2. Kapitola - Peklo je chladné 1/2

28. června 2013 v 19:15 | Cassandra Clare |  Clockwork Angel (Infernal Devices 1)
KAPITOLA 2
PEKLO JE CHLADNÉ


Between two worlds life hovers like a star,
Twix night and morn, upon the horizon´s verge.
How little do we know that which we are!
How less what we may be!
-Lord Byron, Don Juan
"Ty jedna hloupá malá holčičko," vyprskla paní Černá, když pevně přivázala Tessino zápěstí k rámu postele. "Co sis myslela, že děláš? Utéct nám? Kam sis myslela, že bys šla?"
Tessa nic neříkala. Jen vystrčila bradu a podívala se do zdi. Odmítla prozradit paní Černé nebo její příšerné sestře, jak blízko má k slzám nebo jakou jí zařízlé provazy na kotnících a zápěstích působí bolest.
"Je jí úplně lhostejné, jaká čest je jí nabízena," řekla paní Temná, která stála u dveří, jako kdyby se chtěla ujistit, že se Tessa neuvolní ze svých pout a nenapadne jí znovu utéct. "Je tak odporné vidět její nezájem."
"Udělaly jsme, co jsme mohly, abychom ji připravily pro Magistera," řekla paní Černá a povzdechla si. "Jen škoda, že jsme si s její tělesnou schránkou daly takovou práci. Má takový talent, ale je jen lstivý kus blázna."
"Máš pravdu," souhlasila její sestra. "Uvědomila si nebo neuvědomila, co se stane s jejím bratrem, pokud se nám znovu pokusí vzepřít? Teď bychom ještě mohly být ochotné zachovat se shovívavě, ale příště ..." zasyčela skrz zuby a z toho zvuku se Tesse zvedly chloupky vzadu na krku, "Nathaniel nebude mít takové štěstí."
Tessa to už nemohla vydržet. Věděla, že by neměla mluvit, aby je ještě víc nenaštvala, ale nemohla se udržet. "Kdybyste mi řekli kdo je ten Magister nebo co se mnou chce dělat-"
"Chce si tě vzít, ty hlupačko." Paní Černá dokončila zavazování uzlů a trochu odstoupila, aby mohla obdivovat svoje dílo. "Chce ti dát všechno."
"Ale proč?" zašeptala Tessa. "Proč právě já?"
"Kvůli tvému talentu," řekla paní Temná. "Kvůli tomu co jsi a co dokážeš. To, kvůli čemu jsme tě vyškolily. Měla bys nám být vděčná."
"Ale můj bratr." Tessu pálily slzy v očích. Nebudu plakat, nebudu plakat, nebudu plakat, říkala si. "Řekly jste mi, že když udělám všechno, co budete chtít, necháte ho jít-"
"Až si vezmeš Magistera, dá ti, co budeš chtít. Pokud to bude tvůj bratr, dá ti jeho." V hlase paní Černé nebyly žádné emoce ani výčitky svědomí.
Paní Temná se zasmála. "Vím, co si myslí. Myslí na to, že kdyby mohla mít cokoliv na světě, chtěla by naší smrt."
"Neztrácej svou energii ani pouhou představou té možnosti." Paní Černá chytila Tessu pod bradou. "Máme s Magisterem tu nejvyšší smlouvu. Nemůže nám ublížit, ani kdyby chtěl. Dluží nám úplně všechno za to, že mu předáme tebe." Naklonila se k ní blíž a ztišila svůj hlas do šepotu. "Chce tě zdravou a nezraněnou. Kdyby to tak nechtěl, předala bych mu tvoje zkrvavené tělo. Pokud bys měla odvahu znovu nás neuposlechnout, vzepřu se jeho přání a budu tě bičovat tak dlouho, dokud se ti nezačne sloupávat kůže. Chápeš?"
Tessa se otočila tváří ke zdi.
Tenkrát v noci, když byla na Main a zrovna vyjeli z Newfoundlandu, nemohla v noci spát. Vyšla ven na palubu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu a viděla noční moře s planoucími bílými třpytivými vrcholky ledovcových hor. Když projížděly kolem kry, jeden z námořníků jí řekl, že je na severu teplejší počasí. Projížděli pomalu temnými vodami. Vypadali jako věž, která vévodí bílému městu. Tessa si myslela, že ještě nikdy neviděla nic, v čem by se odráželo tolik samoty.
Teď ale věděla, že teprve měla poznat, co je to samota. Jakmile sestry odešly, Tessa přestala mít pocit, že se každou chvíli rozbrečí. Tlak na zadní stranu jejích očí zmizel a nahradil ho pocit naprostého zoufalství. Paní Temná měla pravdu. Pokud by Tessa mohla obě zabít, udělala by to.
Zkusila zatáhnout za provazy, které měla na nohách a na rukách, a které byly přivázané ke sloupkům postele. Ani se nehnuly. Uzly byly těsné. Zaškrcené tak těsně, že se jí ruce a nohy třásly a cítila, jako kdyby se jí do nich zabodávaly špendlíky a jehly. Odhadla, že měla jen pár minut, než jí končetiny úplně vypoví službu.
Její část -a ne zrovna malá- chtěla přestat bojovat a jen bezvládně ležet, odkud by nepřišel Magister a neodvedl si ji pryč. Za malým oknem obloha začala pomalu tmavnout. Už to nemohlo trvat dlouho. Možná, že se s ní chce doopravdy oženit. Možná, že jí chtěl doopravdy dát všechno.
Najednou v hlavě uslyšela hlas její tety Harriet: "Až najdeš chlapa, který si tě bude chtít vzít, Tesso, pamatuj na tohle:Chlapa nepoznáš podle toho, jak mluví ale podle toho, jak se chová."
Teta Harriet měla samozřejmě pravdu. Žádný muž, který by si jí chtěl doopravdy vzít, by nedovolil, aby s ní bylo zacházeno jako s vězněm a otrokem. Neuvěznil by jejího bratra a nemučil ji kvůli jejímu "talentu". Byla to jen parodie a hloupý vtip. Jen nebe vědělo, co s ní chce Magister dělat, jakmile jí bude mít v rukách. Pokud to bude něco, při čem by mohla přežít, dokázala si představit, že si bude brzy přát, aby to tak nebylo.
Bože, jaký neužitečný talent měla! Sílu změnit svůj vzhled? Kdyby tak měla sílu spálit věci, rozbít kov nebo dokázat, aby se z jejích rukou stali nože. Nebo kdyby tak měla sílu stát se neviditelnou nebo zmenšit se na velikost myši-
Najednou nastalo takové ticho, že mohla slyšet tikot hodinového anděla na své hrudi. Nemusela se zmenšovat do velikosti myši, nebo jo? Všechno co stačilo udělat, bylo zmenšit se do takové velikosti, aby se dostala z pout, která měla kolem zápěstí.
To uměla. Změnit se na někoho podruhé, aniž by se při tom dotýkala něčeho, co té osobě patřilo - není to dlouho od doby, kdy to zvládla. Sestry jí učily nazpaměť postup, jak to má udělat. Poprvé byla ráda za něco, co jí přinutily se naučit.
Přitiskla se zády k tvrdé matraci a vzpomínala. Ulice, kuchyně, pohyb jehly, záře pouliční lampy. Chtěla, aby přišla Proměna. Jak se jmenuješ? Emma. Emma Bayliss...
Přeměna do ní narazila jako rozjetý vlak a málem jí vyrazila dech - přeměnila jí kůži, změnila jí stavbu kostí. Spolkla výkřik a vyklenula se v zádech - pak se to stalo. Zamrkala. Tessa zírala na strop a pak se úkosem podívala na zápěstí a na provaz kolem něj. Byly tam její ruce -Emminy ruce- tenké a křehké. Lano volně viselo kolem jejího malého zápěstí. Tessa si triumfálně vysvobodila ruce a posadila se. Třela si červené značky na kůži, kde jí spálil provaz. Její kotníky byly stále svázané. Vypadalo to, že paní Černá uměla vázat uzle jako námořník. Ve chvíli, kdy lano spadlo na zem a Tessa vyskočila z postele, byly její prsty zkrvavené a strašně jí bolely.
Vlasy Emmy byly tak tenké a jemné, že se uvolnily ze skřipce, který normálně držel Tessiny vlasy. Netrpělivě si přehodila vlasy přes ramena a otřásla se. Nechala ze sebe pomalu vyprchávat Proměnu, dokud jí prsty opět neklouzaly její silné, na dotek známé vlasy. Při pohledu na druhou stranu místnosti, kde bylo zrcadlo, Tessa uviděla, že už byla opět sama sebou a malá Emma Bayliss zmizela.
Hluk za ní jí donutil se otočit. Klika na dveřích ložnice se otočila. Zmítala sebou tam a sem, jako kdyby měl člověk na druhé straně potíže dostat se dovnitř.
Paní Temná, pomyslela si. Ta žena přišla nazpátek, aby jí mohla bičovat tak dlouho, dokud z ní nebude téct krev. Pak ji vezme pryč k Magisterovi. Tessa přeběhla místnost a chytila porcelánový džbánek z umyvadla. Pak se vrátila zpátky ke dveřím a v rukách pevně svírala provizorní zbraň.
Klika se otočila a dveře se otevřely. V šeru mohla díky stínu Tessa vidět, jak někdo vstoupil do místnosti. Vrhla se vpřed a vší silou se rozmáchla džbánem -
Stín se pohnul rychle jako bič, ale nebyl dost rychlý na to, aby ho džbán nepraštil do natažené paže předtím, než sevřel Tessu, aby nenabourala do protější zdi. Zatímco co na podlahu dopadlo rozbité nádobí, cizinec hlasitě zakřičel. Křik byl nepopiratelně mužský. Následovala záplava nadávek. Couvla od něj pryč a pak uháněla ke dveřím - jenže ty se zabouchly a zamkly. Když Tessa otáčela klikou, ani se nehnuly. Přes místnost plápolalo jasné světlo, jako kdyby najednou vyšlo slunce. Tessa se otočila a mrkáním zahnala slzy v očích. Zírala před sebe.
Stál tam kluk. Nemohl být starší než ona - sedmnáct, možná osmnáct. Byl oblečený do něčeho, co vypadalo jako oblečení pro dělníky - roztrhané černé sako, kalhoty a robustní boty. Neměl na sobě žádnou vestu. Tlusté kožené řemínky mu obepínaly pas a hrudník. K popruhům byly připojené zbraně - dýky, zavírací nože a věci, které vypadaly jako zbraně z ledu. V pravé ruce držel nějaký zářící kámen - svítil a propůjčoval místnosti takovou zář, že Tessa málem oslepla. Jeho druhá ruka -s hubenými a dlouhými prsty- krvácela v místě, kde byl zaseknutý střep ze džbánu.
Ale to nebylo to, co upoutalo její pohled. Měl nejkrásnější tvář, jakou kdy viděla. Rozcuchané černé vlasy a oči modré jako sklo. Elegantní lícní kosti, plná ústa a dlouhé, husté řasy. Dokonce i křivka jeho krku byla perfektní. Vypadal jako nějaký fiktivní hrdina, kterého si vysnila ve svých myšlenkách. Ačkoliv si nikdy žádného z nich nepředstavovala jak nadává, zatímco třese s krvácející rukou a zaujímá vyčítavý postoj.
Zdálo se, že si uvědomil její pohled, protože se najednou zastavil. "Tys mě pořezala," řekl. Jeho hlas byl příjemný. Brit. Jak obvyklé. Podíval se na svou ruku s mimořádným zájmem. "Mohlo to být smrtelné."
Tessa se na něj podívala vykulenýma očima. "Ty jsi Magister?"
Naklonil ruku na stranu. Krev tekla dolů a kapala na podlahu. "Drž mě, masivní ztráta krve. Smrt může být blízko."
"Jsi Magister?"
"Magister?" Vypadal mírně překvapený její prudkostí. "To znamená v latině Mistr, ne?"
"Já..." Tessa se cítila čím dál tím víc, jako kdyby byla lapená v nějakém podivném snu. "Předpokládám, že jo."
"Vlastně v mém životě zvládám mistrně hodně věcí. Pohyb v ulicích Londýna, tancování čtverylky, japonské umění aranžování květin, lhaní v šarádách, utajování vysoce podnapilého stavu, potěšení mladých žen mým neodolatelným šarmem ..."
Tessa na něj zírala.
"Bohužel," pokračoval, "nikdo mi vlastně nikdy neřekl titulem Mistr nebo Magister. Je to škoda ..."
"Jsi opilý?" Tessa myslela tu otázku ve vší vážnosti, ale až v okamžiku, když jí vyšla z úst si uvědomila, že musela vyznít hrubě - nebo ještě hůř, koketně. Zdálo se, že stojí příliš pevně na nohou na to, aby byl opravdu opilý. Viděla ožralého Nata mnohokrát, takže viděla ten rozdíl. Možná byl jen trochu šílený.
"Jak přímá, ale předpokládám, že to jste vy Američani všichni, viď?" Ten kluk vypadal pobaveně. "Jo, tvůj přízvuk tě prozradil. Jak se jmenuješ?"
Tessa se na něj nevěřícně podívala. "Jaké je moje jméno?"
"Ty ho nevíš?"
"Ty - ty vtrhneš do mého pokoje, vystrašíš mě k smrti a teď chceš znát moje jméno? Jaké je ksakru tvoje jméno? A kdo vlastně jsi?"
"Moje jméno je Herondale," řekl kluk vesele. "William Herondale, ale všichni mi říkají Will. Tohle je opravdu tvůj pokoj? Není moc pěkný, viď?" Přešel až k oknu a zastavil se, aby mohl prozkoumat stohy knih na nočním stolku a pak prohlédl postel. Mávl rukou k lanům. "Často spíš přivázaná k posteli?"
Tessa cítila, jak jí začínají hořet tváře. Byla ohromená, že za daných okolností je stále schopná toho, cítit se v rozpacích. Měla by mu říct pravdu? Bylo vůbec možné, aby byl Magister? Vypadal jako někdo, kdo nemusí svazovat dívky a věznit je, aby si ho vzaly.
"Tady. Podrž to." Hodil jí zářící kámen. Tessa ho chytila a napůl očekávala, že jí spálí prsty. Na dotek byl ale chladný. Ve chvíli, kdy ho sevřela v dlani, začal svítit šedě a třpytivě blikat. V hrůze se podívala na neznámého kluka, ale ten zrovna přecházel k oknu a tvářil se zdánlivě lhostejně. "Škoda, že jsme ve třetím patře. Já bych ten skok mohl zvládnout, ale tebe by to nejspíš zabilo. Ne, musíme jít dveřmi a zkusit svoje šance v domě."
"Jít dveřmi - Cože?" Tessa se utápěla ve svém stavu zmatenosti. Zavrtěla hlavou. "Nechápu to."
"Jak to můžeš nechápat?" Ukázal na její knihy. "Čteš romány. Je zřejmé, že jsem tady, abych tě zachránil. Nevypadám jako sir Galahad?" Dramaticky zvedl paže. "Moje síla je jako síla deseti mužů. Protože moje srdce je čisté-"
Něco se ozvalo hluboko v domě - zvuk zabouchnutých dveří. Will vyslovil slovo, které by sir Galahad nikdy neřekl a uskočil od okna. Přistál s bolestivým cuknutím. Smutně se podíval na svou zraněnou ruku. "O tohle se budu muset postarat později. Pojď se mnou..." Podíval se přímo na ní s otázkou v očích.
"Slečna Gray," řekla tiše. "Slečna Tereza Gray."
"Slečna Gray," zopakoval. "Pojď se mnou slečno Gray." Přešel kolem ní ke dveřím. Našel kliku, zatáhnul za ní a pak znovu.
Nic se nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké se vám líbí knihy?

Fantasy 65.6% (59)
Sci-fy 5.6% (5)
Realistické 6.7% (6)
Romantické 10% (9)
Jiné (do komentářů) 12.2% (11)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama