6. Kapitola - Zvláštní svět 2/3

30. června 2013 v 22:35 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
"Sešli jsme z cesty," zašeptala.
"No, můžeme najít cestu zpátky, nebo ne?" Tessa se otočila kolem dokola. Hledala kousek mezery mezi stromy. Kousek slunečního světla. "Myslím, že jsme přišli tam-"
Jessamine náhle chytila Tessu za paži. Zaryla jí prsty do ruky, jako kdyby to byly drápy. Něco - nebo někdo - se objevilo na cestě před nimi.
Postava byla malá, tak malá, že si na chvíli Tessa myslela, že před nimi stojí dítě. Ale když postava vystoupila do světla, viděla, že to byl muž - shrbený, oblečený jako podomní obchodník, v rozedraných šatech a otlučeném klobouku, který měl stáhnutý hluboko do čela. Jeho tvář byla vrásčitá a bílá. Jako plíseň, která ulpívá na starém jablku. Jeho oči byly černé a leskly se mezi silnými záhyby kůže.
Usmál se a ukázal zuby ostré jako břitvy. "Hezký holky."
Tessa se podívala na Jessamine. Dívka byla ztuhlá a zírala dopředu. Ústa měla stáhnuté do pevné linky. "Měli bychom jít," zašeptala Tessa a zatáhla Jessamine za ruku. Pomalu, jako kdyby to byl jen sen. Jessamine jí dovolila natočit jí tak, aby stály čelem směru cesty, kterým sem přišli - muž byl opět před nimi a blokoval jim cestu zpátky do parku. Daleko, daleko, v dálce, si Tessa myslela, že uviděla park. Jakési místo plné světla. Vypadal ale neskutečně daleko.
"Zabloudili jste," řekl cizince. Jeho hlas byl monotónní a rytmický. "Krásné dívky sešly z cesty. Víte, co se stane dívkám, jako jste vy." Udělal krok zpět.
Jessamine stála pořád ztuhle a svírala svůj deštník, jako kdyby to bylo nějaké záchranné lano. "Goblin," řekla, "skřítek. Nehodláme se hádat s nějakou nadpřirozenou bytostí. Ale pokud se nás dotkneš-"
"Sešly jste z cesty," prozpěvoval si malý muž a blížil se k nim. Tessa si všimla, že to nezářily jeho boty, ale jeho kopyta. "Hloupé Nephilimky přišli neoznačené na tohle místo. Tady je půda mnohem starší, než nějaké vaše Právo. Pokud na ní padne vaše andělská krev, na tom místě vyroste zlatý strom posetý diamanty. A já si na to činím nárok. Činím si nárok na vaší krev."
Tessa zatahala Jessamine za paži. "Jessamine, měly bychom-"
"Tesso, mlč." Vytrhla paži z jejího sevření a ukázala deštníkem na šotka. "Nechceš to udělat. Nechceš-"
Tvor vyskočil. Když se k nim blížil, zdálo se, že se jeho rty odloupávají a jeho kůže se štěpí. Tessa uviděla tvář pod jeho slupkou - zubatou a zlou. Vykřikla a klopýtla dozadu. Zakopla o kořen stromu. Praštila sebou o zem, když Jessamine zvedla deštník a pohybem zápěstí ho otevřela jako květinu.
Šotek vykřiknul. Zatímco padal na zem, pořád křičel a válel se po zemi. Z rány na tváři mu vytékala krev a barvila jeho roztrhané šedé sako.
"Říkala jsem ti to," řekla Jessamine. Dýchala těžce. Hruď se jí zvedala a zase klesala, jako kdyby právě přeběhla přes celý park. "Říkala jsem ti, abys nás nechal na pokoji, ty špinavá potvoro-"
Udeřila na skřeta znovu a teď si Tessa všimla, že deštník Jessamine září zvláštní zlatobílou září a je ostrý jako žiletka. Jeho květovaná látka byla potřísněná krví.
Šotek zavyl a dal před sebe svoje ruce, aby se před ránami ochránil. Teď vypadal jako malý shrbený muž. Když Tessa uviděla tenhle obrázek, nemohla se ubránit záchvěvu soucitu. "Slitování, paní, slitování-"
"Slitování?" vykřikla Jessamine. "Chtěl jsi pěstovat stromy z mé krve! Špinavý šotku! Nechutné stvoření!" Sekala do něj slunečníkem znovu a znovu. Šotek křičel a mlátil sebou. Tessa se posadila a vytřásla si nečistoty z vlasů. Zvedla se na nohy. Jessamine ještě křičela a mávala deštníkem. Šotek sebou po každém zásahu škubnul. "Nenávidím tě!" vykřikla Jessamine . Její hlas byl slabý a třásl se. "Nenávidím tě, a všechny jako ty -nechutné Podsvěťany-nechutné-nechutné-"
"Jessamine!" Tessa běžela k druhé dívce a objala ji. Přitlačila jí paže k tělu. Ještě okamžik Jessamine bojovala, a Tessa si uvědomila, že tu není žádný způsob, jak by ji mohla udržet. Byla silná a svaly pod její tenkou ženskou kůží se napínaly. Pak najedou začala Jessamine ochabovat a svalila se na Tessu. Deštník jí vypadl z ruky. "Ne," naříkala. "Ne, to jsme nechtěla. Nemyslela jsem to tak. Ne-"
Tessa se podívala dolů. Skřítek na zemi byl shrbený a ležel nehybně u jejich nohou. Krev se šířila z jeho těla. Z místa, kde ležel a šířila se po zemi, jako nějaký tmavý výhonek. Zatímco držela vzlykající Jessamine, Tessa se nemohla ubránit myšlence na to, co tam teď vyroste z jeho krve.
Byla to nepřekvapivě Charlotte, která překonala jako první svůj údiv. "Pane Mortmaine, nejsem si jistá, co jste tím myslel-"
"Samozřejmě, že jste si jistá." Usmíval se. Jeho štíhlá tvář byla obdařená rozpustilým úsměvem od ucha k uchu. "Temní lovci. Nephilimové. To je to, jak si říkáte, ne? Míšenci lidí a andělů. Divné, protože v Bibli byli Nephilimové odporná monstra, ne?"
"Víte, to není tak docela pravda," řekl Henry, neschopný ubránit se své vnitřní puntičkářské stránce. "Je tu totiž mnoho dohadů, co se týče překladu z originálu Aramaic-"
"Henry," řekl Charlotte varovně.
"Opravdu držíte v pasti duše démonů, které jste zabili, ve velkém krystalu?" pokračoval Mortmain a měl doširoka otevřené oči. "To je pozoruhodné!"
"Myslíte Pyxis?" Henry vypadal zaskočeně. "Není to krystal, jen dřevěná krabice. A nejsou to duše - démoni nemají duši. Mají energii-"
"Mlč, Henry," okřikla ho Charlotte.
"Paní Branwellová," řekl Mortmain. Znělo to až moc vesele. "Prosím, neznepokojujte se. Já už vím o vašem druhu všechno. Jste Charlotte Branwellová, ne? A tohle je váš manžel Henry Branwell. Přijeli jste z Londýna ze Společenství. Z místa, kde byl kdysi kostel Všech svatých. Opravdu jste si mysleli, že nevím, kdo jste? Zejména potom, co jste se snažili okouzlit mého sluhu? Nemůže ho to nijak ovlivnit. Má z toho maximálně vyrážku."
Charlotte přimhouřila oči. "A jak jste přišel ke všem těmhle informacím?"
Mortmain se dychtivě naklonil dopředu a rozhodil rukama. "Studuju okultní vědy. Od chvíle, když jsem byl ještě jako mladý muž v Indii, a když jsem se o nich poprvé dozvěděl, začala mě tahle Říše stínů fascinovat. Pro člověka v mé pozici, s dostatečnými prostředky a s více, než jen dostatkem času, jsou mnohé dveře otevřené. Existují knihy, které si lze pořídit a informace, které si lze koupit. Informace o vaší existenci nejsou až tak tajné, jak si možná myslíte."
"Možná," řekl Henry a zněl nešťastně, "ale je to nebezpečné. Zabíjení démonů není to samé jako střílení tygrů. Můžou vás lovit stejně dobře, jako vy lovíte je."
Mortmain se zasmál. "Můj milý, nemám v úmyslu vrhnout se do boje s démony s holýma rukama. Samozřejmě, že tenhle druh informací je nebezpečný v horkokrevných a nezodpovědných rukách, ty moje jsou ale opatrné a rozumné. Hledám jen rozšíření znalostí o světě, ve kterém žiju, nic víc." Podíval se po místnosti. "Musím říct, že jsem nikdy dřív neměl tu čest mluvit s Nephilimem. Samozřejmě, že v literatuře je zmínka o vás velmi častá, ale o něčem číst a opravdu to zažít, jsou dvě úplně odlišné věci. Jsem si jistý tím, že se mnou budete souhlasit. Je toho tolik, kolik byste mě toho mohli naučit-"
"Tohle," řekla Charlotte mrazivým tónem, "bohatě stačí."
Mortmain se na ní zmateně podíval. "Promiňte?"
"Vzhledem k tomu, že víte tolik o Nephilimech, pane Mortmaine, mohla bych se vás zeptat, jestli víte, co je to civil?"
Mortmain vypadal arogantně. "Ničíte démony. Kvůli ochraně lidí - civilů, jak jsem pochopil, že nám říkáte."
"Ano," řekla Charlotte, "a trávíme tím tak velké množství času hlavně díky jejich pošetilosti. Teď vidím, že vy nejste žádnou vyjímkou z tohohle pravidla."
Mortmain vypadal opravdu překvapeně. Podíval se na Henryho. Charlotte věděla, jak vypadají. Byl to pohled, který si vyměňují muži. Pohled, který říkal, jak to, že nedokážete zvládnout svou manželku, pane? Pohled, pomyslela si, který byl pro Henryho úplně zbytečný, protože ten vypadal, že se snaží očima rentgenovat plány na Mortmainově stole a věnoval velmi malou pozornost rozhovoru.
"Myslíte si, že okultní znalosti, které jste získal, vás činí velmi znalým mužem," řekla Charlotte. "Ale viděla jsem mnoho mrtvých civilů, pane Mortmaine. Nemůžu ani spočítat, kolikrát jsme viděli pozůstatky lidí, kteří se považovali za odborníky magických praktik. Vzpomínám si, když jsem byla ještě malá a byli jsme zavoláni do domu nějakého advokáta. Patřil k nějaké hloupé skupině mužů, kteří věřili, že jsou kouzelníci. Trávili čas zpíváním a nošením zvláštního šatstva a kreslením pentagramů na zem. Jednoho večera se rozhodl, že jsou jeho dovednosti dostatečné, aby se pokusil povolat démona."
"A vyvolal ho?"
"Vyvolal," řekla Charlotte. "Přivedl k sobě démona jménem Marax. Pokračovalo to ale jeho zabitím a vyvražděním celé jeho rodiny." Její tón byl věcný. "Našli jsme je v jeho domě. Bez hlav. Vysící vzhůru nohama na stropě. Nejmladší z jeho dětí bylo praženo na rožni nad ohněm. Maraxe jsme nikdy nenašli."
Mortmain zbledl, ale udržel ve svém hlase vyrovnaný tón. "Vždycky jsou tu ti, kteří přecení své schopnosti," řekl. "Ale já-"
"Ale vy nikdy nebudete tak hloupý," řekla Charlotte. "Zachráníte se. V tomhle momentě. Nebudete hlupák. Díváte se na Henryho a na mě a nebojíte se nás. Baví vás to! Pohádka ožívá!" Tvrdě udeřila rukou o okraj stolu, čímž Mortmaina donutila nadskočit. "Moc Clavů stojí za námi," řekla tak chladným tónem, jakým v té chvíli dokázala. "Naším posláním je chránit lidi. Jako je Nathaniel Gray. Zmizel a jistě za tím stojí něco nadpřirozeného. A my tu najdeme jeho bývalého zaměstnavatele, který je prokazatelně namočený do okultních věcí. Je až neuvěřitelné, že tyhle dvě skutečnosti spolu nejsou nějak propojené."
"Já-on- pan Gray zmizel?" koktal Mortmain.
"Zmizel. Jeho sestra k nám přišla a hledala ho. Párem čarodějnic byla informovaná, že je ve vážném nebezpečí. Zatímco vy, pane, vypadáte, že se bavíte jeho možnou smrtí. A Clavové se nedívají laskavě na ty, kteří stojí v cestě jejich zákoníku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 64.8% (59)
Sci-fy 5.5% (5)
Realistické 6.6% (6)
Romantické 9.9% (9)
Jiné (do komentářů) 13.2% (12)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama