7. Kapitola - Mechanický pohár 1/2

30. června 2013 v 22:43 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 7
MECHANICKÝ POHÁR


Bezmocné kousky hry, kterou hraje
na téhle šachovnici - pole Noci a Dne
pohybuje se sem a tam a nakonec dává šach a ničí.
-"The Rubaiyat Omara Khayyam,"
překlad Edward Fitzgerald, 1859
-
Venku se setměla a Sophiina lucerna vrhala na zeď stíny, které spolu vytvářely podivný tanec, když vedla Tessu dolů po kamenných schodech. Schody byly staré a prošlapané v místech, kde už je opotřebovaly generace nohou. Stěny byly z hrubě tesaných kamenů. Malá okna byla v pravidelných intervalech a byla zatemněná. Tesse přišlo, že jsou pod zemí.
"Sophie," řekla Tessa nakonec, když začala být nervózní z tmy a ticha, "nejdeme náhodou do nějaké kostelní krypty, že ne?"
Sophie se zasmála. Světla z lucerny blikala na stěnách. "Byla to krypta, než jí pan Branwell předělal na svou laboratoř. Vždycky tam dole spravuje svoje hračky a dělá na svých experimentech. Paní Branwellová z toho šílí."
"Co dělá?" Tessa málem zakopla o nerovné schodiště a musela se chytit stěny napravo. Sophie na sobě nedala znát, že by si toho všimla.
"Všechno možné," Sophiin hlas se odrážel od stěn. "Vymýšlí nové zbraně, ochranné pomůcky pro Temné lovce. Miluje stroje a mechanické věci. Paní Branwellová někdy říká, že si myslí, že by jí miloval víc, kdyby tikala jako hodinky," zasmála se.
"To zní," řekla Tessa, "jako bys je měla ráda. Myslím tím paní a pana Branwella."
Sophie nic neřekla, ale její hrdý výraz mírně ztvrdnul.
"Jsi na ně laskavější než na Willa," řekla Tessa a doufala, že jí tímhle vtipem trochu obměkčí.
"Na něj." V jejím hlase byl jasný odpor. "On je - je to hnusák, nebo ne? Připomíná mi syna mého posledního zaměstnavatele. Byl pyšný stejně jako pan Herondale. A ode dne kdy se narodil, dostal cokoliv si zamanul. A pokud to nedostal, tak ..." Zvedla ruku a téměř nevědomky se dotkla části obličeje, kde jí ústa protínala jizva.
"Tak co?"
Ale Sophiina příkrost byla zpátky. "Tak si jde zacvičit na hřiště, aby byl fit, to je všechno."
Dala si lucernu do druhé ruky a podívala se dolů do temnoty. "Buďte tu opatrná, slečno. Schodiště je dole vlhké a kluzké."
Tessa se dotkla zdi. Kámen byl chladný proti její holé ruce. "Myslíš si, že je to kvůli tomu, že je Will Temný lovec?" zeptala se Tessa. "A že si kvůli tomu myslí, že jsou něčím lepší? Jessamine je taky-"
"Ale pan Carstairs není takový. Není vůbec jako ostatní. Ani pan a paní Branwellová-"
Než jí na Tessa mohla něco odpovědět, náhle se zastavili na úpatí schodů. Byly tam těžké dubové dveře, před kterými byla železná mřížka. Tessa přes tmu nic neviděla. Sophie se natáhla pro velkou železnou tyč před dveřmi a silně ji zatlačila dolů.
Dveře se otevřely a odhalily jasně osvětlený prostor. Tessa vešla do pokoje s doširoka otevřenýma očima. Bylo jasné, že tu byla dřív kostelní krypta. Množství pilířů podpíraly strop a mizely ve tmě. Podlahu tvořily velké kamenné desky, které byly věkem ztmavlé. Na některých byla vyřezaná nějaká slova. Tessu napadlo, že to byly náhrobky a pod deskami byly kosti těch, kteří byli pohřbeni tady v kryptě. Nebyla tam žádná okna, jen zářivě bílé osvětlení, které identifikovala jako Magická světla upevněná na pilířích.
Ve středu místnosti bylo několik velkých dřevěných stolů, jejich povrch byl pokryt všemi druhy mechanických věcí - kolečka vyrobená z mosazi a železa, dlouhé řetězce měděného drátu, skleněné poháry naplněné vodou různých barev. Z některých z nich stoupal obláček kouře nebo hořký zápach. Ve vzduchu byl cítit kov a energie, jako kdyby bylo těsně před bouří. Jeden stůl byl zcela zasypaný zbraněmi a zářícími noži, svítilo na ně magické světlo. Byl tam z poloviny hotový oblek. Vypadal jako zmenšené kovové brnění. Visel na drátu nad velkým kamenným stolem, který byl pokrytý hrudkovitou tlustou vlněnou dekou.
Za stolem stál Henry a vedle něj Charlotte. Henry ukazoval své manželce něco, co měl v ruce - měděnou věc, možná nějaké nářadí - a mluvil k ní tichým hlasem. Měl na sobě volnou plátěnou košili. Přes ní měl přehozený kus oblečení, který vypadal jako rybářský plášť. Byl potřísněný špínou a nějakou černou kapalinou. Přesto to, co nejvíc ohromilo Tessu, bylo zjištění, jak mluvil s Charlotte. Nebyla tu ani stopa po jeho obvyklé nesmělosti. Znělo to jistě a přímě. Jeho oříškové oči se zvedly. Uviděl Tessu. Jeho pohled byl jasný a stabilní.
"Slečna Grayová! Takže Sophie vám ukázala cestu sem dolů, viďte? To bylo od ní velmi hezké."
"Proč, ano, ona-" začala Tessa a podívala se za sebe, ale Sophie tam nebyla. Musela zavřít dveře a tiše odejít zpátky nahoru po schodech. Tessa se cítila hloupě, že si toho nevšimla. "Ukázala mi cestu," dodala. "Řekla mi, že mě chcete vidět."
"Jistě," řekl Henry. "Mohla by se nám hodit tvoje pomoc. Mohla bys sem na chvíli přijít?"
Ukázal jí, aby se připojila k němu a k Charlotte. Když se Tessa blížila, viděla, že tvář Charlotte byla bílá a strhaná. Její hnědé oči jí sledovaly. Když se na ní Tessa podívala, kousla se do rtu a pohlédla ke stolu, kde byla položená hromada oblečení - která se hýbala.
Tessa zamrkala. Zdálo se jí to? Ne. Byl tu náznak pohybu - a teď, když přišla blíž, viděla, že na stole nebyla jen hromada látek. Spíš látka, která něco zakrývala - něco přibližně o velikosti a tvaru lidského těla. Zastavila se, když se Henry natáhl, aby uchopil roh látky. Strhnul jí a odhalil to, co se skrývalo pod ní.
Najednou Tessa pocítila záchvěv nevolnosti. Sáhla před sebe a chytila se rohu stolu. "Miranda."
Mrtvá dívka ležela na zádech na stole. Ruce měla rozhozené každou a jinou stranu. Její matné hnědé vlasy byly roztroušené kolem ramen. Oči, které Tessu tak znervózňovaly, byly pryč. Teď byly v její bílé tváři jen duté černé důlky. Její levné černé šaty byly rozříznuté na přední straně a odhalovaly její hruď. Tessa sebou škubla a odvrátila se - pak se rychle nevěřícně odhlédla. Nebylo tam nahé tělo, ani žádná krev. I přes skutečnost, že Mirandin hrudník byl otevřený a rozříznutý, její kůže byla na obou stranách oloupaná jako slupka pomeranče. Pod řezem se něco lesklo - železo?
Tessa postupovala dopředu, dokud nestála naproti Henrymu u stolu, kde ležela Miranda. Měla tam být krev a zmrzačené tělo. Byly tam ale jen dva kousky bílé kůže srolované dozadu. Pod ní byl kovový krunýř. Měděný plech byl složitě smontovaný tak, aby dohromady tvořil hruď. Z ní se dolů táhl mosazný a měděný plech, který tvořil Mirandin pas. Kus mědi o velikosti Tessiny dlaně chyběl přímo v centru hrudníku mrtvé dívky. Odhaloval dutý prostor.
"Tesso." Charlottin hlas byl měkký, ale neústupný. "Will a Jem našli tenhle stroj v domě, kde tě drželi. Byl úplně prázdný, kromě ní. Byla ponechána úplně osamocená v místnosti."
Tessa stále jen fascinovaně zírala, ale přikývla. "Miranda. Služka sester."
"Víš o ní něco? Kdo to může být? Její historie?"
"Ne. Ne ... Myslím tím, že se mnou sotva promluvila. A když už, jen opakovala věci, co jí řekly sestry."
Henry zasunul prst nad Mirandin horní ret a otevřel jí pusu. "Má kovový jazyk, ale její ústa ve skutečnosti nikdy nebyla určeny pro řeč. Nebo pro to, aby konzumovala nějaké potraviny. Nemá žádný jícen a nejspíš ani žádný žaludek. Její ústa končí za plechovými zuby." Otočil hlavou ze strany na stranu a oči se mu zúžily.
"Ale co je?" zeptala se Tessa. "Druh Podsvěťana, nebo démonka?"
"Ne," Henry pustil Miradinu čelist. "Není vůbec živá bytost. Je ISAN automat. Mechanické stvoření, které se pohybuje, a jeví se jako lidská bytost. Leonardo da Vinci jeden takový stroj navrhl. Najdeš ho v jeho kresbách mechanických stvoření, která by mohla sedět, chodit a otáčet hlavou. Byl první, kdo vyřknul to, že je člověk jen složitý stroj. Naše vnitřnosti jsou součástky a písty a kola ze svalů a masa. Tak proč by je nemohl nahradit mědí a železem? Proč by nemohl postavit člověka? Ale o tomhle Jaquet Droz ani Maillardet nikdy nesnili. Skutečný biomechanický automat, sám se pohybující, sám se řídící, zabalený v lidském těle." Jeho oči zářily. "Je to dokonalé."
"Henry," hlas Charlotte byl napnutý. "To je maso, co tu obdivuješ. Pochází z někoho."
Henry si přejel hřbetem ruky přes čelo. Světlo mu odumřelo z očí. "Ano, ty orgány ve sklepě."
"Mlčenlivý bratři provedli výzkum. Nejčastější orgány, které tam schází, jsou srdce a játra. Některým z nich chybí i kosti a chrupavky. A dalším dokonce i vlasy. Obviňujeme Temné sestry ze sklizně těchhle těl pro to, aby vytvořili díly pro jejich mechanická stvoření. Stvoření jako je Miranda."
"A kočí," řekla Tessa. "Myslím, že byl stejný jako ona. Ale proč by někdo dělal něco takového?"
"Je tu toho víc," řekla Charlotte. "Mechanické stroje ve sklepě Temných sester byly vyráběné Mortmainem a jeho společností. Společností, kde pracoval i tvůj bratr."
"Mortmain!" Tessa odtrhla zrak od dívky na stole. "Šli jste k němu, ne? Co říkal o Natovi?"
Charlotte na okamžik zaváhala. Podívala se na Henryho. Tessa znala ten pohled. Takhle se na sebe dívali lidé, kteří se chystali lhát. Takhle se na sebe dívala Tessa s Nathanielem pokaždé, když něco skrývali před tetou Harriet.
"Něco přede mnou tajíte," řekla. "Kde je můj bratr? Co ví Mortmain?"
Charlotte si povzdechla. "Mortmain je hluboce zapojený do okultního světa. Je členem klubu Pandemonium. Zdá se, že ho provozuje Podsvěťan."
"Ale co to má společného s mým bratrem?"
"Tvůj bratr se o tom klubu dozvěděl a byl jím fascinovaný. Odešel pracovat pro upíra, který se jmenuje de Quincey. Je to velmi vlivný Podsvěťan. Ve skutečnosti je hlavou klubu Pandemonium." Charlotte zněla znechuceně. "Jak se zdá, ten co dělá tuhle práci má určitý titul."
Tessa najednou dostala pocit závratě. Opřela se znovu rukou o kraj stolu. "Magister?"
Charlotte se podívala na Henryho, který měl své ruce ponořené v hrudi stroje. Vyndal je a vytáhl něco z těla - lidské srdce, červené a masité, ale zároveň tvrdé a lesklé- vypadalo, jako kdyby bylo něčím nalakované. Bylo ovázáno měděnými a stříbrnými dráty. Každých pár sekund se zdálo, že se z něj ozývá tlukot. Nějakým podivným způsobem stále bilo. "Nechceš si ho podržet?" zeptal se Tessy. "Musela bys být ale opatrná. Tyhle měděné trubičky jsou v celém jejím těle. Nesou v sobě olej a jiné hořlavé kapaliny. Ještě je musím všechny identifikovat."
Tessa zavrtěla hlavou.
"Nevadí." Henry vypadal zklamaně. "Bylo tu něco, co jsem si přál, abys viděla. Pokud se podíváš sem-" Opatrně otočil srdce ve svých dlouhých prstech a odhalil kovový panel na druhé straně. V těsnění
bylo něco vyrytého - velké Q a D.
"Značka de Quinceyho," řekla Charlotte. Vypadala mrzutě. "Viděla jsem to už dřív na dopisech od něj. Vždycky byl spojenec Clavů, nebo jsme si to alespoň mysleli. Byl u všech dohod, které byly uzavřeny. Je to mocný muž. Má pod palcem všechny děti noci v západní části města. Mortmain říká, že od něj de Quincey koupil všechny díly. Vypadá to, jako kdyby se na něco připravoval. Nejspíš si nebyla to jediné v domě Temných sester, co bylo připravené na Magisterovo použití. Čekali na to i tihle mechaničtí tvorové."
"Pokud je ten upír Magister, řekla pomalu Tessa, "pak je ten, kdo najal Temné sestry, aby mě zajali a je taky ten, kdo donutil Nata, aby mi napsal ten dopis. Musí vědět, kde je můj bratr."
Charlotte se téměř usmála. "Vidím, že sis našla svůj cíl."
Tessin hlas byl tvrdý. "Nemyslete si, že nechci vědět, k čemu mně Magister chce. Proč mě nechal chytit a vyškolit. Jak ksakru věděl, že mám schopnosti, jaké mám. A nemyslete si, že netoužím po pomstě. Kdyby byla možná, vykonala bych jí." Nadechla se. "Ale můj bratr je všechno co mám. Musím ho najít."
"Najdeme ho, Tesso," řekla Charlotte. "Všechno - Temné sestry, tvůj bratr, tvoje schopnosti a de Quincey - do sebe nějak zapadá jako kousky puzzle. Jen jsme prostě ještě nenašli všechny kousky."
"Musím říct, že doufám, že je najdeme brzy," oznámil Henry. Vrhl smutný pohled na tělo na jeho stole. "Co by mohl chtít dělat upír s mechanickými lidmi? Nic z toho nedává smysl."
"Ještě ne," řekla Charlotte a vystrčila svou malou bradu. "Ale bude."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama