5. Kapitola - Kodex Temných Lovců 2/3

29. června 2013 v 0:36 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
Naštěstí se nezdálo, že by Jem čekal na to, až bude pokračovat v jejich konverzaci. "Omlouvám se, že se ptám, ale - tvoji rodiče jsou mrtví, viď?"
"To ti řekl Will?"
"To ani nemusel. My sirotci umíme rozpoznat jeden druhého. Pokud se můžu zeptat - byla jsi hodně mladá, když se to stalo?"
"Byli mi tři roky, když zemřeli při dopravní nehodě. Sotva si je pamatuju." Mám jen malé záblesky - vůni tabákového kouře nebo bledé liliové šaty mé matky. "Vychovala mě teta. A můj bratr, Nathaniel. Moje teta ale-" Najednou, k jejímu překvapení, se jí zadrhl hlas v krku. Vybavil se jí živý obrázek její tety Harriet. Jak leží na úzké mosazné posteli v ložnici a oči jí žhnou horečkou. Na konci jejího života už Tessu nepoznávala a říkala jí jménem její matky, Elizabeth. Teta Harriet byla jediná matka, kterou Tessa opravdu znala. Držela ji za ruku, zatímco umírala v pokoji, kde byl přítomný i kněz. Najednou jí došlo, že teď už byla opravdu sama. "Nedávno zemřela. Nečekaně dostala horečku. Nikdy nebyla moc silná."
"To je mi líto," řekl Jem a z jeho hlasu byl opravdu cítit zármutek.
"Bylo to hrozné, protože v té době byl můj bratr pryč. Odjel do Anglie před měsícem. Dokonce nám odtamtud poslal dárky - čaj od Fortuna a Masona a nějakou čokoládu. Pak teta onemocněla a zemřela. Psala jsem mu znovu a znovu, ale on mi na dopisy neodpovídal. Byla jsem zoufalá. A pak přišel lístek. Jízdenka na parník do Southamptonu a vzkaz od Nata, který psal, že se sejdeme v docích, že musím přijet za ním do Anglie a žít s ním, když už je teta pryč. Teď si ale nemyslím, že mi ten vzkaz vůbec napsal on-" Tessa se odmlčela a začaly jí pálit oči. "Omlouvám se. Začínám žvanit. Nemusíš slyšet všechno."
"Jaký je tvůj bratr? Co má rád?"
Tessa se překvapeně podívala na Jema. Jiní se jí ptali na to, co mohl udělat, aby se dostal do situace, ve které je, jestli ví, kde ho Temné sestry drží, jestli má stejnou sílu jako ona. Ale nikdo se jí nezeptal, jaký je.
"Táta říkal, že je to snílek," řekla. "Vždycky žil ve svém světě. Nikdy mu nezáleželo na tom, co bude v budoucnosti, když zrovna měl všechno, co chtěl. Kdy jsme měli všechno, co jsme chtěli," opravila se. "Kdysi propadl hazardu. Myslím, že to bylo proto, že si neuměl představit, že by mohl prohrát - to byla součást jeho snů."
"Sny můžou být nebezpečná věc."
"Ne-ne." Zavrtěla hlavou. "Neříkám, že byl dokonalý. Ale byl to skvělý bratr. On ..." Charlotte měla pravdu,bylo snadnější bránit slzám, když našla nějaké místo a zadívala se na něj. Dívala se na ruce Jema. Byly štíhlé a dlouhé. Na zadní straně ruky měl stejný znak, jako Will. Otevřené oko. Ukázala na něj. "Co to znamená?"
Zdálo se, že si Jem ani nevšimnul, že změnila téma. "Je to runa. Víš, co to znamená?" Natáhl k ní ruku, dlaní dolů. "To je Voyance. Pročistí náš zrak. Pomáhá nám vidět Podsvěťani." Otočil ruku a vyhrnul si rukáv košile. Podél vnitřní strany jeho zápěstí a vnitřku paže měl víc symbolů. Proti jeho bílé kůži černá barva vynikala. Zdálo se, že symbol proniká jeho žilami, jako kdyby jimi protékala krev. "Pro rychlost, noční vidění, andělskou sílu, rychlé léčení," četl nahlas. "I když jejich názvy jsou složitější, než jen tohle. A nejsou v Češtině."
"Bolelo to?"
"Bolelo to ve chvíli, když jsem je dostal. Teď už nebolí vůbec." Natáhl si rukáv zase dolů a usmál se na ní. "Neříkej mi, že to byly všechny otázky, na které ses mě chtěla zeptat."
Och, mám jich víc, než si myslíš. "Proč nemůžeš spát?"
Viděla, že si snaží udržet klidnou tvář, váhavě blýskl pohledem k její tváři, než jí odpověděl. Ale proč zaváhal? pomyslela si. Mohl prostě zalhat nebo se vyhnout odpovědi, jako to dělal Will. Ale Tessa instinktivně vycítila, že jí Jem nebude lhát. "Mám špatné sny."
"Taky se mi něco zdálo," řekla. "Snila jsem o tvé hudbě."
Zazubil se. "Pak to byla noční můra, ne?"
"Ne. Bylo to nádherné. Nejkrásnější věc, jakou jsem kdy slyšela od té doby, co jsem přišla do tohohle příšerného města."
"Londýn není tak špatný," řekl Jem klidně. "Jen ho prostě musíš poznat. Musíš se mnou jít někdy ven do Londýna. Můžu ti ukázat nádherná místa - místa, které mám rád."
"Pěješ ódy na naše nádherné město?" zeptal se lehký hlas. Tessa se otočila a spatřila Willa, který se opíral o rám dveří. Světlo z chodby za ním vrhalo na jeho mokré vlasy zlaté odlesky. Spodek jeho černého kabátu a i černé boty byly olemované blátem, jako kdyby se právě vrátil z venku. Měl zrudlé tváře. Byl bez klobouku, jako vždy. "Jednáme tu s tebou dobře, Jeme, ne? Nepochybuju o tom, že bych si to Šanghaji užil. Jak že tam tomu říkáte?"
"Yang guizi," řekl Jem, který nebyl překvapený náhlým objevením Willa. "Cizí démon."
"Slyšíš to, Tesso? Jsem démon. Stejně jako ty." Will se odlepil od dveří a vešel do místnosti. Lehnul si na okraj postele a rozepnul si kabát. Odhalil tím velmi elegantní košili z modrého hedvábí.
"Máš mokré vlasy," řekl Jem. "Kde jsi byl?"
"Tady, tam, vlastně všude." Wil se zazubil. Přes jeho obvyklý šarm se na něm něco změnilo - červeň ve tvářích a lesk v jeho očích -
"Vařená sova, viď?" řekl Jem se znechucením.
Aha, pomyslela si Tessa. Je opilý. Viděla vlastního bratra pod vlivem alkoholu tak často, že už rozpoznala příznaky. Ze zvláštního důvodu cítila zklamání.
Jem se usmál. "Kdes byl? Modrý drak? Mořská panna?"
"Hospoda u Démona, když to musíš vědět." Will si povzdechl a opřel se o čelo postele. "Měl jsem jisté plány na tenhle večer. Snažil jsem se opít do němoty a pak svést nějakou ženu. Ale bohužel, asi to tak nemělo být. Sotva jsem do sebe obrátil třetí drink v Démonovi, začalo mě obtěžovat malé krásné kytky prodávající dítě. To děvče si řeklo o dvě pence za sedmikrásku. Ta cena se mi zdála přemrštěná, tak jsem odmítl. Když jsem to ale dořekl, ta holčička pokračovala tím, že mě okradla."
"Okradla tě holčička?" zeptala se Tessa.
"Vlastně to vůbec nebyla malá holčička, jak to tak vypadá, byl to trpaslík v šatech se zálibou v násilí, který si říkal Šestiprstý Nigel."
"Jo, je lehké si je splést," řekl Jem.
"Chytil jsem ho za ruku, když mi zrovna šahal do kapsy," řekl Will a ukázal jim čerstvě zjizvenou štíhlou ruku. "Nemohl jsem ho to nechat udělat, samozřejmě. Boj vypukl téměř okamžitě. Měl jsem navrch až do té chvíle, než Nigel skočil na bar a udeřil mě zezadu flaškou ginu."
"Aha," řekl Jem. "To vysvětluje tvoje mokré vlasy."
"Byl to férový boj," řekl Will. "Ale majitel Démona to tak neviděl. Vyhodil mě ven. Nemůžu se tam ukázat čtrnáct dní."
"To je pro tebe stejně nejlepší," řekl Jem nesoucitně. "Rád slyším, že se držíš ve svých vyjetých kolejích. Bál jsem se, žes přišel domů dřív, aby ses podíval, jestli už se cítím líp."
"Zdá se, že se ti beze mě vedlo báječně. Vlastně, jak tak koukám, už ses setkal s naší novou spolubydlící. Záhadná žena měnící svou podobu." řekl Will a podíval se směrem k Tesse. Bylo to poprvé, co vůbec vzal na vědomí její přítomnost od té doby, co se objevil ve dveřích. "Myslíš si, že se sluší objevit se v noci v ložnici gentlemana? Kdybych to věděl, naléhal bych na Charlotte mnohem víc, abys tu s námi mohla zůstat."
"Nechápu, proč se o mě pořád staráš," odpověděla Tessa. "Hlavně proto, žes mě nechal na chodbě a já si musela najít sama zpáteční cestu do mého pokoje."
"A místo toho jsi našla cestu do Jemova pokoje?"
"Hrál jsem na housle," vysvětlil Jem. "Slyšela mě, jak cvičím."
"Strašný zvuk, skoro jako nářek, ne?" zeptal se Will Tessy. "Nechápu, jak je možné, že všechny kočky ze sousedství neutečou, když začne hrát."
"Vlastně mi to přišlo krásné."
"To proto, že to bylo," souhlasil Jem.
Will na ně ukázal vyčítavě prstem. "Spikli jste se proti mně. Takže takhle to teď bude? Budu mimo hru, ten lichý? Drahý Bože, budu se muset skamarádit s Jessamine."
"Jessamine tě nemůže vystát," připomněl mu Jem.
"Tekže Henry."
"Henry tě nejspíš zapálí."
"Thomas," navrhl Will.
"Thomas," začal Jem, ale pak se zkroutil bolestí a začala kašlat tak hrozně, že sklouzl k postele a klekl si na kolena. Příliš šokovaná na to, aby se mohla pohnout, Tessa zírala na to, jak Will - jehož údajná opilost zmizela ve zlomku sekundy - vyskočil z postele a klekl si k Jemovi. Položil mu ruku na rameno.
"Jamesi," řekl tiše. "Kde to je?"
Jem zvedl ruku, aby ho umlčel. Štíhlým tělem mu projel prudký záchvěv. "Nepotřebuju to - jsem v pořádku-"
Znovu se rozkašlal a jemná sprška červených kapiček potřísnila podlahu před ním. Krev. Willova ruka pevně stiskla přítelovo rameno. Tessa viděla, jak mu zbělely klouby. "Kde to je? Kam si to dal?"
Jem mávl slabě rukou k posteli. "Na-" zalapal po dechu. "Na římse, v - krabičce - stříbrné-"
"Přinesu to." Řekl to tak něžně. Tessa ho nikdy dřív takhle mluvit neslyšela. "Zůstaň tady."
"Jako kdybych někam mohl odejít." Jem svěsil ruku, kterou měl před ústy. Jeho symbol otevřeného oka byl potřísněný červenými kapkami krve.
Will vstal, otočil se a - uviděl Tessu. Na okamžik vypadal vyděšeně, jako kdyby zapomněl, že tam byla taky.
"Wille-" zašeptala. "Je tu něco, co-"
"Pojď se mnou." Chytnul jí za ruku a jemně ji strkal směrem k otevřeným dveřím. Vystrčil jí do chodby a stoupnul si tak, aby jí zablokoval výhled do místnosti. "Dobrou noc, Tesso."
"Ale on vykašlával krev," zaprotestovala Tessa tichým hlasem. "Možná bych měla zajít pro Charlotte-"
"Ne." Will se ohlédl přes rameno a pak pohlédl zpátky na Tessu. Naklonil se k ní a položil jí ruku na rameno. Cítila, jak se jí jeho prsty zanořují do kůže. Byl tak blízko, že mohla cítit vůni nočního vzduchu na jeho kůži, vůni kovu, kouře a mlhy. Něco na tom, jak voněl, bylo zvláštní, ale ona nemohla přijít na to, co přesně to bylo.
Will k ní promluvil tichým hlasem. "Má lék. Dám mu ho. Není třeba, aby o tom věděla Charlotte."
"Ale jestli je nemocný-"
"Prosím, Tesso." Ve Willových modrých očích se objevila prosebná naléhavost. "Bylo by nejlepší, kdybys o tom nikomu nic neříkala."
Tessa zjistila, že mu nemůže říct ne. "Já - dobře."
"Děkuju ti." Will pustil její rameno a zvedl ruku, aby se lehce dotkl její tváře - bylo to tak jemné, že si Tessa chvíli myslela, že si to jen představovala. Příliš vyděšená na to, aby něco řekla, tam jen tak mlčky stála, zatímco mezi nimi zavíral dveře. Když uslyšela cvaknutí zámku, uvědomila si, proč na jeho vůni, když se k ní naklonil, bylo něco zvláštního. Ačkoliv Will říkal, že pil celou noc - a dokonce tvrdil, že mu rozbili o hlavu láhev ginu - vůbec z něj necítila zápach alkoholu.
-
Uplynula dlouhá doba před tím, než Tessa mohla znovu usnout. Byla vzhůru. Vedle ní byl položený otevřený Kodex a mechanický anděl jí tikal na krku. Dívala se, jak lampa vrhá stíny na strop.
-
Tessa stála a dívala se na sebe do zrcadla, které bylo nad toaletním stolkem, když jí Sophie šněrovala zadní stranu šatů. V ranním světle, které pronikalo dovnitř vysokými okny, vypadala velmi bledě. Pod očima měla šedé kruhy.
Nikdy na sebe takhle v zrcadle nezírala. Rychlý pohled jí vždycky stačil k tomu, aby zjistila, že má upravené vlasy a že na oblečení nejsou žádné skvrny. Teď se ale v zrcadle nemohla vynadívat na hubenou bledou tvář. Její odraz zdál rozmazaný, jako kdyby viděla svůj obraz ve vodě. Vypadala přesně jako před přeměnou. Teď, když na sobě nosila cizí tváře a viděla přes jiné oči, jak mohla někdy říct, jaký obličej je její vlastní a jestli měla stejnou tvář, která jí byla dána při narození? Když se změní zpět sama v sebe, jak může vědět, jestli se náhodou nestala nějaká mírná změna v jejím vzhledu, něco, díky čemu už není sama sebou? A záleželo vlastně na tom, jak vypadá? Byla to sice její tvář, ale zároveň nebyla nic víc, než maska z masa, která nemá nejmenší vliv na její pravé já. Viděla jí Sophie v zrcadle stejně? Měla obličej natočený tak, že její zjizvená tvář byla blíž k zrcadlu. Za denního světla to vypadalo ještě hrozivěji. Bylo to, jako kdyby někdo do krásného obrazu zasekl nůž a tím ho poničil. Tessu svědilo celé tělo touhou zeptat se jí, co se jí stalo. Věděla ale, že by neměla. Místo toho řekla: "Jsem ti vážně vděčná za to, že mi pomáháš do šatů."
"Je mi potěšením, slečno." Sophie k ní mluvila přímým hlasem.
"Jen jsem se chtěla zeptat," začala Tessa. Sophie ztuhla. Myslí si, že se jí teď zeptám na její obličej, pomyslela si Tessa. Nahlas ale řekla: "Jak jsi mluvila s Willem tu noc na chodbě-"
Sophie se zasmála. Byl to krátký smích, ale upřímný. "Mám dovoleno mluvit s panem Herondalem jakkoliv se mi zlíbí. Je to jedna z podmínek mého zaměstnání."
"Charlotte ti dovolila vytvořit si vlastní podmínky?"
"Ne každý může pracovat v tomhle Společenství," vysvětlila jí Sophie. "Musíš mít aspoň trochu vnitřního zraku. Agáta ho má, Thomas taky. Paní Branwellová mě chtěla okamžitě zaměstnat, když poznala, že ho mám i já. Hledala služku pro paní Jessamine, než dospěje. Varovala mě před panem Herondalem. Řekla mi, že na mě bude pravděpodobně hrubý a bude se ke mně chovat až příliš důvěrně. Řekla mi, že mu můžu nezdvořilosti vracet. Že to nebude nikomu vadit."
"Někdo by na něj měl být hrubý. Chová se hnusně ke každému v jeho okolí."
"Zaručila bych se za to, že to samé si myslí paní Branwellová." Sophie v zrcadle sdílela s Tessou úsměv. Byla naprosto nádherná, když se usmála, pomyslela si Tessa, jizvy nejizvy.
"Máš Charlotte ráda, viď?" řekla Tessa. "Zdá se strašně laskavá."
Sophie pokrčila rameny. "V domě, kde jsem sloužila předtím, paní Atkins -to byla hospodyně- sledovala každou svíčku, kterou jsme použili i každý kousek mýdla, který jsme měli. Museli jsme mýdlo úplně spotřebovat, než nám dala další kus. Ale paní Branwellová mi dává nové mýdlo kdykoliv si řeknu," řekla to, jako kdyby se jednalo o něco, co by svědčilo o charakteru Charlotte.
"Myslím, že lidé ve Společenství mají hodně peněz." Tessa si vybavila krásný nábytek a majestátnost tohoto místa.
"Možná. Ale stále opravuju šaty paní Branwellové, protože si nikdy nekupuje nové."
Tessa si vzpomněla na modré šaty Jessamine, které měla na sobě na večeři. "A co slečna Lovelacová?"
"Ta má své vlastní peníze," řekla Sophie temně. Ustoupila od Tessy. "Hotovo. Můžete se na sebe podívat."
Tessa se usmála. "Děkuju ti Sophie."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama