4. Kapitola - Jsme ze světa stínů 1/2

29. června 2013 v 0:29 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 4
JSME ZE SVĚTA STÍNŮ


Prach jsi a v prach se obrátíš.
-Horace, Odes
...
Ve chvíli, kdy se Tessa vrátila zpátky do své původní podoby, musela protrpět příval otázek. Přítomní Nephilimové byli celou dobu ve stínu, co se týkalo magie, a tak se zdály překvapivě ohromení její schopností, což vyústilo jen potvrzením toho, co už Tessa stejně tušila. Že schopnost měnit tvar je mimořádně neobvyklá.
Dokonce i Charlotte, která o tom věděla už předtím, než Tessa předvedla názornou ukázku, se zdála naprosto fascinovaná.
"Takže musíš držet něco, co patří tomu, do koho se chceš transformovat?" zeptala se Charlotte už podruhé. Sophie a starší žena, o které měla Tessa podezření, že byla kuchařka, už odvezly talíře a položily na stůl fantastický koláč a čaj. Nikdo z nich se ho ale ještě nedotkl. "Nemůžeš se prostě na někoho podívat a-"
"Už jsem to vysvětlila." Tessu začala bolet hlava. "Musím držet něco, co jim patří. Nebo třeba trochu vlasů nebo řasu. Něco, co je jejich. Jinak se nic nestane."
"Myslíš, že bys to zvládla i s lahvičkou krve?" zeptal se Will tónem, který naznačoval akademický zájem.
"Nejspíš jo - nevím. Nikdy jsem to nezkusila." Tessa se napila čaje, který už byl studený.
"A říkáš, že Temné sestry věděly o tvém talentu? Věděly, že máš tuhle schopnost ještě předtím, než si to zjistila i ty?" zeptala se Charlotte.
"Ano. To je hlavní důvod, proč mě tolik chtěly."
Henry zavrtěl hlavou. "Ale jak to mohly vědět? Tuhle část moc nechápu."
"Nevím," řekla Tessa, ne poprvé. "Nikdy mi to nevysvětlily. Všechno co vím, už jsem vám řekla - zdá se, že přesně věděly, co dokážu a jak mě vytrénovat, abych to zvládla. Trávily se mnou každý den celé hodiny ..." Tessa polkla hořkost v ústech. Vzpomněla si na to, jak se hrabaly v její mysli - hodiny a hodiny ve sklepní místnosti v Temném domě. Jak na ni křičely, že Nate zemře, pokud nevykoná Přeměnu. Na agónii, když konečně přišla na to, jak se to dělá. "Bolelo to, poprvé," zašeptala. "Jako kdyby mi pukly kosti a začaly se uvnitř mého těla tavit. Přinutily mě, abych dělala Přeměnu dvakrát, třikrát a pak i desetkrát za den, dokud jsem neztratila vědomí. A pak, další den, jsem musela začít od znova. Byla jsem zavřená v té místnosti, takže jsem nemohla utéct ..." Zhluboka se nadechla. "Ten poslední den mě zkoušely a přinutily mě, abych se proměnila v dívku, která zemřela. Měla jsem v hlavě její vzpomínky na to, jak na ní někdo zaútočil nožem. Jak jí bodl. Pak jí nějaká věc pronásledovala do uličky-"
"Možná to byla ta holka, co jsem našel s Jemem." Will se narovnal a zazářily mu oči. "Jem a já jsme hádali, že musela před něčím utíkat. Před nějakým útočníkem. Proto vyběhla do noci. Věřím, že za ní poslaly démona Shaxe, aby ji přivedl zpátky, ale já ho zabil. Musely být překvapené, co se stalo."
"Ta dívka, v kterou jsem se proměnila, se jmenovala Emma Baylis," řekla Tessa napůl šeptem. "Měla velmi světlé vlasy svázané růžovou stuhou. Byla tak malá."
Will přikývl, jako kdyby ten popis seděl.
"Divily se, co se s ní stalo. To je důvod, proč mě donutily k Proměně v ní. Když jsem jim řekla, že je mrtvá, zdálo se, že se jim ulevilo."
"Chudinka," zamumlala Charlotte. "Takže se můžeš změnit i v mrtvé? Ne jen v živé?"
Tessa přikývla. "Jejich hlasy mluví v mé hlavě, když se v ně proměním. Rozdíl je v tom, že si hodně z nich pamatuje na to, jak zemřeli."
"Fuj." Jessamine se otřásla. "To je morbidní."
Tessa se podívala na Willa. Pana Herondala, jak se sama tiše pokárala. Bylo těžké tak na něj myslet. Cítila, že ho nějakým zvláštním způsobem zná mnohem líp, než by měla. Ale to byla přece hloupost.
"Našel jste mě díky tomu, že jste pátral po vrahovi Emmy Bayliss," řekla. "Ale ona byla jen jedna z mnoha mrtvých lidských dívek. Jeden mrtvý -jak že jim to říkáte?- civil. Proč jste vynakládal takové úsilí a tolik času na to, abyste zjistil, co se jí stalo?"
Na chvíli se jeho velmi tmavě modré oči setkaly s těmi jejími. Pak se jeho výraz změnil - byla to jen nepatrná změna, ale ona jí rozeznala, i když nemohla přesně určit, co měla přesně znamenat. "No, já bych se neobtěžoval, ale Charlotte na tom trvala. Cítila, že v tom bylo něco většího. A pak jsme se jednou Jem a já infiltrovali do klubu Pandemonium a slyšeli zvěsti o dalších vraždách. Uvědomili jsme si, že tu bylo víc, než jen jedna mrtvá dívka. Ať už máme civily rádi nebo nemáme, nemůžeme dovolit, aby je někdo takhle porážel. To je důvod, proč tady jsme."
Charlotte se naklonila přes stůl. "Temné sestry se nikdy nezmínily o tom, co by jim měly zajistit tvoje schopnosti?"
"Víte o Magisterovi," řekla Tessa. "Říkaly, že mě připravují pro něj."
"Pro něj kvůli čemu?" zeptal se Will. "Aby si tě dal k večeři?"
Tessa zavrtěla hlavou. "Aby - aby si mě vzal."
"Vzít si tě?" hlas Jessamine byl plný opovržení. "To je směšné. Pravděpodobně tě chtěl obětovat a oni jen nechtěly, abys propadla panice."
"Tak o tomhle nic nevím," řekl Will. "Prohlédl jsem několik místností, než jsem našel Tessu. Pamatuju si na jednu, která byla až překvapivě podobná svatební komoře. Na obrovské posteli byla bílá nebesa. Ve skříni visely bílé šaty. Myslím, že to byla tvoje velikost." Zamyšleně si prohlížel Tessu.
"Slavnostně uzavřené manželství může být velmi silná věc," řekla Charlotta. "Pokud se provede správně, mohlo by mu to umožnit přístup k tvým schopnostem, Tesso. Možná by mu to dalo i právo na tvou kontrolu." Zamyšleně zabubnovala prsty o desku stolu. "Pokud jde o Magistera, zkoumala jsem ten termín v archivu. Často se používá pro hlavního představitele kouzelníků nebo nějaké jiné skupiny čarodějů. Třeba jako skupiny klubu Pandemonium. Nemůžu si pomoct, ale cítím, že Magister a klub Pandemonium jsou nějak propojeni."
"Už jsme je vyšetřovali předtím a nikdy se nám nepodařilo nachytat je při něčem pochybném," podotkl Henry. "Není proti zákonu být idiot."
"Naštěstí pro tebe," řekla Jessamine tiše.
Henry se zatvářil ublíženě, ale nic neřekl. Charlotte věnovala Jessamine mrazivý pohled.
"Henry má pravdu," řekl Will. "Není to tak, že bych je s Jemem nechytil při dělání nějakých podivných nelegálních věcí - pití absintu co v nich probouzí démoní sílu a tak dále. Jenže vždycky si tím ubližovali jen sami sobě. Nestálo to za to. Ale když jsme nachytali někoho, kdo škodil jiným ..."
"Znáš nějakého z nich?" zeptal se zvědavě Henry.
"Civily, ne," řekl Will pohrdavě. "Nikdy nebyl důvod je nějak blíž poznat. Mnozí z nich na klubové akce nosili masky a převleky. Poznal jsem ale pár Podsvěťanů. Magnus Bane, Lady Belcourt, Ragnor Fell, Quincey-"
"Quincey? Doufám, že neporušoval nějaký zákon. Víš, jaké problémy jsme měli, když jsme hledali hlavu upírů, abychom si to s ní vyříkali z očí do očí," vztekala se Charlotte.
Will se usmál, zatímco pil čaj. "Vždycky, když jsem ho viděl, choval se jako úplný andílek."
Po tom, co mu Charlotte věnovala vážný pohled, se obrátila k Tesse. "Zmínilas nějakou služku -Mirandu- věděla o tvých schopnostech? Nebo o Emmě?"
"Nemyslím si. Pokud ano, vzaly si jí stranou a zařídily, aby už si nic takového nepamatovala."
"A ony nikdy nezmínily klub Pandemonium? Nějaké vysoké poslání, co pro něj dělaly?"
Tessa se probírala vzpomínkami. O čem se to bavily Temné sestry, když mi myslely, že je Tessa neposlouchá? "Nemyslím si, že by někdy řekly název klubu, ale mluvily o setkání, kam se chystají a jak by ostatní členi klubu rádi viděli, jak si se mnou vedou. Dokonce i jednou řekly nějaké jméno ..." Tessa napnula tvář, jak si usilovně snažila vzpomenout si. "Někdo jiný, kdo byl taky člen klubu. Nepamatuju si to jméno, i když vím, že znělo nějak cize ..."
Charlotte se k ní naklonila přes stůl. "Můžeš to zkusit, Tesso? Zkusíš si vzpomenout?"
Charlotte jí nechtěla nijak ublížit, Tessa to věděla, a přesto se její hlas dostal až do její hlavy a zažehl v ní její vlastní hlasy - nutily jí k tomu to zkusit, hledat ve vzpomínkách a použít k tomu svou moc. Hlasy, které mohly tvrdě a chladně zakročit, při sebemenší provokaci. Hlasy, které jí přemlouvaly, vyhrožovaly a lhaly.
Tessa se napřímila. "Nejdřív mi řekněte, co bude s mým bratrem?"
Charlotte zamrkala. "Tvým bratrem?"
"Říkala jste, že když vám dám informace o Temných sestrách, pomůžete mi najít mého bratra. No, řekla jsem vám, co jsem věděla. A stále nemám tušení, kde je Nate."
"Ach." Charlotte se posadila a dívala se na ní skoro vylekaně. "Samozřejmě. Začneme pátrat po místě jeho pobytu hned zítra," ujistila Tessu. "Začneme s jeho pracovištěm - promluvíme si s jeho zaměstnavatelem a zjistíme, jestli něco neví. Máme kontakty na nejrůznějších místech, slečno Grayová. Podsvětím se šíří klepy stejně jako na pozemském světě. Nakonec najdeme někoho, kdo bude něco o vašem bratrovi vědět."
Chvíli potom dojedli a Tessa se omluvila a odešla od stolu s pocitem úlevy. Když jí Charlotte nabídla, že jí doprovodí zpátky do jejího pokoje, odmítla. Všechno co chtěla, bylo být teď sama se svými myšlenkami.
Šla cestou dolů po pochodněmi osvětlené chodbě. Vzpomněla si na den, kdy se vylodila v Southamptonu. Přijela do Anglie, kde neznala nikoho, kromě svého bratra a nakonec nechala Temné sestry, aby jí nutily jim sloužit. Teď skončila s Temnými lovci, ale kdo jí vlastně řekl, že se k ní budou chovat jinak? Stejně jako jí chtěly využít tmavé Sestry, - využít kvůli informacím, které měla- teď už si byli všichni vědomi její síly. Jak dlouho bude trvat, než jí začnou chtít využívat taky?
Stále ztracená ve svých myšlenkách Tessa narazila do zdi. Trochu se otřásla - a zamračeně se rozhlédla. Šla mnohem déle, než když jí Charlotte odváděla do jídelny. Nepamatovala si, kde má pokoj. Ve skutečnosti si ani nebyla jistá, jestli byla zrovna v chodbě, po které sem šla. Tahle byla lemovaná pochodněmi a ověšená gobelíny, ale byla stejná? Některé z chodeb byly velmi světlé, některé velmi úzké a pochodně na nich hořely jinými odstíny jasu. Někdy pochodně vzplanuly a pak se zase vrátily k původnímu plamenu, když je minula, jako kdyby reagovaly na nějaký zvláštní podmět, který neviděla. Tahle konkrétní chodba byla docela úzká. Prošla jí opatrně až na konec, kde se dělila na další dvě. Každá z nich byla úplně stejná jako tahle.
"Ztracená?" zeptal se hlas za jejími zády. Nedbalý, arogantní hlas, který okamžitě poznala.
Will.
Tessa se otočila a viděla, jak se ledabyle opírá o zeď za ní. Jako kdyby lenošil ve dveřích. Nohy měl před sebou zkřížené. Držel něco v ruce: svůj zářící kámen. Dal ho do kapsy, když se na něj dívala. To ztlumilo jeho světlo.
"Měla byste mi dovolit trochu vás provést po Společenství, slečno Grayová," navrhl. "Trochu to tu poznáte a už se znovu neztratíte."
Tessa na něj přimhouřila oči.
"Samozřejmě můžete jednoduše pokračovat v bloudění na vlastní pěst, pokud si to opravdu přejete," dodal. "Měl bych vás ale varovat, že ve Společenství existují nejméně tři nebo čtyři dveře, které byste neměla otevřít. Například ty, které vedou do místnosti, kde držíme v pasti démony. Dokážou být opravdu moc oškliví. Pak je tu pokoj se zbraněmi. Některé zbraně dokážou myslet sami a jsou velmi ostré. Pak je tu místnost, za jejichž dveřmi je prázdnota. Je to pro spletení vetřelců. A když jste důležitá stejně jako kostelník, nechceme, aby se vám stala nějaká nešťastná nehoda a-"
"Nevěřím vám," řekl Tessa. "Jste hrozný lhář, pane Herondale. Navíc-" Kousla se do rtu. "Nenávidím bloudění. Můžete mi ukázat okolí, pokud mi slíbíte, že na mě nezkusíte žádné vaše nejapné žerty."
Will to slíbil. A k Tessině překvapení dostál svému slovu. Vedl jí množstvím naprosto stejně vypadajících chodeb a během toho mluvil. Řekl jí kolik je pokojů ve Společenství (víc, než byste kdy mohla spočítat), řekl jí kolik Temných lovců by v něm mohlo žít najednou (stovky) a ukázal jí obrovský sál, v němž se každý rok konal vánoční večírek pro Enklávu - což je, jak jí Will vysvětlil, jejich termín pro skupinu Temných lovců, kteří žijí v Londýně. (V New Yorku, jak dodal, se jejich skupina jmenuje Konkláva. Američtí Temní lovci měli, jak se zdálo, svůj vlastní slovník.)
Po sálu jí zavedl do kuchyně, kde byla žena středního věku, kterou Tessa viděla v jídelně. Byla jí představena jako Agáta, kuchařka. Seděla před masivním sporákem a, k Tessině překvapení, kouřila z obrovské dýmky. Shovívavě se usmála, když vzal Will několik čokoládových dortíků ze stolu, kde byly položené, aby vychladly. Jeden nabízel Tesse, ale ta se zachvěla. "Och, ne. Nesnáším čokoládu."
Will vypadal zděšeně. "Jaký druh netvora by mohl nesnášet čokoládu?"
"On jí všechno," řekla Agáta s klidným úsměvem. "Už od doby, kdy mu bylo dvanáct. Myslím, že jen díky neustále cvičení z něj ten není hora sádla."
Tessa se pobavila při představě tlustého Willa, pochválila ženě, která bafala z dýmky, její obrovskou kuchyň. Vypadala jako místo, kde by se dalo vařit pro stovky lidí. Řádek po řádku tu byly srovnány plechovky zavařenin, polévek, balíčků koření a nad krbem se opékala obrovská kýta masa.
"Výborně," řekl Will, když si prošli kuchyň. "Agátě musíš lichotit přesně takhle. Teď tě bude mít ráda. Není dobré, když tě Agáta nemá ráda. Dává ti kameny do ovesné kaše."
"Och, drahoušku," řekla Tessa a nemohla skrýt skutečnost, že se dobře bavila. Vyšli z kuchyně do hudební místnosti, kde byly harfy a staré velké piáno, zašedlé od prachu. Když sešli dolů po schodech, octli se v salonu. Byla to krásné místo, kde zdi, místo toho aby byly z holého kamene, byly vytapetované a měli na sobě potisk listů a lilií. Ve velkém krbu hořel oheň. Poblíž bylo několik pohodlných křesel. Byl tam velký dřevěný stůl, kde, jak jí Will vysvětlil, dělala Charlotte veškerou práci nutnou pro provoz Společenství. Tessa si nemohla pomoct a přemýšlela, co vlastně dělal Henry Branwell, a kde to dělal.
Potom ji Will zavedl do místnosti se sbírkou zbraní krásnější, než jakákoliv jiná, kterou by kdy mohla vidět Tessa v muzeu. Stovky palcátů, seker, dýk, mečů, nožů a dokonce i pár pistolí, které visely na stěně, stejně jako sbírka různých brnění, věcí na ochranu holení a celých ochranných obleků. U vysokého stolu seděl solidně vypadající mladý muž s tmavě hnědými vlasy, který leštil soubor krátkých dýk. Usmál se, když vešli. "Dobrý večer, pane Wille."
"Dobrý večer, Thomasi. Znáte slečnu Grayovou." Ukázal na Tessu.
"Vy jste byl v Temném domě!" vykřikla Tessa a podívala se na Thomase důkladněji. "Přišel jste s panem Branwellem. Myslela jsem si, že-"
"Že jsem byl Temný lovec?" Thomas se usmál. Měl hezký, příjemný a důvěryhodný typ obličeje. Lemovaly ho husté vlasy. Košili měl u krku rozepnutou a díky tomu byl odhalený jeho silný krk.
I přes jeho mládí byl extrémně vysoký a svalnatý. Šířka jeho paží mu napínala rukávy. "Nejsem slečno - jen trénuju jako jeden z nich."
Will se opřel o zeď. "Nevíš, kdy dorazí malé kordy, Thomasi? V poslední době se dost potýkám s démony Shax, takže bych potřeboval něco úzkého, co by mohlo prorazit jejich obranné krunýře."
Thomas začal říkat něco o tom, že je doprava zpožděná, kvůli počasí v Idris, ale Tessina pozornost byla rozptýlena něčím jiným. Vysokou krabicí ze zlatého dřeva, vyleštěná do neuvěřitelného lesku, na níž byl vypálený symbol hada, který se zakusoval do svého ocasu.
"Není to symbol Temných sester?" zeptala se. "Co to tady dělá?"
"Ne tak docela," řekl Will. "Tahle krabice je Pyxis. Démoni nemají duše. Jejich vědomí se skládá z určitého druhu energie, která může být uvězněna a uložena. Pyxis je bezpečně pojme - a ten design je ourobos- symbol, kterému říkáme "požírač vlastního ocasu." Je to starověká alchymistická značka, která by měla reprezentovat různé rozměry našeho světa, které mají být uvnitř hada a zbytek existence má být zobrazen všude okolo něj." Pokrčil rameny. "Symbol sester byl první, který jsem viděl nakreslený se dvěma hady - Ne, to nesmíš," vykřikl Will, když Tessa natahovala ruku ke krabici. Rychle si stoupl před ní. "Pyxise se nesmí dotknout nikdo, kdo není Temný lovec. Stalo by se ti něco moc ošklivého. Teď už jdeme. Už jsme Thomase zdrželi dost dlouho."
"Mně to nevadí," protestoval Thomas, ale Will už byl na cestě ven. Tessa se ze dveří ohlédla zpátky na Thomase. Vrátil se zpátky k leštění zbraní, ale něco na jeho skloněných ramenech Tesse napovědělo, že se cítí osamělý.
"Nevěděla jsem, že necháváte civily bojovat s vámi," řekla potom, co nechala místnost se zbraněmi za sebou. "Je Thomas váš sluha nebo tak něco-"
"Thomas je ve Společenství skoro celý svůj život," řekl Will a vedl Tessu ostrou zatáčkou v chodbě. "Jsou rodiny, které mají soužití s námi ve své krvi. Rodiny, které sloužily Temným lovcům už od nepaměti. Rodiče Thomase sloužili Charlotte a teď Thomas slouží Charlotte a Henrymu. A jeho děti budou zase sloužit těm jejich. Thomas tu dělá všechno - řídí, stará se o Baliose a Xanthose-to jsou naše koně- a pomáhá se zbraněmi. Sophie a Agatha obstarávají všechno ostatní. Thomas jim příležitostně pomáhá. Mám podezření, že je do Sophie zakoukaný a nemá rád, když vidí, že pracuje příliš tvrdě."
Tessa byla ráda, že to slyšela. Cítila se strašně kvůli své reakci na jizvu Sophie a vědomí, že má Sophie nějakého obdivovatele -a navíc hezkého- lehce odlehčilo jejímu černému svědomí. "Možná je zamilovaný do Agathy," řekla.
"Doufám, že ne. Mám v úmyslu si ji vzít. Je jí sice asi tisíc let, ale dělá nejdokonalejší džemové koláče. Krása je pomíjivá, ale vaření je věčné." Odmlčel se, když došli ke dveřím - velkým a dubovým, s tlustými mosaznými panty. "Tak a jsme tady," řekl. Dveře se pod jeho dotekem otevřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama