2. Kapitola - Peklo je chladné 2/2

28. června 2013 v 19:16 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
"Tohle nebude fungovat," řekla. "Dveře nejdou zevnitř otevřít."
Divoce se usmál. "Nejdou?" Natáhl ruku k pásku a vzal si nějakou věc, která na něm visela. Vypadala jako dlouhá úzká větvička, která na sobě měla pár menších výrůstků. Byla ze stříbrného materiálu. Přiložil jí koncem ke dveřím a zatlačil. Tenká černá spirála se vysunula ze špičky stříbrného válečku a vydala slyšitelný syčivý zvuk, zatímco se posouvala po dřevěném povrchu stejným způsobem jako rozlitý inkoust.
"Ty si kreslíš?" zeptala se Tessa. "Vážně si nemyslím, že by tohle jakkoliv mohlo-"
Ozval se hluk, jako když praská sklo. Nepoškozená klika se rychle otočila a dveře se otevřely. Z pantů vycházel slabý obláček dýmu.
"Tak teď už víš, že by mohlo," řekl Will a vložil si do kapsy tu podivnou věc. Pokynul Tesse, aby ho následovala. "Pojďme."
Z nevysvětlitelného důvodu zaváhala a podívala se zpátky do místnosti, která byla téměř dva měsíce jejím vězením. "Mé knihy-"
"Dám vám mnohem víc knih." Přemlouval jí a vytáhl jí do chodby před nimi. Zavřel za nimi dveře. Potom jí chytil za zápěstí. Táhl ji chodbou pořád dál kolem mnoha uliček. Před nimi byly schody, kterými tolikrát předtím sestoupila s Mirandou. Will je včas strhl stranou a Tessu si přitáhl za sebe.
Najednou Tessa uslyšela výkřik. Byla to nepochybně paní Temná.
"Už zjistili, že tam nejste," řekl Will. Prošli prvním poschodím a Tessa zpomalila - prudce vykročila před Willa, který nevypadal, že by chtěl zastavit.
"Nejdeme náhodou předními dveřmi?" zeptala se.
"Nemůžeme. Budova je obklíčená. Před domem je řada kočárů. Zdá se, že jsem dorazil v nečekaně vzrušující chvíli." Znovu se vydal na cestu dolů po schodech. Tessa ho následovala. "Víte co měli Temné sestry na večer v plánu?"
"Ne!"
"Ale čekala jste někoho, komu jste říkala Magister, ne?" Teď byli ve sklepě. Omítka stěn byla navlhlá a kameny byly vlhké. Bez lucerny Mirandy tu byla celkem tma. Najednou přes ně přejela vlna tepla. "U andělů, tohle místo je jako devátý kruh pekla-"
"V devátém kruhu pekla je zima," řekla Tessa automaticky.
Will na ní zíral. "Cože?"
"V Pekle," řekla mu. "Peklo je studené. Je pokryté vrstvou ledu."
Dlouhou chvíli se na ní díval. Pak mu začaly cukat koutky úst. Natáhnul k ní ruku. "Dejte mi magické světlo." Na její nechápavý výraz reagoval netrpělivým povzdechnutím. "Kámen. Dejte mi ten kámen."
V okamžiku, kdy se jeho ruka dotkla kamene, z něj opět začalo zářit světlo. Procházelo mezi jeho prsty. Poprvé Tessa uviděla obrázek na zadní straně jeho ruky. Jako kdyby tam měl černým inkoustem namalované černé oko. "Pokud jde o teplotu v pekle, slečno Grayová," řekl, "dovolte mi dát vám malou radu. Pohledný mladý člověk, který se vás snaží uchránit od ohavného osudu, se nikdy nemýlí. Nikdy, i kdyby říkal, že obloha je fialová a je plná ježků."
On je opravdu blázen, pomyslela si Tessa, ale neřekla to nahlas. Byla příliš znepokojená skutečností, že právě míří ke dveřím kanceláře Temných sester.
"Ne!" chytila ho za paži a přitáhla ho zpátky k sobě. "Ne tudy. Tady není žádná cesta ven. Je to slepá ulička."
"Znovu mě opravujete, jak vidím." Will se otočil a vydal se jinou cestou. Šel směrem k temné uličce, které se Tessa vždycky bála. Těžce polkla a vydala se za ním.
Chodba byla úzká tak, že se při chůzi otírali rameny o obě zdi. Tady bylo teplo ještě intenzivnější, takže vlasy Tessy se změnily v kudrlinky a přilepily se jí na spánky a na zadní stranu krku. Vzduch byl dusný a dalo se tu těžko dýchat. Chvíli šli mlčky, dokud to už Tessa nemohla vydržet. Musela se zeptat, i když věděla, že odpověď bude ne.
"Pane Herondale," řekla, "poslal vás můj bratr, abyste mě našel?"
Napůl očekávala, že jí odpoví nějakou šílenou poznámkou, ale on se na jí jen zvědavě podíval. "Nikdy jsem o vašem bratrovi neslyšel," řekl a ona ucítila tupou bolest ze zklamání, které teď okupovalo její srdce. Věděla, že ho Nate nemohl poslat -pak by přece znal její jméno, nebo ne?- ale stejně to bolelo. "A do posledních deseti minut, slečno Grayová, jsem nikdy neslyšel ani o vás. Poslední dva měsíce jsem prostě sledoval stopu jedné mrtvé dívky. Byla zavražděná a pohozená v uličce, kde vykrvácela. Utíkala od ... něčeho." Chodba se větvila a po chvíli se Will vydal cestou vlevo. "Vedle ní ležela dýka. Pokrytá její krví. Byl na ní symbol. Dva hadi, kteří se navzájem zakusovali do svých ocasů."
Tessa cítila, jak se otřásla. Pohozená v uličce. Vykrvácení. Dýka pohozená vedle ní. To bylo jistě tělo Emmy. "Stejný symbol byl na kočáru Temných sester -teda tak jim říkám já, je to paní Černá a paní Temná-"
"Nejste jediná, kdo jim tak říká. Ostatní Podsvěťané používají stejné oslovení," řekl Will. "Zjistil jsem to, když jsem vyšetřoval ten symbol. Musel jsem ukázat tu dýku asi před sto staršími Podsvěťany. Hledal jsem někoho, kdo by to poznal. Nabídl jsem odměnu za informace. Nakonec se mi k uším doneslo jméno Temných sester."
"Podsvětí?" opakovala Tessa zmateně. "To je místo v Londýně?"
"To není důležité," řekl Will. "Právě se tu vytahuju svými skvělými vyšetřovacími schopnostmi a rád bych to udělal bez přerušování. Kde jsem to byl?"
"Dýka-" Tessa ztichla, když se chodbou ozval vysoký, sladký a nezaměnitelný hlas.
"Slečno Grayová." Hlas paní Temné. Zdálo se, že se line chodbou jako kouř. "Ach, slečno Graaayová. Kde jste?"
Tessa ztuhla. "Ach Bože, oni nás chytí-"
Znovu ji uchopil za zápěstí a běželi pryč. Magické světlo, které měl v ruce, vrhalo na kamennou zeď divoké stíny, když směřovali dolů kroutící se chodbou. Kamenná podlaha, která se postupně svažovala dolů, byla stále víc a víc kluzká a vlhká a vzduch kolem nich byla čím dál tím víc horký. Bylo to, jako kdyby utíkali přímo do pekla. Hlasy Temných sester se odrážely od stěn. "Slečno Graaayová! Nemůžeme tě nechat jít. Neschováš se nám! Najdeme tě, maličká. Víš, že ano."
Will a Tessa zahnuli za roh. Krátká chodba končila vysokými železnými dveřmi. Will pustil Tessu a vrhnul se proti nim. S prasknutím se otevřely a on vletěl dovnitř. Tessa ho následovala. Otočila se, aby je za nimi zavřela.
Byly příliš těžké, takže se o ně musela opřít, aby je konečně zavřela. Jediné světlo v místnosti byl Willův zářící kámen. Světlo prosakovalo mezi jeho prsty. Ve tmě to působilo jako reflektory na pódiu. Prošel kolem ní a zastrčil západku na dveřích. Byla těžká a potažená rzí. Stál u ní tak blízko, že cítila napětí v jeho těle, když zvedal zástrčku a nechal jí zapadnout na své místo.
"Slečno Grayová?" otočil se k ní a opřel se o zavřené dveře. Cítila bušení jeho srdce - nebo to bylo její srdce? Zvláštní bílé světlo z kamene se mihotalo na ostrých rysech jeho tváře. Odhalilo slabý pot na jeho klíční kosti. Najednou si všimla dalšího symbolu. Měl ho u rozepnutého límečku na košili - bylo podobné jako znamení na jeho ruce. Jasné a černé, jako kdyby mu někdo kreslil po kůži černým inkoustem.
"Kde to jsme?" zašeptala. "Jsme v bezpečí?"
Bez odpovědi se od ní vzdálil a zvedl pravou ruku. Díky tomu světlo posunul o něco výš a tak osvětlilo místnost.
Byli v jakési kobce, i když byla docela velká. Stěny, podlaha i strop byly z kamene. Uprostřed podlahy byl velký svažující se odtok. Velmi vysoko na stěně bylo jedno okno. Nebyly tam žádné dveře, kterými by mohli utéct pryč. Ale nic z toho nebyl pravý důvod toho, proč se jí zastavil dech.
Tohle místo byly jatka. Po celé délce místnosti byly dřevěné stoly. Na jednom z nich ležela těla - lidská těla. Svlečená a bledá. Každé z nich mělo na hrudi černý řez ve tvaru Y. Jejich hlavy visely přes hrany stolu. Vlasy žen dopadaly na podlahu a vypadaly jako smetáky. Na hlavním stole byly zkrvavené nože a stroje - měděné ozubené a stříbrné rámové pily.
Tessa si skousla ruku, aby udusila výkřik. Ochutnala svou vlastní krev, když si zranila prst. Will na to nijak nereagoval - byl bledý v obličeji, když se rozhlížel kolem, šeptal si tiše něco, co Tessa nemohla slyšet.
Ozval se hluk a kovové dveře se zachvěly. Z druhé strany se ozval hlas: "Slečno Grayová! Pojď ven a my ti neublížíme!"
"Lžou," řekla Tessa rychle."
"Och, opravdu?" S tou nejsarkastičtější odpovědí, jaká byla vůbec možná, Will strčil do kapsy svůj zářící kámen a skočil doprostřed stolu. Rozhlédnul se po zkrvavených nástrojích. Sehnul se a chytil těžkou mosaznou ozubenou věc. Potěžkal jí v ruce. Vykřiknul úsilím, když se napřáhnul a mrštil věc směrem k vysokému oknu. Ozvalo se tříštění skla a Will zakřičel: "Henry! Uvítal bych tu trochu pomoci, prosím! Henry!"
"Kdo je Henry?" zeptala se Tessa a v tu chvíli se dveře znovu otřásly. V kovu se objevily praskliny. Je jasné, že už je neudrží moc dlouho. Tessa uháněla ke stolu a chopila se zbraně. Téměř náhodně vzala do ruky ozubenou kovovou pilu. Takový typ, který používají řezníci na řezání kostí. Otočila se se zbraní v ruce přesně ve chvíli, kdy se rozletěly dveře.
Temné sestry stály ve dveřích. Paní Temná, vysoká a kostnatá jako hrábě se svítivě zelenými šaty a paní Černá, rudá v obličeji s očima zúženýma do malých štěrbin.
Kolem nich se rozpršela jasná sprška modrých jisker. Bylo to jako malý ohňostroj. Jejich pohledy klouzaly po Willově pásku a nakonec spočinuly na Tesse. Ústa paní Černé připomínala červené lomítko. Vykouzlila na tváři úsměv. "Malá slečna Grayová," řekla. "Snad umíš lépe myslet, než umíš utíkat. Řekli jsme ti co se stane, pokud znovu utečeš ..."
"Tak to udělejte. Zbičujte mě až do krve. Zabijte mě. Je mi to fuk!" vykřikla Tessa a byla potěšena tím, že se tvář paní Temné stáhla do překvapné grimasy. Byla zaskočená jejím výbuchem. Byla příliš vyděšená, než aby mohla křičet stejně jako před chvílí. "Nenechám vás dát mě Magisterovi! Radši zemřu!"
"Máte nečekaně ostrý jazyk, má milá slečno Grayová," řekla paní Černá.
Velmi rozvážně si stáhla rukavici z pravé ruky a Tessa poprvé viděla její holou kůži. Byla šedá a tlustá. Vypadala jako sloní kůže. Místo nehtů měla dlouhé tmavé drápy. Vypadaly jako ostré nože. Paní Černá věnovala Tesse pevný úsměv. "Možná bych ti ho mohla vyříznout. Snad by tě to naučilo poslušnosti."
Pomalu se vydala k Tesse, ale byla zastavená Willem, který skočil dolů ze stolu a postavil se mezi ně. "Malik," řekl a jeho bílá ledová čepel plápolala jako hvězda.
"Jdi mi z cesty, malý Nephilimský bojovníku," řekla paní Černá. "A vezmi se tu seraphovou čepel sebou. Tohle není tvoje bitva."
"Mýlíš se," Will přimhouřil oči. "Slyšel jsem o tobě pár věcí, moje paní. Šepot, který se šíří Podsvětím jako řeka plná černého jedu. Bylo mi řečeno, že ty a tvoje sestra platíte štědře za mrtvá těla lidí a moc se nestaráte o to, jak se z nich staly mrtvoly."
"Takového povyku kvůli několika smrtelníkům." Paní Temná se zasmála a přešla ke svojí sestře. Teď stál Will se svým planoucím mečem mezi Tessou a oběma ženami.
"Nic proti tobě nemáme, Temný lovče, pokud se nám ovšem nerozhodneš postavit. Vpadl jsi na naše území. Porušil jsi tím Pakt vašich práv. Mohly bychom dát vědět Claveům-"
"I když by Claveové nesouhlasili s mým nedovoleným vstupem na váš pozemek, kupodivu by jim vadilo mnohem víc řezání hlav a stahování lidí z kůže. Jsou tak zvláštní, viďte," řekl Will.
"Lidí?" vyprskla paní Temná. "Smrtelníci. Staráte se o ně víc, než o nás." Pak se podívala směrem k Tesse. "Už ti řekl, co doopravdy je? Není člověk-"
"To jsou jen řeči," řekla Tessa třesoucím se hlasem.
"A už ti řekla ona co je?" zeptala se Willa paní Černá. "O jejím talentu? Co dokáže udělat?"
"Kdybych si měl tipnout," odpověděl jí Will, "řekl bych, že to má co dočinění s Magisterem."
Paní Temná se na něj podezřele podívala. "Znáš Magistera?" Podívala se na Tessu. "Ach, jasně. Jen to, co ti o něm řekla ona. Magister, ty malý andělský chlapečku, je mnohem nebezpečnější, než si vůbec dokážeš představit. Čekal dlouho na někoho se schopnostmi, jako má Tessa. Dalo by se říct, že on je ten, kdo může za to, že se vůbec narodila-"
Její slova byla pohlcena náhlým kolosálním sesypáním celé východní strany místnosti. Bylo to jako spadnutí zdi Jericha ve staré biblické Tessině obrázkové knize. V jednu chvíli tam zeď byla a v tu další tam byla jen obrovská zející díra obdélníkového tvaru. Všude se vznášel prach z omítky. Paní Temné unikl jemný výkřik a její kostnaté ruce se zmocnily její sukně. Je zřejmé, že se jí nechtělo čekat na zhroucení dalších zdí o nic víc, než Tesse.
Will chytil Tessinu ruku a přitáhl si jí k sobě. Blokoval ji svým tělem, když na ně padaly kusy kamenů a sádry. Zatímco se kolem ní obtáčely jeho ruce, slyšela jak paní Černá křičí.
Tessa se otočila ve Willově náruči, aby viděla, co se kolem děje. Paní Temná stála opodál a třesoucí se rukou v rukavičce ukazovala na temnou díru ve zdi. Prach se začínal usazovat natolik, že se pomalu začaly rýsovat obrysy trosek. Blížily se k nim temné obrysy dvou lidských postav. Oba měli stejný modře svítící meč, jako Will. Andělé, pomyslela si Tessa, ale nevyslovila to. To světlo bylo tak jasné - co jiného by to mohlo být?
Paní Černá zapištěla a vrhla se vpřed. Rozhodila rukama a jako ohňostroj z nich vystřelily jiskry. Tessa uslyšela výkřik -velmi lidský výkřik- a Will, který pustil Tessu, se otočil a hodil jasně zářící meč po paní Černé. Proletěl vzduchem a nakonec jí zajel do hrudi. Zakřičela a zkroutila se. Pak klopýtla dozadu a spadla. Při tom rozbila jeden z příšerných stolů, ze kterého zbyl jen nepořádek složený z krve a třísek.
Will se usmál. Nebyl to příjemný úsměv. Otočil se a podíval se na Tessu. Na okamžik se na sebe upřeně dívali, tiše, přes prostor, který je odděloval - a pak ho obklopili jeho dva společníci. Dva muži v přiléhavých tmavých kabátech, kteří se oháněli zářícími zbraněmi. Pohybovali se tak rychle, že je Tessa viděla rozmazaně. Couvla směrem k protější zdi. Snažila se vyhnout chaosu uprostřed místnosti, kde paní Temná vyla kletby a držela od ní útočníky dál jiskrami energie, které jí vylétaly z rukou jako ohnivý déšť. Paní Černá se svíjela na podlaze. Z jejího těla stoupaly obláčky černého kouře. Jako kdyby hořela zevnitř.
Tessa přešla k otevřeným dveřím, které vedly na chodbu. Silné ruce jí ale chytily a strhly jí dozadu. Tessa vykřikla a chtěla se otočit, ale ruce, které jí držely, byly pevné jako železo. Otočila hlavu na stranu a potopila zuby do ruky, která jí svírala. Někdo vykřikl a pustil jí. Otočila se a uviděla vysokého muže s rezavými rozcuchanými vlasy. Díval se na ní vyčítavým pohledem a měl svou krvácející ruku přitisknutou k hrudi. "Wille," vykřikl. "Wille, ona mě kousla!"
"Vážně, Henry?" Will vypadal pobaveně jako obvykle. Vypadal jako duch, kterého tvořil shluk kouře a plamenů. Za ním Tessa viděla jeho druhého společníka. Byl svalnatý a hnědovlasý. Držel zmítající se paní Temnou. Paní Černá byla jen tmavý shrbený tvar na zemi. Will na Tessu vytáhnul obočí. "Je to dost ošklivé kousnutí," informoval jí. "Je to neslušné. To vám nikdo nikdy neřekl?"
"Jo, a taky je neslušné popadat dámy, aniž byste jim byl alespoň představen. To vám nikdo nikdy neřekl?"
Muž s rezavými vlasy, kterému Will říkal Henry, pohladil svou krvácející ruku se smutným úsměvem. Měl hezký obličej, pomyslela si Tessa. Cítila se téměř provinile za to, že ho kousla.
"Wille! Podívej!" vykřikl hnědovlasý muž. Will se otočil, když něco proletělo vzduchem. Těsně to minulo Henryho hlavu a skončilo ve zdi za Tessou. Byla to velká mosazná trubice, která do zdi narazila s takovou silou, že to připomínalo mramor vklíněný do pečiva. Tessa se otočila a spatřila paní Černou, která kráčela směrem k nim. Její oči barvy uhlí zářily v jejím bílém pochroumaném obličeji. Černá tekutina, která olizovala zářící meč trčící jí z hrudi, vytékala z její rány.
"Sakra-" Will sáhl po rukojeti další dýky, kterou měl zasunutou u pasu. "Myslel jsem, že už jsme tuhle věc složili-"
Paní Černá odhalila zuby a udělala výpad. Will uskočil z cesty, ale Henry už tak rychlý nebyl. Udeřila ho a srazila ho dozadu. Přitiskla se na něj jako klíště a přišpendlila ho k zemi. Vrčela a zatínala mu drápy do ramen, zatímco křičel. Will otočil čepel v ruce, zvedl ji a zakřičel: "Uriel!" Meč v jeho sevření vzplanul jako pochodeň. Tessa se přitiskla ke zdi, když seknul ostřím. Paní Černá couvla, vystrčila drápy a ohnala se po něm-
Meč jí úhledně přejel přes hrdlo. Zcela oddělil hlavu od těla. Spadla na zem a kutálela se, dokud nenarazila do Henryho. Zakřičel odporem, když se ho dotkla černá krev. Odstrčil ze sebe zbytek jejího těla a vyškrábal se na nohy.
Místností se ozval hrozný výkřik. "Neeeeee!"
Výkřik pocházel od paní Temné. Hnědovlasý muž, který ji celou dobu držel, povolil své sevření s náhlým křikem, když se jí z rukou a z očí vyřítila sprška modrého ohně. Křičel bolestí a spadl na bok, když se od něj odtrhla. Postupovala k Willovi a Tesse. Její oči plály jako pochodně. Syčela na ně nějaká slova v jazyce, který Tessa nikdy neslyšela. Znělo to jako praskající plameny. Zvedla ruku. Vyšlo z ní něco, co vypadalo jako blesk. Směřovalo to přímo na Tessu. S výkřikem se Will objevil přímo před ní a nastavil blesku svou zářící čepel. Ten se od ní odrazil a zasáhl jednu z kamenných zdí, která náhle zazářila zvláštním světlem.
"Henry," zakřičel Will, aniž by se otočil, "co kdybys vzal slečnu Grayovou někam do bezpečí - hned -"
Henryho pokousaná ruka se ocitla na Tessině rameni, když směrem k ní paní Temná hodila další blesk. Proč se snaží zabít mě? Tesse se udělalo nevolno. Proč ne Willa?
A pak si ji Henry přitáhl k sobě, když další blesk narazil do Willova ostří. Zlomil se do tuctu hořících jasných střepů. Tessa na to na okamžik zírala. Zachycená v kráse toho všeho - a pak uslyšela Henryho křičet, aby se sehnula k podlaze, ale bylo příliš pozdě. Jeden ze svítících střepů se jí s neuvěřitelnou silou zabodl do ramene. Bylo to, jako kdyby do ní narazil vlak. Vytrhlo jí to z Henryho sevření. Zvedlo jí to a odhodilo dozadu. Udeřila se hlavou o zeď s oslepující silou. Byla při vědomí už jen krátce, ale předtím než jí před očima zmizel svět, uslyšela skřípavý smích paní Temné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama