3. Kapitola - Společenství 1/2

28. června 2013 v 23:41 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
kapitola 3
SPOLEČENSTVÍ

Láska, naděje, strach, víra - tohle dělá lidstvo,
Jedná se o znamení, vědomí a charakter
-Robert Browning, Paracelsus
-
Ve svém snu ležela Tessa opět svázaná na úzké mosazné posteli v Temném domě. Sestry se nad ní skláněly, klepaly o sebe párem dlouhých pletacích jehlic a pronikavě se smály. Jak je Tessa sledovala, pomalu se jí měnily před očima. Jejich oči se zavrtávaly do jejich hlav a vypadávaly jim vlasy. Na jejich rtech se objevily stehy, jako kdyby jim je někdo zašil. Tessa němě vykřikla, ale nezdálo se, že by si toho všimly.
Najednou sestry zmizely a před Tessou stála teta Harriet. Byla červená horečkou, jako po celou dobu nemoci, která jí zabila. Smutně se podívala na Tessu. "Snažila jsem se," řekla. "Snažila jsem se tě milovat. Ale není snadné milovat dítě, které není člověk ..."
"Není člověk?" řekl neznámý ženský hlas. "No, když není člověk, Enochu, co teda je?" Její hlas byl netrpělivý. "Jak jako myslíš, že to nevíš? Každý něco je. Tahle dívka nemůže být nikdo ..."
Tessa se s výkřikem probudila. Otevřela oči a zadívala se do stínů. Obklopovala je hustá tma. Slyšela šum hlasů a pocítila paniku. Vyhoupla se do sedu a odhodila ze sebe pokrývku i polštáře. Nejasně poznala, že deka byla tlustá a těžká, ne tenká a pletená, jako byla v Temném domě.
Byla v posteli, která byla v jejím snu. Okolo ní byla stejná kamenná místnost a nebylo tam téměř žádné světlo. Slyšela svůj vlastní chraplavý dech. Když se otočila, z jejího hrdla si našel cestu ven výkřik. Tvář z její noční můry se vznášela před ní - velký bledý kulatý obličej, plešatá hlava lesklá jako mramor. V místě, kde by měly být oči, bylo maso - ne jako kdyby byly oči vytržené, ale jako kdyby tam nikdy nebyly. Rty byly zašité černými stehy a tvář byla počmáraná značkami, jako měl na kůži Will. Vypadalo to, jako kdyby byla pořezaná nožem.
Znovu vykřikla a posouvala se dozadu tak dlouho, dokud nespadla z postele. Udeřila se o kamennou podlahu. Měla na sobě bílou noční košili - někdo jí ji musel obléknout, když byla v bezvědomí. Roztrhla si lem, když se škrabala na nohy.
"Slečno Gray." Někdo volal její jméno. V panice si ale uvědomila jen to, že ten hlas neznala. Ten řečník byl netvor, který na ní zíral z lůžka. Jeho zjizvená tvář se ale ani nepohnula. Jen se dívala nezúčastněně. Ani se nepohnula. Když to ale udělala, nevykazoval žádné známky toho, že by jí sledoval. Opatrně začala couvat ke dveřím. V pokoji byla taková tma, že dokázala jenom rozpoznat to, že je zhruba oválná a stěny i podlahy jsou z kamene. Strop byl dost vysoký a přes vysoká klenutá okna na protější zdi, která připomínala ta kostelní, do pokoje pronikaly černé stíny. Procházelo přes ně velmi málo světla. Vypadalo to, že je venku tma. "Terezo Grayová-"
Našla na dveřích kovovou kliku. Otočila se, vděčně ji chytila a zatáhla. Nic se nestalo. V krku se jí zachytil vzlyk.
"Slečno Grayová!" řekl hlas znovu a najednou místnost zaplavilo světlo - ostré, bílo stříbrné světlo, které dobře znala. "Slečno Grayová, je mi to líto. Nechtěli jsme vás vyděsit." Hlas byl ženský. Stále neznámý, ale mladý a starostlivý. "Slečno Grayová, prosím."
Tessa se pomalu otočila a opřela se zády o dveře. Teď už viděla dobře. Byla v kamenné místnosti, v níž nejvíc prostoru zabírala obdélníková postel. Její sametový přehoz teď visel na straně, kam ho odkopla za matrace. Gobelínové záclony byly zatažené a pod nimi byl elegantní koberec na jinak holé zemi. Ve skutečnosti byla místnost celkem prázdná. Na zdi nebyly žádné obrázky ani fotografie. Na tmavém nábytku nebyly žádné ozdoby. U postele proti sobě stály dvě křesla. Mezi nimi byl malý čajový stolek. V rohu místnosti byla čínská zástěna, za kterou byla pravděpodobně ukrytá vana a umyvadlo.
Vedle postele stál vysoký muž, který měl na sobě šaty, podobné těm mnišským, z hrubého materiálu barvy pergamenu. Kolem manžet a lemů měl červenohnědé znaky. Nesl stříbrný podnos. Byl ozdobený hlavou anděla a po celé jeho délce byly ozdobné znaky. Muž měl sundanou kapuci pláště, odhaloval tak jeho holý, zjizvený, bílý a nevidomý obličej. Vedle něj stála velmi malá žena, téměř o velikosti dítěte, s hustými hnědými vlasy, které měla svázané do uzlu. Oči měla tmavé jako pták. Nebyla hezká, ale měla v obličeji klidný a laskavý výraz. Bolest v žaludku, kterou měla Tessa z paniky, se tím jako zázrakem vypařila. V ruce držela zářící kámen. Stejný měl v Temném domě Will. Jeho světlo plápolalo mezi jejími prsty a osvětlovalo místnost.
"Slečno Grayová," řekla. "Jsem Charlotte Branwell, vedoucí londýnského ústavu. Ten muž vedle mě je bratr Enoch-"
"Co je on? Jaký druh netvora?" zašeptala Tessa.
Bratr Enoch nic neřekl. Byl úplně bez výrazu. "Vím, že jsou na téhle zemi monstra," řekla Tessa. "Nemůžete mi to vyvrátit. Viděla jsem je."
"Nechci vám to vyvrátit," řekla paní Branwell. "Kdyby svět nebyl plný monster, neměli by Temní lovci co dělat."
Temní lovci. Takhle říkaly Temné sestry Willovi.
Will. "Já jsem byla - byl se mnou Will," řekla Tessa a hlas se jí třásl. "Ve sklepích. Will řekl-" Odmlčela se a vnitřně se přikrčila. Neměla by mu říkat křestním jménem, to by odkazovalo na intimitu mezi nimi, která ale neexistovala. "Kde je pan Herondale?"
"Je tady," řekla paní Branwell klidně. "Ve Společenství."
"To on mě sem přivezl?" zašeptala Tessa.
"Ano, ale není žádný důvod, proč byste se měla cítit zrazeně, slečno Grayová. Velice tvrdě jste se udeřila do hlavy. Will měl o vás starost. Bratr Enoch, ačkoliv vás jeho vzhled může děsit, je velmi zručný v medicíně. Přišel na to, že poranění vaší hlavy je jen lehké. Hlavně trpíte šokem a úzkostí. Ve skutečnosti by asi bylo nejlepší, kdybyste si sedla. Postávat bosá u dveří může nanejvýš způsobit to, že prochladnete. A to by vám moc nepomohlo."
"Myslíte tím, že nemůžu utéct," řekla Tessa a olízla si suché rty. "Že se odsud nedostanu."
"Pokud se odsud chcete dostat, jak jste to sama nazvala, poté, co si spolu promluvíme, vás nechám jít," řekla paní Branwellová. "Nephilimové nedrží Podsvětany pod nátlakem. Dohoda to zakazuje."
"Dohoda?"
Paní Branwellová zaváhala. Pak se obrátila k bratru Enochovi a něco mu pošeptala. K Tessině úlevě si nandal kapuci svého pláště barvy pergamenu a tak skryl svou tvář. O chvíli později přešel směrem k Tesse. Ta ustoupila a on otevřel dveře. Na okamžik se zastavil na prahu. Promluvil k Tesse. I když "mluvil" pro to nebylo to správné slovo: spíš slyšela jeho hlas ve své hlavě, než že by ho slyšela promluvit nahlas. Jsi Eidolon, Terezo Grayová. Měnič podob. Ale nic o tomto druhu nevím. Neexistuje žádný démon, který by ti byl podobný.
Měnič podob. On věděl, co byla. Zírala na něj. Srdce jí bušilo, když prošel dveřmi a zavřel za sebou. Tessa nějak věděla, že kdyby se teď znovu rozběhla ke dveřím a zkusila kliku, byly by zavřené. Touha uniknout už ji ale opustila. Měla v kolenech pocit, jako kdyby právě vkročila do vody. Sedla si do jednoho z velkých křesel u postele.
"Co se stalo?" zeptala se paní Branwell, když si sedala do křesla proti Tesse. Šaty na ní visely tak volně, že nebylo možné poznat, jestli pod nimi měla korzet. Zápěstí měla tak drobná, že vypadala spíš jako dětská. "Co vám řekl?"
Tessa zavrtěla hlavou. Dala si ruce do klína, takže paní Bronwellová neviděla její třesoucí se prsty. Ta se na Tessu nadšeně podívala. "Za prvé," pokračovala, "prosím říkejte mi Charlotte, slečno Grayová. Každý ve Společenství to tak dělá. Naši Temní lovci nejsou tak formální jako většina ostatních."
Tessa přikývla. Cítila, jak jí rudnou tváře. Bylo těžké říct, kolik Charlotte bylo, kvůli tomu, jak malá byla. Zdála se celkem mladá, ale autorita, která z ní vyzařovala, jí dělala starší. Dost starou na to, aby jí tykání přišlo dost divné.
Přesto, jak by řekla teta Harriet, když byla v Říme...
"Charlotte," řekla Tessa na zkoušku.
Paní Branwellová se lehce opřela v židli a Tessa si s překvapením všimla, že měla tmavé tetování. Žena s tetováním! Její znaky byly stejné jako ty, co měl Will: viditelné na zápěstích pod těsnými manžetami a jeden ve tvaru oka na levé ruce. "Za druhé mi dovolte vám říct, co už o vás vím, Terezo Grayová." Mluvila stejně klidným tónem jako předtím, ale její oči, i když stále klidné, vypadaly jako ostré špendlíky. "Jste Američanka. Přišla jste sem z New Yorku, protože jste následovala svého bratra, který vám poslal lístek na parník. Jeho jméno je Nathaniel."
Tessu zmrazil náhlý smutek. "Jak tohle všechno víte?"
"Vím, že vás Will našel v domě Temných sester," řekla Charlotta. "Vím, že jste tvrdila, že si pro vás jde někdo se jménem Magister. Vím, že nemáte nejmenší tušení o tom, kdo je to Magister. A vím, že v boji s Temnými sestrami jste upadla do bezvědomí a byla přenesena sem."
Charlottina slova byla jako klíč, který náhle odemknul jakési dveře. Tessa si vzpomněla. Vzpomněla si na běh s Willem chodbou, vzpomněla si na kovové dveře a místnost plnou krve. Na paní Černou na druhé straně, které byla useknutá hlava, Will, který po ní hodil mečem-
"Paní Černá," zašeptala.
"Mrtvá," řekla Charlotte. "Úplně." Opřela se rameny o opěradlo křesla. Byla tak malá, že se křeslo zvedalo vysoko nad ní, jako kdyby byla dítě, které sedí na židli jejích rodičů.
"A paní Temná?"
"Pryč. Prohledali jsme celý dům a okolí, ale nenašli jsme po ní žádnou stopu."
"Celý dům?" Tesse se mírně zatřásl hlas. "A byl v něm někdo? Někdo, kdo zůstal naživu nebo byl ... mrtvý?"
"Nenalezli jsme vašeho bratra," slečno Grayová," řekla Charlotta. Její tón byl jemný. "Nebyl v domě ani v žádné z okolních budov."
"Vy - hledali jste ho?" Tessa byla zmatená.
"Nenašli jsme ho," řekla Charlotte znovu. "Ale našli jsme vaše dopisy."
"Moje dopisy?"
"Dopisy, které jste psala svému bratrovi a nikdy je neposlal," řekla Charlotte. "Schované pod vaší matrací."
"Četli jste je?"
"Museli jsme," řekla Charlotte jemným tónem. "Omlouvám se za to. Nestává se často, že bychom do Společenství přenesli nějakého Podsvěťana, nebo kohokoliv jiného, kdo nepatří mezi Temné lovce. Představuje to pro nás velké riziko. Museli jsme vědět, že nejste nebezpečná."
Tessa otočila hlavu na stranu. Bylo něco příšerného na porušení jejího soukromí tím, že si přečetli její nejtajnější myšlenky. Všechny její sny, naděje i obavy. Nikdy nepočítala s tím, že by je někdo mohl vidět. Začaly jí pálit oči. Hrozilo, že se rozpláče. Vůlí zatlačila slzy zpět. Byla na sebe naštvaná. Vlastně nejen na sebe, na všechno.
"Snažíte se neplakat," řekla Charlotta. "Vím, že když se o to snažím já, někdy pomáhá dívat se přímo do jasného světla. Zkuste to s magickým světlem."
Tessa přesměrovala svůj pohled na kámen v její ruce. Upřeně se na něj dívala. Žár se zvětšil a rozhořel se před jejíma očima, jako rozpínající se slunce.
"Takže," řekla a bojovala s napětím v krku, které tam stále ještě bylo, "jste se pak rozhodli, že nejsem nebezpečná?"
"Snad jen sama pro sebe," řekla Charlotte. "Moc, jako je ta vaše, moc měnit podobu - není divu, že vás chtěli dostat Temné sestry do svých rukou. Ostatní na tom budou stejně."
"I vy?" řekla Tessa. "Nebo budete předstírat, že jste mě vzali do svého Společenství jen kvůli vaší dobrosrdečnosti?"
Dívala se, jak po Charlottině tváři probleskla bolest. Bylo to krátké, ale skutečné. To přesvědčilo Tessu, že se v téhle ženě mýlila tím nejhorším způsobem, jakým mohla. "To není moje dobrosrdečnost," řekla. "Je to moje povolání. Naše povolání."
Tessa se na ní nechápavě podívala.
"Možná," řekla Charlotte, "že by bylo lepší, kdybych vám to vysvětlila. Co jsme a co děláme."
"Nephilimové," řekla Tessa. "To je to, jak říkaly Temné sestry panu Herondalovi." Ukázala na tmavé znaky na Tessině ruce. "Jste jedna z nich, ne? To proto máte ty - ty značky?"
Charlotte přikývla. "Jsem jedním z Nephilimských Temných lovců. Jsme ... rasa, pokud víš co to je, rasa lidí se zvláštními schopnostmi. Jsme rychlejší a silnější než většina lidí. Jsme schopni zakrýt sami sebe magií, které se říká Okouzlení. Jsme vycvičení v boji s démony."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 64.8% (59)
Sci-fy 5.5% (5)
Realistické 6.6% (6)
Romantické 9.9% (9)
Jiné (do komentářů) 13.2% (12)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama