6. Kapitola - Zvláštní svět 1/3

30. června 2013 v 22:32 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 6
ZVLÁŠTNÍ SVĚT


Nesmíme se dívat na šotky,
Nesmíme kupovat jejich plody:
Kdo ví, čím hnojí svou půdu
a čím ukojují hlad a žízeň kořenů svých rostlin?
-
"Víš," řekl Jem, "tohle nevypadá ani trochu jako bordel, jaký jsem si vždycky představoval."
Dva muži stáli u vchodu toho, čemu Tessa říkala Temný dům, vedle Bílé kaple na Vysoké ulici. Budova vypadala mnohem omšeleji a temněji, než si jí Will pamatoval. Jako kdyby jí někdo natřel extra povlakem nečistot.
"A co přesně sis představoval, Jamesi? Dámy, jak na tebe v noci mávají z balkónů? Nahé sochy zdobící vchod?"
"Tak nějak," řekl Jem jemně. "Čekal jsem něco trochu méně fádního."
Když tu byl Will poprvé, napadlo ho to samé. Pocit, který u něj převažoval, když stál uvnitř domu byl ten, že by tohle místo nikdy nikdo nemohl považovat za domov. Okna byla špinavá a ručně tkané záclony byly ušmudlané a neprané.
Will si vyhrnul rukávy. "Asi budeme muset vyrazit dveře-"
"Nebo," řekl Jem a natáhl ruku, aby zkusil otočit klikou, "ne."
Dveře se otevřely do tmavé chodby.
"Super, tomuhle já říkám lenost," řekl Will. Vzal si z opasku jednu dýku a opatrně vstoupil dovnitř. Jem ho následoval. Pevně držel svojí nefritovou vycházkovou hůl. Bezhlavě se pouštěli do nebezpečných situací, ale Jem většinou dával přednost tomu, být vzadu a krýt mu záda - Will se na něj vždy zapomínal ohlížet. Dveře se za nimi zavřely a nechaly je tak v přítmí. Vchod vypadal pořád stejně, jako dřív. Bylo tam stejné dřevěné schodiště vedoucí nahoru, stejná popraskaná, ale stále elegantní mramorová podlaha, stejný vzduch prosáklý prachem.
Jem zvedl ruku a jeho magické světlo se rozhořelo a odhalilo jim tak děsivou skupinu švábů. Pobíhali po podlaze. Will stáhl obličej do grimasy. "Pěkné místo k životu, ne? Doufejme, že tu nechali i něco jiného, než jenom špínu. Doručovací adresu, pár oddělených končetin, prostitutku nebo dvě ..."
"Opravdu. Možná, když budeme mít štěstí, tu chytíme ještě syfilis."
"Nebo démoní neštovice," navrhl Will vesele. Zkusil otevřít dveře pod schody. Otevřely se stejně rychle jako ty vchodové. "Vždycky tu jsou ještě démoní neštovice."
"Démoní neštovice neexistujou."
"Och, trochu důvěry bych prosil," řekl Will a zmizel do tmy pod schody. Společně pečlivě prohledali sklep a přízemí. Nenašli nic kromě odpadků a prachu. Místnost, kde Will a Tessa bojovali s Temnými sestrami, byla úplně prázdná. Po dlouhé době našel Will na zdi něco, co vypadalo jako skvrna od krve. Nebyl tu pro ní ale žádný zdroj. Jem poukázal, že by to dost dobře mohla být i barva.
Vyšli ze sklepa a došli do patra. Našli dlouhou chodbu lemovanou dveřmi, která byla Willovi důvěrně známá. Tudy běžel pryč od sester s Tessou, která ho následovala. Protáhl se do první místnosti na pravé straně, což byl pokoj, kde jí našel. Nebyly tu žádné známky po divoce vypadající dívce, která ho praštila květinovým džbánem. Pokoj byl prázdný. Nábytek byl odvezený a uvnitř to vypadalo jako v Tichém městě. Čtyři tmavé zářezy na zemi ukazovaly, kde dřív stála postel.
Ostatní místnosti byly stejné. Will se v jedné snažil otevřít okno, když zaslechl Jema vykřiknout, že by tam měl rychle dorazit. Byl v poslední místnosti nalevo. Will si pospíšil a našel Jema stát ve středu velké čtvercové místnosti. V ruce měl své zářící magické světlo. Nebyl sám. Zbýval tam jeden kus nábytku - čalouněné křeslo. Seděla v něm žena.
Byla mladá. Pravděpodobně ne starší než Jessamine. Měla na sobě levně vypadající barevné šaty. Vlasy jí spočívaly na šíji. Byly hnědé a jednotvárné. Ruce měla holé a červené. Její oči byly otevřené dokořán a zíraly na ně.
"Ugh," řekl Will příliš překvapený na to, aby řekl něco jiného. "Je-"
"Je mrtvá," řekl Jem.
"Jsi si jistý?" Will nemohl odtrhnout oči od tváře ženy. Byla bledá, ale nebyla to typická mrtvolná bledost. Ruce měla složené v klíně. Prsty jemně zakřivené, ale nepodléhaly posmrtné ztuhlosti. Will k ní přešel blíž a položil jí ruku na rameno. Pod prsty byla tuhá a studená. "No, jelikož nereaguje na moje pokusy o sblížení," řekl veseleji, než se cítil, "tak musí být mrtvá."
"Nebo je to jen žena, co má dobrý vkus a zdravý rozum." Jem poklekl a podíval se nahoru do ženské tváře. Její světle modré oči byly vykulené a dívaly se na něj. Její oči vypadaly mrtvě. Jako namalované. "Slečno," řekl a vzal jí na zápěstí, hledal její pulz.
Pohnula se. Trhla sebou pod jeho dotekem. Vydala ze sebe nízký nelidský zvuk podobný stenu. Jem se rychle postavil. "Co-"
Žena zvedla hlavu. Její oči byly prázdné, pohled rozostřený a její rty se pohybovaly s doprovodným skřípavým zvukem. "Pozor!" vykřikla. Její hlas se rozléhal po místnosti a Will zaječel a skočil zpět. Ženský hlas zněl, jako když se o sebe třou dvě železné mřížky. "Dejte si pozor, Nephilimové. Zabíjíte ostatní. To znamená, že taky musíte být zabiti. Váš anděl vás před tím nemůže ochránit. Ani váš bůh a dokonce ani samotný ďábel. Jste armáda, která nepatří nebi, ani peklu. Pozor na mechanické lidi. Dejte si pozor." Její hlas se zvedl ve vysoký skřípavý jekot. Začala se v křesle prudce houpat zepředu dozadu, jako kdyby byla loutka a někdo tahal za neviditelné nitky.
"POZOR POZORPOZORPOZORPOZOR-"
"Panebože," zamumlal Jem.
"Pozor!" vykřikla žena naposledy a svalila se dopředu na zem, jako kdyby byla náhle něčím umlčena. Will na ní zíral s otevřenými ústy.
"Je...?" začal.
"Ano," řekl Jem. "Myslím, že tentokrát už je opravdu mrtvá."
Will ale zavrtěl hlavou. "Mrtvá. To si nemyslím."
"Tak co si myslíš?"
Místo odpovědi si Will klekl vedle těla. Dal dva prsty na stranu ženiny tváře a jemně jí otáčel hlavu tak dlouho, dokud na ní oba jasně neviděli. Její ústa byla doširoka otevřená a pravé oko měla upřené na strop. To levé se houpalo na její tváři. Bylo spojené s její hlavou cívkou z měděného drátu.
"Není naživu," řekl Will, "ale ani není mrtvá. Možná je ... jako jedna z Henryho robotů." Dotkl se její tváře. "Kdo by tohle mohl udělat?"
"To můžu jen stěží uhádnout. Ale říkala nám Nephilimové. Věděla, kdo jsme."
"Nebo to věděl někdo, kdo jí vytvořil," řekl Will. "Neumím si představit, že by cokoliv věděla. Myslím, že je stroj, jako hodiny. A teď se porouchala." Vstal. "Bez ohledu na tohle všechno bude nejlepší, když jí dostaneme do Společenství. Henry se na ní bude chtít podívat."
Jem neodpověděl. Stále se díval dolů na ženu na podlaze. Pod lemem šatů byly její nohy holé. A špinavé. Měla otevřená ústa a on mohl vidět v jejím krku záblesk kovu. Její oko se houpalo na kousku měděného drátu a někde za okny na kostele odbyly zvony poledne.
-
Jakmile byly uvnitř parku, Tessa se přistihla, že začíná relaxovat. Nebyla v zeleni nebo v nějakém jiném klidném místě od té doby, co přijela do Londýna. Téměř neochotně se těšila pohledem na trávu a stromy, i když si myslela, že parky tady nejsou ani zdaleka tak hezké jako v New Yorku. Většina města byla ukrytá v mlze, i když nebe nad její hlavou bylo modré.
Thomas čekal u kočáru, zatímco dívky se věnovaly své procházce. Zatímco Tessa jen kráčela vedle Jessamine, ona obstarávala stálý proud bezvýznamného tlachání. Byly na své cestě dolů širokým průchodem, když jí Jessamine oznámila, proč tohle místo bylo nazváno Totten Row. Přes nepříznivé jméno tohle místo bylo dokonalé pro procházku a pro jeho prozkoumání. Dole uprostřed ulice jeli muži a ženy na koních. Byli skvěle oblečeni. Za ženami létaly jejich dlouhé závoje. Jejich smích se nesl jako ozvěna letním vzduchem. Po stranách ulice se procházeli chodci. Pod stromy byly postavené židle a lavičky. Ženy seděly pod barevnými slunečníky a popíjely peprmintové vody. Vedle nich seděli vousatí pánové a plnily vzduch vůní tabákové směsi smíchané s posečenou trávou a koňmi.
Ačkoliv se nikdo nezastavil, aby si s nimi promluvil, Jessamine vypadala, že zná každého tady - ví, kdo se vdává, kdo hledá manžela, kdo měl s kým poměr, o čí žena, nebo manžel se o něm dozvěděl. Bylo to trochu omamující a Tessa byla ráda, když sešli z cesty a vydaly se dál užší cestou, která vedla do parku.
Jessamine vzala ruku Tessy do té své a vděčně ji zmáčkla. "Ani nevíš, jaká je to úleva mít konečně v okolí jinou dívku," řekla vesele. "Chci říct, Charlotte je skvělá, ale je s ní nuda, od té doby, co se vdala."
"Je tu ještě Sophie."
Jessamine si odfrkla. "Sophie je služka."
"Znám holky, co se kamarádí i se svými služkami," zaprotestovala Tessa. To nebyla tak úplně pravda. Ačkoliv četla o takových dívkách, nikdy žádnou z nich nepoznala. Přesto podle románů, bylo hlavní funkcí služky poslouchat své paní, jak si jim vylévají své srdce a říkají jim o svých tragických milostných životech a občas si půjčí jejich šaty a předstírají, že jsou oni, zatímco jejich paní je najdou a pak jim vynadají do darebáků.
"Vidělas její tvář. Její šerednost z ní udělala hrozně zahořklou holku. Služka pravé dámy má být krásná a mluvit francouzsky. Sophie nesplňuje ani jedno. Řekla jsem to Charlotte, když jí přivedla domů. Charlotte mě neposlouchá. Nikdy mě neposlouchala."
"Nechápu proč," řekla Tessa. Vkročily na úzkou cestu, která se vinula mezi stromy. Byl přes ně vidět záblesk řeky. Větve se nad nimi zvedaly a blokovaly sluneční paprsky.
"Já vím! Ani já nemám tušení proč!" Jessamine zvedla hlavu a nechala baldachýnové světlo, aby tancovalo na její tváři. "Charlotte neposlouchá nikdy nikoho. Jen vždycky trápí chudáka Henryho. Nevím, proč se s ní vůbec ženil."
"Co třeba proto, že jí miluje?"
Jessamine si odfrkla. "Nikdo si to nemyslí. Henry chtěl přístup do Společenství, aby mohl pracovat na svých experimentech ve sklepě a nemusel bojovat. Nemyslím si ale, že by mu moc vadilo vzít si Charlotte -ne, že by tu byl někdo jiný, kdo by ses ní chtěl oženit- ale pokud by tu byla nějaká jiná žena, která by mu povolila vstup do Společenství, vzal by si klidně i jí." Odfrkla si. "A pak jsou tu kluci - Will a Jem. Jem je docela milý, ale víš, jací jsou cizinci. Nespolehlivý a v podstatě sobečtí a líní. Je pořád v pokoji. Předstírá, že je nemocný a odmítá udělat cokoliv, aby nám pomohl."
Jessamine bezstarostně blekotala dál a zřejmě zapomněla na skutečnost, že Jem a Will byli pryč a zrovna teď prohledávali Temný dům, zatímco ona se procházela v parku s Tessou. "A Will. Je hezký, hodně, ale většinou se chová jako šílenec. Je to, jako kdyby ho vychovali divoši. Nemá úctu k nikomu a k ničemu. Nemá ani ponětí o tom, jak by se měl chovat gentleman. Asi proto, že je to Velšan."
Tessa byla zmatená. "Velšan?" To je jako něco špatného? chtěla dodat, ale Jessamine, myslící si, že Tessa pochybuje o Willově původu s chutí pokračovala.
"Ach, ani. S jeho černými vlasy je to jasné. Jeho matka byla Velšanka. Jeho otec se do ní zamiloval a bylo to. Vzdal se svého nephilimství. Možná na něj použila nějaké kouzlo." Jessamine se zasmála. "Ve Walesu mají snad všechny druhy zvláštní magie, vždyť víš."
Tessa nevěděla. "Víš, co se stalo s rodiči Willa? Jsou mrtví?"
"Myslím, že musejí být. Proč by ho jinak nepřišli hledat?" Jessamine svraštila obočí. "Ugh. Každopádně. Nechci už mluvit o Společenství." Otočila se a podívala se na Tessu. "Musíš se divit, proč jsem na tebe byla tak milá."
"Er ..." Tessa byla zvědavá. V románech dívky jako ona - dívky, jejichž rodiny kdysi měli peníze, ale které poznamenali těžké časy - byly často přijaté laskavými bohatými poručníky. Bylo jim zařízeno nové oblečení a dobré vzdělání. (Ne, pomyslela si Tessa, na jejím vzdělávání nebylo nic špatného. Teta Harriet jí učila doma a byla stejně dobrá jako nějaká guvernantka.) Samozřejmě, Jessamine se v žádném případě nepodobala svatým starším dámám v takovýchhle příbězích, jejichž štědré činy byly nezištné. "Jessamine, už jsi někdy čela Lamplighter?"
"Určitě ne. Dívky by neměly číst romány," řekla Jessamine tónem někoho, kdo opakuje jen to, co už slyšel někde jinde. "Bez ohledu na to, slečno Grayová, mám pro vás návrh."
"Tesso," opravila jí automaticky.
"Samozřejmě, proto jsou z nás teď nejlepší kamarádky," řekla Jessamine, "a brzy budeme ještě víc."
Tessa se zmateně podívala na Jessamine. "Co tím myslíš?"
"Jsem si jistá, že ti Will už stačil říct, že můj drahý tatínek a drahá maminka jsou mrtví. Ale nechali mi tu nezanedbatelnou sumu peněz. Odkládaly je stranou, aby mi je mohli dát v den mých osmnáctých narozenin, což už je za pár měsíců. Je tu ale problém jak vidíš, samozřejmě."
Tessa, která v tom neviděla žádný problém, řekla: "Měla bych?"
"Nejsem temný lovec, Tesso. Pohrdám vším, co se nějak týká Nephilimů. Nikdy jsem nechtěla být jedním z nich a mým nejtajnějším přáním je opustit Společenství a nikdy už nepromluvit ani jediné slovo s nikým, kdo tam žije."
"Ale já si myslela, že tvoji rodiče byli Temní lovci..."
"Člověk nemusí být temný lovec, pokud to nechce," vyštěkla Jessamine. "Moji rodiče nebyli. Opustili Clavy, když byli ještě mladí. Máma tím byla naprosto neposkvrněná. Nikdy ze mě nechtěli mít Temného lovce. Řekla, že by dívce nikdy takový život nepřála. Chtěla pro mě něco jiného. Chtěla, abych se nechala uvést do společnosti, setkala se s královnou, našla si dobrého manžela a měla s ním milované děti. Obyčejný život." řekla. Ta slova byla protkaná zvláštní touhou. "Existují i jiné dívky v tomhle městě, Tesso. V mém věku. Nejsou tak hezké jako já, ale přitom tančí a smějí se a flirtují a hledají si muže. Dostávají lekce francouzštiny. Já mám lekce příšerného démoního jazyka. Tohle není fér."
"Pořád se můžeš vdát." Tessa byla zmatená. "Každý muž by-"
"Můžu si vzít Temného lovce." Jessamine to slovo vyštěkla. "A žít jako Charlotte. Muset se oblékat jako muž a bojovat jako muž. To je odporné. Ženy nejsou určeny pro tohle chování. Jsme předurčené k tomu obývat krásné domovy. Dekorovat je tak, aby se v nich naši muži cítili příjemně. K jejich rozveselení a postarání se o jejich pohodlí naší jemnou a andělskou přítomností."
Jessamine nezněla jemně ani andělsky, ale Tessa se zdržela tohohle komentáře. "Nechápu, jak do toho všeho zapadám já ..."
Jessamine zlostně chytila Tessu za paži. "Nechápeš? Můžu opustit ústav, Tesso, ale nemůžu žít sama. Nebylo by to vhodné. Možná, kdybych byla vdova, ale já jsem jen obyčejná dívka. To se prostě nedělá. Ale kdybych měla společnici -sestru-"
"Chceš, abych předstírala, že jsem tvoje sestra?" vyjekla Tessa.
"Proč ne?" řekla Jessamine, jako kdyby to byl ten nejlepší návrh na celém světě. "Nebo bys mohla být moje sestřenice z Ameriky. Jo, to by mohlo fungovat. Ty," řekla praktickým hlasem, "stejně nemáš kam jít, ne? Jsem celkem optimistická. Myslím, že si chytneme brzy nějaké muže."
Tessu z toho začala bolet hlava. Přála si, aby Jessamine přestala mluvit o "chytání" manželů stejným způsobem, jako kdyby mluvila o chytání nachlazení nebo uprchlé kočky.
"Mohla bych ti představit ty nejlepší lidi," pokračovala Jessamine. "Chodily bychom na plesy a večírky a-" odmlčela se a v náhlém zmatku se rozhlédla. "Kde to jsme?"
Tessa se podívala kolem sebe. Cesta se zúžila. Teď z ní byla tmavá stezka mezi vysokými zkroucenými stromy. Tessa už neviděla oblohu, ani neslyšela zvuk okolních hlasů. Jessamine vedle ní se zastavila. Její obličej byl náhle naplněný strachem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama