillina přírodní upírská stránka?"
Jeho tón byl hravý. Bylo to tak divné, pomyslela si Tessa. Jen před pár dny na ní křičel kvůli svým rodičům a o chvíli později jí prosil, aby mu pomohla ututlat Jemův krvavý kašel. Jeho tvář hořela intenzitou, když s ní mluvil. A teď jí škádlil, jako kdyby to byla malá sestra jeho kamaráda. Někdo, koho znal jen letmo a snad k ní cítil malou náklonnost, ale nechoval k ní žádné něžné city.
Tessa se kousla do rtu - a nečekaně sebou trhla, když ucítila ostrou bolest. Camilliny upírské zuby -její zuby- byly ovládány instinktem, který nedokázala pochopit. Zdálo se, že se vysunuly bez varování, či nějaké výzvy, která by jí je připomněla. Upozornil ji na ně ale až náhlý výbuch bolesti, když si prokousla křehkou kůži na rtu. V puse ucítila krev - svou krev. Slanou a teplou. Přitiskla si ruku k ústům a na svých prstech spatřila červenou tekutinu.
"Nech to být," řekl Will, který položil svoje jablko a vstal. "Zjistíš, že se hojíš velmi rychle."
Tessa si přejela přes pravý řezák jazykem. Byl to zase jen obyčejný zub. "Nechápu, co způsobuje, že se takhle vysunují!"
"Hlad," řekl Jem. "Myslela jsi na krev?"
"Ne."
"Přemýšlela jsi o tom, že by sis mě dala ke svačince?" zeptal se Will.
"Ne!"
"Nikdo tě z ničeho neobviňuje," řekl Jem. "Will je jen příšerně otravný."
Tessa si povzdechla. "Camille je tak složitá. Nechápu jí a ještě horší je, když jsem ona."
Jem se na ní zblízka podíval. "Jsi schopna dotknout se jejích myšlenek? Říkala jsi, že se můžeš dotknout myšlenek těch, v které se přeměníš?"
"Ještě ne. Snažila jsem se. Ale všechno, čeho jsem dosáhla, jsou občasné obrazy. Zdá se, že si svoje myšlenky velmi dobře chrání."
"No, doufejme, že prorazíš její obranu před zítřejším večerem," řekl Will. "Jinak bych neřekl, že máme moc šancí."
"Wille," řekl mu Jem vyčítavým hlasem. "Tohle neříkej."
"Máš pravdu," řekl Will. "Neměl bych podceňovat své vlastní dovednosti. I když nám to Tessa pořádně zavaří, jsem si jistý, že si dokážu probojovat cestu slintající masou upírů ven na svobodu."
Jem -jak bylo jeho zvykem, což si Tessa právě uvědomila- ho jednoduše ignoroval. "Je možné," řekl, "že se můžeš dotknout jenom myšlenek mrtvých lidí? Většina věcí, které jsi dostala od Temných sester, patřila lidem, které zavraždili."
"Ne. Dotkla jsem se Jessamininých myšlenek, když jsem udělala přeměnu do jejího těla. Takže to tak nemohlo být, díkybohu. To by bylo hodně morbidní nadání."
Jem se na ni díval zamyšleně svýma stříbrnýma očima. Něco v intenzitě jeho pohledu jí nutilo cítit se nepříjemně. "Jak dobře vidíš myšlenky mrtvých? Například, kdybych ti dal věc, která patřila mému otci, mohla bys zjistit, co si myslel, když zemřel?"
Will se na něj zděšeně obrátil. "Jamesi, nemyslím si, že-" začal, ale zarazil se, když se dveře do knihovny otevřely a dovnitř vstoupila Charlotte. Nebyla sama. Bylo s ní nejméně tucet mužů, kteří pro ní byli cizinci. Nikdy předtím je neviděla.
"Enkláva," zašeptal Will a pokynul Jemovi a Tesse, aby ho následovali za jednu asi z deseti skříní v knihovně. Z jejich úkrytu si všimli, že je místnost naplněná Temnými lovci - především muži. Tessa ale viděla, když všichni vstoupili do místnosti, že mezi zúčastněnými jsou i dvě ženy.
Nemohla si pomoct a zírala na ně, protože si vzpomněla, co jí Will řekl o Boadiceae. Ženě, která byla bojovnice. Vyšší žena - musela mít skoro šest stop- měla bílé vlasy spletené do drdolu, který byl na zadní straně hlavy. Vypadala, jako kdyby jí bylo tak šedesát let. Vypadala elegantně. Druhá z žen byla mladší, s tmavými vlasy, kočičíma očima a s nenápadným chováním.
Muži byli velice smíšená skupina. Nejstarší muž byl oblečený celý v šedé barvě. Jeho vlasy i kůže byli šedivé, stejně jako kostnatý obličej a orlí tenký nos s ostrou bradou. V koutcích očí měl tvrdé vrásky a pod lícními kostmi měl tmavé prohlubně. Jeho oči byly zarudlé. Vedle něj stál nejmladší ze skupiny. Kluk pravděpodobně ne o víc než rok starší, než Jem nebo Will. Byl hezký svým zvláštním způsobem. Měl ostré, ale souměrné rysy, rozcuchané vlasy a ostražitý výraz.
Jem překvapeně a znechuceně vydechnul. "Gabriel Lightwood," zamumlala tiše směrem k Willovi. "Co ten tady dělá? Myslel jsem, že byl ve škole v Idris."
Will se ani nepohnul. Zíral na hnědovlasého kluka se staženým obočím a na rtech mu hrál lehký úsměv.
"Opovaž se s ním poprat, Wille," varoval ho rychle Jem. "Tady ne. To je všechno, o co tě prosím."
"Žádáš mě o hodně, nemyslíš?" řekl Will, aniž by se na Jema podíval. Will se vyklonil a vykouknul za okrajem police. Pozoroval, jak Charlotte každého usazovala k velkému stolu v přední části místnosti. Zdálo se, že nutí každého, aby se posadili do křesel okolo něj.
"Frederick Ashdown a George Penhallow, tady prosím," řekla Charlotte.
"Lilian Highsmith, pokud chcete sedět vedle mapy-"
"A kde je Henry?" zeptal se šedovlasý muž s velice příkrou zdvořilostí.
"Váš manžel? Jako jeden z vůdců Společenství by tu měl být taky."
Charlotte zaváhala jen na zlomek vteřiny předtím, než se jí po tváři rozlil úsměv. "Je na cestě, pane Lightwoode," řekla a Tessa si uvědomila dvě věci - že šedovlasý muž byl pravděpodobně otec Gabriela Lightwooda a ta druhá byla, že Charlotte lhala.
"To bych mu radil," zabručel pan Lightwood. "Setkání Enklávy bez současné hlavy Společenství - velice ojedinělé." Otočil se a pak se kachním krokem přesunul za vysokou knihovnu.
Bylo už příliš pozdě. Muž přimhouřil oči. "Kdo to tam stojí? Pojď ven a ukaž se!"
Will se podíval na Jema, který bezmocně pokrčil rameny. "Nemá smysl se skrývat, když nás stejně vytáhnou ven, ne?"
"Mluv za sebe," zasyčela na něj Tessa. "Nepotřebuju, aby se na mě Charlotte zlobila, pokud tu nemáme co dělat."
"Nedělej ze sebe chudinku. Neexistuje žádná možnost, jak bychom mohli vědět něco o setkání Enklávy a Charlotte si je toho velmi dobře vědoma," řekl Will. "Vždycky ví přesně, kdo nese vinu." Usmál se. "Být tebou, radši bych se změnil zase zpátky na sebe. Pokud víš, co mám na mysli. Není třeba příliš vystrašit jejich staré členy Společenství."
"Ach!" Tessa na okamžik málem zapomněla, že jim pořád stála tváří tvář jako Camille. Spěšně odešla odstranit svojí přeměnu. Než stačili napočítat do tří, byla znovu sama sebou.
"Wille." Povzdechla si Charlotte, když ho uviděla. Na Tessu a Jema jen zavrtěla hlavou. "Řekla jsem ti, že je tu dneska ve čtyři hodiny setkání Enklávy."
"Opravdu?" řekl Will. "Musel jsem na to zapomenout. Opovrženíhodné." Jeho oči sklouzly bokem a zazubil se. "Hele, tamhle je Gabriel."
Hnědovlasý kluk se otočil a zuřivě se na Willa podíval. Měl velmi světle zelené oči a když se díval na Willa, měl ústa stažená do úšklebku plného odporu. "Wiiliam," řekl konečně. Musel na to vynaložit velké úsilí. Obrátil svůj pohled na Jema. "A James. Nejste trošku mladí na to, abyste se účastnili setkání Enklávy?"
"A ty jsi snad na to dost starý?" řekl Jem.
"V červnu mi bylo osmnáct," řekl Gabriel a opřel se o opěrátko křesla. Zhoupnul se na něm a přední nohy se zvedly ze země. "Teď už mám právo podílet se na setkání Enklávy."
"Fascinující," řekla bělovlasá žena, o které si Tessa myslela, že vypadá elegantně. "To to je ona, Lottie? Ta čarodějka, o které jsi nám vyprávěla?" Otázka byla směřovaná na Charlotte, ale oči té ženy spočívaly na Tesse. "Nevypadá tak."
"To ani Magnus Bane, když jsem ho poprvé viděl," řekl pan Lightwood, který Tessu zvědavě pozoroval. "Tak to dokaž. Ukaž nám, co umíš."
"Nejsem čarodějka," protestovala Tessa rozzlobeně.
"No, ale něco určitě jsi, moje malá," řekla starší žena. "Pokud nejsi čarodějka, tak co potom jsi?"
"To by stačilo." Charlotte se napřímila. "Slečna Gray již prokázala mě a panu Branwellovi své dobré úmysly. To vám bude muset prozatím stačit - alespoň dokud Enkláva neučiní rozhodnutí o tom, že by chtěla využít její talent."
"Samozřejmě, že ano," řekl Will. "V tomhle plánu bez ní nemáme nejmenší naději na úspěch-"
Gabriel předníma nohama židle přistál na podlaze s takovou silou, že se ozval příšerný praskavý zvuk. "Paní Branwellová," řekl vztekle, "není William příliš mladý na to, aby se účastnil zasedání Enklávy?"
Charlotte přešla pohledem od zarudlé tváře Gabriela k Willovi, jehož tvář postrádala jakýkoliv výraz. Vzdychla. "Ano, to je. Willem, Jeme, vyčkejte prosím s Tessou na chodbě."
Willův výraz zbrunátněl, ale Jemův varovný pohled, ho donutil mlčet. Gabriel Lightwood nasadil vítězoslavný úsměv. "Ukážu vám cestu ven," oznámil a zvednul se na nohy. Odvedl je tři z knihovny a pak vyšel na chodbu za nimi. "Ty," vyštěkl na Willa. Vypískl to tak tichým hlasem, že to v knihovně nikdo nemohl slyšet. "Jsi ostuda všech Temných lovců."
Will se opřel o zeď chodby a upřel na Gabriela své chladné modré oči. "Nerad bych ti připomínal, že největší ostudu jim udělal tvůj otec potom, co-"
"Radím ti, aby sis nebral do huby mojí rodinu," zavrčel Gabriel a zavřel za sebou dveře, které vedly do knihovny.
"Je opravdu smutné, že naděje na tvou vděčnost pro mě nezní vůbec lákavě," řekl Will. Gabriel na něj zíral. Jeho vlasy byly rozcuchaně a jeho zelené oči v sobě měly vzteklé jiskřičky. Někoho v tu chvíli Tesse připomněl, ale nemohla si vzpomenout koho.
"Co?" zavrčel na něj Gabriel.
"Chtěl tím říct," objasnil mu Jem, "že jsou mu tvoje díky úplně ukradené."
Barva Gabrielovi tváře přešla do temně rudé. "Pokud bys nebyl nezletilý, Herondale, tohle by pro nás znamenalo souboj. Jen ty a já. Na život a na smrt. Rozřezal bych tě tu na krvavé hadry-"
"Přestaň Gabrieli," přerušil ho Jem, než mu mohl Will něco odpovědět. "Ještě hecuj Willa k souboji - to je jako, kdybys potrestal psa potom, co tě kousnul. Víš, jaký je."
"Jak přesné, Jamesi," řekl Will, aniž odtrhl oči od Gabriela. "Oceňuji tvé svědectví o mé povaze."
Jem jen pokrčil rameny. "Je to pravda."
Gabriel sjel Jema temným pohledem. "Nepleť se do toho, Carstairse. Tohle se tě netýká."
Jem se přiblížil ke dveřím a Will, který stál úplně nehybně, přejížděl Gabriela stejně chladným pohledem, jakým se on díval na něj. Tesse se zježili chloupky vzadu na krku. "Všechno co se týká Willa, týká se i mě," řekl Jem.
Gabriel zavrtěl hlavou. "Jsi slušný Temný lovec, Jamesi," řekl, "a jsi gentleman. Jsi sice postižený, ale za to tě nikdo neobviňuje. Ale tohle-" zkroutil rty a ukázal prstem na Willa. "Tahle špína tě táhne dolů. Najdi si někoho jiného za svého parabatai. Nikdo neočekává, že se Will Herondale dožije devatenácti a věř mi, nikdo nebude litovat toho, až tu nebude-"
Tohle už bylo na Tessu moc. Aniž by o tom přemýšlela, rozhořčeně vybuchla. "Co to sakra meleš!"
Gabriel přerušil svou řeč a vypadal stejně šokovaný, jako kdyby najednou začala jedna z tapisérií mluvit. "Promiňte?"
"Slyšels mě. Říkat někomu, že by nikoho nemrzelo, kdyby umřel! To je neomluvitelné!"
Uchopila Willa za rukáv. "Pojď, Wille. Tenhle -tahle osoba- zjevně nestojí za to, abys na něj plýtval svým časem."
Will vypadal, že se nesmírně baví. "To je pravda."
"Ty-ty-" Gabreil začal koktat, zatímco se na Tessu znepokojeně díval. "Nemáš nejmenší tušení, cos udělala-"
"A je mi to fuk. Jste všichni Nephilimové, ne? Chápeš to vůbec? Měli byste být všichni na stejné straně." Tessa se na Gabriela zamračila. "Myslím, že dlužíš Willovi omluvu."
"Já," řekl Gabriel, "raději bych si vytáhl svoje vnitřnosti a před vlastníma očima si na nich udělal uzel, než abych se omluvil takovému červu."
"Proboha," řekl Jem jemně. "To nemůžeš myslet vážně. Ne tu část o Willovi a červovi. Ale tu část o vnitřnostech. To znělo fakt nechutně."
"Přesně tak jsem to myslel," řekl Gabriel a otočil se na subjekt, o kterém teď mluvil. "Raději bych klesl do vany plné démonů z kyseliny a umřel tak, že bych se v ní pomalu rozpouštěl, dokud by nezůstaly jen mé kosti."
"Opravdu," řekl Will. "Protože já náhodou znám chlapíka, který by nám sud takových démonů prodal-"
Dveře do knihovny se otevřely. Na prahu stál pan Lightwood. "Gabrieli," řekl mrazivým tónem. "Máš vůbec v plánu zúčastnit se našeho zasedání Enklávy - tvého prvního, pokud ti to musím připomínat- nebo si tu radši budeš na chodbě hrát s těmihle dětmi?"
Nikdo touhle poznámku nebyl nijak zvlášť potěšen, zejména Gabriel, který polkl a přikývl. Naposledy střelil pohledem po Willovi a následoval svého otce zpátky do knihovny, kde za nimi zabouchl dveře.
"No," řekl Jem potom, co jim dveře odřízly pohled na Gabriela. "Nebylo to tak zlý, jak jsem čekal. Je to poprvé, cos ho viděl od loňského vánočního večírku?" zeptal se a směřoval tyhle slova k Willovi.
"Jo," řekl Will. "Myslím, že bych mu měl říct, že mi scházel?"
"Ne," řekl Jem.
"Takový je vždycky?" zeptala se Tessa. "Tak příšerný?"
"Měla bys vidět jeho staršího bratra," řekl Jem. "V porovnání s ním je Gabriel sladší než perník. A nenávidí Willa ještě víc než Gabriel. Pokud je to tedy možné."
Will se usmál, otočil se a vydal se chodbou. Pískal si do kroku. Po chvíli váhání ho Jem následoval a pokynul Tesse, aby se k němu připojila.
"Proč Gabriel Lightwood nenávidí Willa?" zeptala se Tessa, když šli. "Co si udělali?"
"Já mu nic neudělal," řekl Will a přidal do kroku. "Je to kvůli něčemu, co jsem udělal jeho sestře."
Tessa se podívala na Jema, který jen pokrčil rameny. "Tam kde se ocitne Will, je i půl tuctu rozzlobených dívek, které tvrdí, že je ohrožena jejich ctnost."
"Opravdu?" Tessa spěchala, aby s oběma udržela krok. Šla tak rychle, jak v těžké sukni mohla. Švihala jí do kotníků, když skoro běžela chodbou. Den předtím jí přišli šaty z Bond Street a ona si teprve začala zvykat na nošení takových drahých věcí. Vzpomněla si na světlé šaty, které nosila jako malá holka. Mohla v nich doběhnout svého bratra, kopnout ho do kotníku a ještě mu utéct dřív, než jí mohl chytit. Najednou jí napadlo, co by se stalo, kdyby se to pokusila udělat Willovi. Pochybovala, že by jí ušetřil, i kdyby ho prosila. "Myslím tím, jak jako že je ohrožená jejich ctnost."
"Máš moc otázek," řekl jí Will a ostře zahnul doleva. Vyšel nahoru po souboru úzkých schodů. "Nebo ne?"
"Nemám," řekla Tessa a podpatky jejích bot hlasitě klapaly na kamenných schodech, když následovala Willa nahoru. "Co je to parabatai? A co tím Will myslel, když řekl, že je otec Gabriela ostuda Temných lovců?"
"Parabatai je v řečtině výraz pro vojáka, který je zároveň i řidič vozu," řekl Jem, "ale když to říkají Nephilimové, mají tím na mysli tým bojovníků - dvou- kteří přísahají, že se budou navzájem chránit a krýt si záda."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 64.8% (59)
Sci-fy 5.5% (5)
Realistické 6.6% (6)
Romantické 9.9% (9)
Jiné (do komentářů) 13.2% (12)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama