7. Kapitola - Mechanický pohár 2/2

30. června 2013 v 22:44 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
Henry zůstal ve své laboratoři, i když Charlotte oznámila, že je čas na návrat nahoru, aby se mohli navečeřet. Naléhal, že se k nim připojí za pět minut. Nepřítomně jim zamával a Charlotte zavrtěla hlavou.
"Henryho laboratoř - nikdy jsem nic podobného neviděla," řekla Tessa Charlotte, když byli na půli cesty nahoru po schodech. Byla už bez dechu, i když se Charlotte stále pohybovala plynulou cílevědomou chůzí a vypadala, jako kdyby se nikdy nemohla unavit.
"Ano," odpověděla Charlotte trochu smutně. "Henry by tam klidně strávil celý den a celou noc, kdybych mu to dovolila."
Kdybych mu to dovolila. Ta slova Tessu překvapila. Jednalo se o jejího manžela. Ona nebyla ta, co by mohla rozhodovat o tom, co mu bude a co mu nebude povoleno a o tom, jak to bude chodit v jeho vlastním domě, ne? Povinnost ženy bylo plnit muži každé jeho přání a poskytnout mu klidné a stabilní útočiště před chaosem světa. Místo, kde by se mohl uvolnit. Ale to bylo Společenství jen těžko. Bylo částí domem, částí internátní školou a částí bitevní stanicí. A ten, který by měl být pověřen chodem tohohle domu, zjevně nebyl Henry.
Překvapený výkřik donutil Charlotte zastavit se schod nad Tessou.
"Jessamine! Co se proboha děje?"
Tessa se podívala nahoru. Jessamine stála v čele schodiště v otevřených dveřích. Pořád na sobě ještě měla šaty z jejich vyjížďky, ačkoliv její vlasy, nyní v komplikovaném kudrnatém účesu, byl už jasně připravený na večeři. Za ní stála věčně klidná Sophie.
"To Will," řekla. "Je v jídelně a chová se jako naprostý hlupák."
Charlotte vypadala zmateně. "Jak se to liší od toho, když se chová jako naprostý hlupák v knihovně nebo v místnosti se zbraněmi nebo na dalších místech?"
"Tím," řekla Jessamine, jako kdyby jí to mělo být jasné, "že v jídelně jíme." Otočila se a důrazně odkráčela pryč chodbou. Pak se otočila znovu, aby se ujistila, že Charlotte a Tessa jdou za ní.
Tessa se neubránila úsměvu. "Jsou trochu jako tvoje děti, že?"
Charlotte si povzdechla. "Ano," řekla. "Až na tu část, která zahrnuje jejich lásku ke mně."
Tessa neodkázala vymyslet nic, co by jí na to měla odpovědět.
2
Protože Charlotte trvala na tom, že je něco, co musí v salonu udělat ještě před večeří, Tessa zamířila do jídelny sama. Potom, co tam dorazila -pyšná sama na sebe za to, že cestou nezabloudila- zjistila, že Will stál na jednom ze servírovacích stolů a šťoural se v něčem, co bylo připojené ke stropu.
Jem seděl v křesle a díval na se na Willa s pochybným výrazem. "Nejspíš si něco zlomíš," řekl a sklonil hlavu, když zahlédl Tessu. "Dobrý večer, Tesso." Sledoval její pohled a usmál se. "Všimnul jsem si, že lustr visí nakřivo a Will se ho teď snaží narovnat."
Tessa na lustru neviděla nic divného, ale než něco stačila říct, do místnosti vkráčela Jessamine a střelila pohledem po Willovi. "Opravdu! Nechceš to nechat udělat Thomase? Gentlemani tohle nedělají-"
"Je to krev na tvém rukávu, Jessie?" zeptal se Will, když se podíval dolů.
Jessaminina tvář se zamračila. Bez dalšího slova se otočila na podpatku a odkráčela k druhému konci stolu, kde si sedla do křesla a chladně se dívala před sebe.
"Stalo se něco, když jste byly s Jessamine venku?" zeptal se Jem a vypadal opravdu vystrašeně. Když otočil hlavu a podíval se na Tessu, uviděla na jeho krku něco, co se zeleně lesklo. Jessamine pohlédla na Tessu a na její tváři se objevila bezmála panika. "Ne," začala Tessa.
"To nic nebylo-"
"Zvládl jsem to!" Henry triumfálně vstoupil do místnosti a oháněl se něčím, co držel v ruce. Vypadalo to jako měděná trubka s černým tlačítkem na jedné straně. "Vsadím se, že jste si nemysleli, že to zvládnu, viďte?"
Will nechal svého úsilí narovnat lustr a pohlédl na Henryho. "Nikdo z nás nemá ani nejmenší ponětí o co jde. Ale to ty víš, že jo?"
"Dotáhl jsem svojí práci na Jitřence do konce." Henry hrdě mával věcí v jeho ruce. "Funguje to na principu magického světla, jen je to pětkrát silnější. Jediným stisknutím tlačítka rozsvítíte takový požár světla, jaký si nedokážete ani představit."
Chvíli bylo ticho. "Takže," řekl nakonec Will, "je to teda velmi, velmi silné magické světlo?"
"Přesně tak," řekl Henry.
"K čemu to vlastně je?" zeptal se Jem. "Koneckonců magické světlo slouží jen na osvětlení. Není to nijak nebezpečné ..."
"Počkejte, až to uvidíte!" odpověděl Henry. Zvedl zmíněný objekt. "Sledujte."
Will se pohnul směrem k němu, ale už bylo pozdě. Henry stisknul tlačítko. Objevila se oslepující světlice světla a pískavý zvuk. Pak se místnost ponořila do temnoty. Tessa zavýskla překvapením a Jem se tiše zasmál.
"Jsem slepý?" Willův hlas se vznášel temnotou. Byl zabarvený zlostí. "Nejsem vůbec rád, že jsi mě oslepil, Henry."
"Ne," Henry zněl starostlivě. "Ne, jen se zdá, že Jitřenka - no zdá se, že nějak spolkla všechna světla v místnosti."
"A to se snad nemělo stát?" Jem zněl vlídně, jako obvykle.
"Ehm," řekl Henry, "ne."
Will si něco zamumlal pod fousy. Tessa mu nerozuměla, ale byla si celkem jistá, že zachytila slova "Henry" a "zabedněný". O chvíli později se ozvala příšerná rána.
"Wille," někdo vystrašeně vykřikl. Jasné světlo naplnilo místnost a donutilo Tessu prudce zamrkat. Charlotte stála ve dveřích a držela nahoře lampu s magickým světlem. Will ležel na podlaze u jejích nohou ve střepech z rozbitého nádobí ze servírovacího stolu. "Co děláš na zemi ..."
"Snažil jsem se narovnat lustr," řekl Will naštvaně. Posadil se a otřepal si z košile kousky nádobí.
"To mohl udělat Thomas. Teď jsi tak akorát spadnul a rozbil polovinu talířů."
"A za všechno může tvůj idiotský manžel." Will se na sebe podíval. "Myslím, že mám něco zlomeného. Ta bolest je vážně nesnesitelná."
"Mě přijdeš celkem v pořádku." Charlottin hlas byl krutý. "Vstávej. Myslím, že dnes večer budeme jíst za svitu magického světla."
Jessamine na druhém konci stolu zafuněla. Bylo to poprvé, co udělala nějaký zvuk od té chvíle, co jí Will upozornil na krev na šatech. "Nenávidím magické světlo. Moje pleť vypadá úplně zeleně." I přes Jessamininu zelenost Tessa zjistila, že se jí magické světlo líbí. Nad vším se vznášela jemná záře, která dělala pohled dokonce i na hrášek a cibuli romantickým a tajemným. Když si mazala těžkým stříbrným nožem rohlík máslem, nedokázala si pomoct, ale musela myslet na malý byt na Manhattanu, kde ona, její sestra a její bratr jedli svojí skromnou večeři u holého dřevěného stolu při svitu několika svíček. Teta Harriet si dávala vždycky pozor, aby bylo všechno čisté. Od bílých krajkových záclon na předních oknech až k zářící měděné konvici na sporáku. Vždycky říkala, že čím méně jste toho měli, tím více jste na to všechno byli opatrní. Tessa přemýšlela, jestli byli Temní lovci opatrní na to, co měli. Charlotte a Henry líčili, co všechno se dozvěděli od Mortmaina. Jem a Will pozorně poslouchali, zatímco Jessamine se znuděně dívala z okna. Jem se zdál zvláště zaujatý při popisu Mortmainova domu a všech artefaktů z celé země. "Říkal jsem ti to," řekl. "Taipan ... Všichni si o sobě myslí, jak jsou důležití. Stojí nad zákonem."
"Ano," řekla Charlotte. "Mluvil o něm tak, jako kdyby ho v té chvíli odposlouchával. Muži jako je on, jsou snadná kořist pro ty, kteří chtějí takové lidi vtáhnout do Říše stínů. Jsou zvyklí, že mají moc a očekávají, že snadno získají velké množství energie za velmi nízké náklady. Nemají ani ponětí, jak vysoké ceny se v Podsvětí platí za energii." Obrátila se a zamračila se na Willa a Jessamine, kteří se o něčem nevrle hádali. "Co je to s váma dvěma?"
Tessa se chopila příležitosti a obrátila se na Jema, který seděl po její pravé straně.
"Šanghaj," řekla tiše. "Zní to tak fantasticky. Přeju si, abych se tam někdy podívala. Vždycky jsem chtěla cestovat."
Když se na ní Jem usmál, opět si všimla záblesku na jeho krku. Byl to přívěsek vyřezaný z temně zeleného kamene. "A teď se ti to povedlo. Jsi tady, ne?"
"Jediná místa, kam jsem kdy cestovala, byla v knihách. Vím, že to zní hloupě, ale-"
Jessamine jí přerušila bouchnutím vidličky o stůl. "Charlotte," dožadovala se pronikavým hlasem pozornosti, "ať mě nechá na pokoji."
Will se opřel v křesle a jeho modré oči zářily. "Když mi řekne, proč má na svém oblečení krev, nechám jí být. Nech mě hádat, Jessie. Narazila jsi v parku na nějakou chudou ženu, která měla tu smůlu, že se její šaty otřely o ty tvé, a tak jsi jí rozřízla hrdlo tvým malým šikovným deštníkem. Mám pravdu?"
Jessamine na něj vycenila zuby. "Jsi směšný."
"To jsi, ale to víš," řekla mu Charlotte.
"Myslím tím, já nosím modrou. Modrá se hodí ke všemu," pokračovala Jessamine. "Což bys měl opravdu vědět. Jsi dost marnivý, co se týče tvého vlastního oblečení."
"Modrá nejde ke všemu," řekl jí Will. "Nejde například k červené."
"Já mám červenomodrou pruhovanou vestu," přerušil ji Henry a sáhl po hrachu.
"Pokud tohle není důkaz, že by tyhle dvě barvy nikdy neměly být viděny pohromadě, pak už teda nevím co je."
"Wille," řekla Charlotte ostře. "Takhle s Henrym nemluv. Henry-"
Henry zvedl hlavu. "Ano?"
Charlotte si povzdechla. "To je Jessaminin talíř s hráškem, ne tvůj. Dávej pozor, miláčku."
Když se na ní Henry překvapeně podíval, dveře do jídelny se otevřely a dovnitř vstoupila Sophie. Měla skloněnou hlavu a její tmavé vlasy v světle zářily. Když zvedla hlavu a tiše mluvila k Charlotte, magické světlo vrhlo kruté světlo na její tvář, takže se její jizva proti její tváři jevila stříbrná.
Přes tvář Charlotte přeběhl stín úlevy. O chvíli později se zvedla na nohy a vyběhla z pokoje. Zastavila se, aby Henryho lehce pohladila po rameni, než odešla.
Jessamininy oči se rozšířily. "Kam jde?"
Will se podíval na Sophii. Sjel jí pohledem takovým způsobem, že Tessa okamžitě věděla, že je to stejné, jako kdyby jí prsty hladil po kůži. "Opravdu, Sophie, má drahá. Kam šla?"
Sophie po něm střelila jedovatým pohledem. "Kdyby paní Branwellová chtěla, abys to věděl, jsem si jistá, že by ti to řekla," odsekla a vyběhla z místnosti za svou paní.
Henry, který položil hrášek, se pokusil se o srdečný úsměv. "Dobrá," řekl. "O čem jste to diskutovali?"
"Tak to ne," řekl Will. "Chceme vědět, kam šla Charlotte. Stalo se něco?"
"Ne," řekl Henry. "Chci říct, nemyslím si, že-" Rozhlédl se po místnosti a uviděl čtyři páry očí upřených na něj. Povzdechl si. "Charlotte mi vždycky neříká, co dělá. To víte." Bolestně se usmál. "Ani se jí nedivím. Nemůže se spoléhat na to, že jí budu zrovna vnímat."
Tessa si přála, aby mohla říct něco, čím by Henrymu ulevila. Něco na něm jí připomínalo Nata, když byl mladší, nemotorný, nešikovný a snadno zranitelný. Reflexivně zvedla ruku k andělovi, kterého nosila na krku. Hledala útěchu v jeho pravidelném tikotu.
Henry na ni pohlédl. "Ten mechanický předmět, co nosíš kolem krku - mohl bych si ho prohlédnout?"
Tessa zaváhala, ale pak přikývla. Byl to přece jen Henry. Uvolnila stisk na řetízku, rozepnula ho a podala mu ho.
"To je ale šikovná malá věcička," řekl a otočil ho v rukách. "Kdes to vzala?"
"Byl mé matky."
"Jako takový talisman." Vzhlédl. "Nevadilo by ti, kdybych ho prozkoumal v laboratoři?"
"Ach." Tessa nemohla skrýt svou úzkost. "Pokud budeš opatrný. To je všechno, co mi zůstalo po mámě. Kdyby se rozbil ..."
"Henry ho nerozbije ani nijak nepoškodí," ujistil ji Jem. "Je opravdu dobrý v těchhle věcech,"
"To je pravda," řekl Henry. Bylo to řečeno tak skromně a přesvědčivě, že to Tesse nepřišlo ani trochu domýšlivé. "Vrátím ti ho v původním stavu."
"No ..." Tessa zaváhala.
"Nechápu v čem je problém," řekla Jessamine, která vypadala znuděná celým tímhle rozhovorem. "Vždyť v něm nejsou diamanty."
"Pro některé lidi je důležitější sentimentální hodnota, než diamanty." Byla to Charlotte, která stála ve dveřích. Vypadala ztrápeně. "Je tu někdo, kdo chce s tebou mluvit, Tesso."
"Se mnou?" zeptala se Tessa a na chvíli zapomněla na mechanického anděla.
"No, a kdo je to?" ozval se Will. "Musíš nás držet všechny v nejistotě?"
Charlotte si povzdechla. "Je to lady Belcourt. Je dole. Ve svatyni."
"Teď?" Will se zamračil. "Stalo se něco?"
"Kontaktovala jsem jí," řekla Charlotte. "Kvůli de Quinceymu. Těsně před večeří. Doufala jsem, že by mohla mít nějaké informace, ale ona trvá na tom, že chce nejdřív vidět Tessu. Zdá se, že i přes naše všechny bezpečnostní opatření, se zvěsti o Tesse roznesly do Podsvětí. A lady Belcourt je ... zvědavá."
Tessa s rachotem odložila vidličku."Zvědavá na co?" Rozhlédla se po místnosti a uvědomila si, že jí nyní pozorují čtyři páry očí. "Kdo je lady Belcourt?"
Když nikdo neodpověděl, otočila se k Jemovi, jako k někomu, u koho je nejvíc pravděpodobné, že jí odpoví. "Je Temný lovec?"
"Je to upírka," řekl Jem. "Upírská informátorka, vlastně. Předává informace Charlotte. Obeznamuje nás s tím, co se děje v Noční komunitě."
"Nemusíš s ní mluvit, pokud nechceš, Tesso," řekla Charlotte. "Můžu jí poslat pryč."
"Ne," Tessa od sebe odstrčila talíř. "Jestli má nějaké informace o de Quinceym, možná ví i něco o Natovi. Nemůžu riskovat to, že jí pošlu pryč. Pokud má nějaké informace, půjdu tam."
"Copak ani nechceš vědět, co po tobě chce?" zeptal se Will.
Tessa se na něj pozorně podívala. Magické světlo dělalo jeho kůži světlejší a oči ještě modřejší. Měly barvu severního Atlantiku, kde led plaval po modročerné vodě, a jako sníh ulpívající na tmavých okenních sklech. "Kromě Temných sester jsem se nikdy nesetkala s jiným Podsvěťanem," řekla. "Myslím - že to zvládnu."
"Tesso-" začal Jem, ale ona už byla na nohách. Neotáčela se na nikoho u stolu a spěchala z pokoje za Charlotte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama