11. Kapitola 1/2

22. června 2013 v 20:18 | Alice Shinshekli |  Bojovníci Temnot
11. Kapitola

Anna

Kam mě to ten Nick sakra táhne?
Ani jsem se nestačila rozloučit. No, možná je to dobře.
Ale stejně nemusí tolik hnát. Musím běžet, protože jestli zpomalím nebo spadnu, tak se vsadím, že mě za sebou potáhne po zemi.
A já opravdu nemám náladu jim tady dělat mop.
"Hej! Zpomal trochu!"
Něco zavrčel, ale přece jenom trochu zpomalil, takže jsem si mohla všímat okolí.
Nevím k čemu to přirovnat.
Vypadalo to tu jako hrad, se kterým si někdo dal fakt práci a udělal z něj dost luxusní moderní bejvák.
Nick mě dotáhl k obrovským dveřím, které se před námi rozletěli.
V té místnosti byly dvě velmi hezké dívky.
Jedna seděla za stolem a studovala nějaké nesmyslné texty.
Byla vysoká, štíhlá a opálená. Dlouhé černé vlasy se jí vlnily po zádech.
Na sobě měla černé kožené kalhoty a černou koženou bundu.
Ta druhá seděla s překříženýma nohama na stole a nad těmi texty si lakovala nehty na černo. Vypadala tak na patnáct. Ale na rozdíl od těch, co vypadali na osmnáct a přitom jste měli pocit, že jsou mnohem starší, vypadala fakt mladě. Byla o poznání menší s mírně zaoblenou postavou, ale stejně opálená. Měla nádherné husté hnědé kudrnaté vlasy.
Oblečená byla ve velmi odvážných kožených šatech a černých kozačkách do půli stehen na dvaceticentimetrovým podpatku.
Obě dvě měly černé oči.
Proč mají všichni stejné oči jako já?
"Promiňte mi zdržení. Narazili jsme na ty tři," řekl Nick.
Nikdo to dál nekomentoval. Zřejmě nemusel vysvětlovat, kdo jsou "ti tři".
"To je ona?" zeptala se hnědovláska.
To tu o mě všichni vědí?
"Ano je," odpověděla černovláska.
A ta to ví jak?
Najednou jsem se cítila strašně zvláštně. Jako by se mi něco tlačilo do hlavy.
Instinktivně jsem proti tomu začala bojovat.
Snažila jsem se to vytlačit z hlavy a ono se to napoprvé stáhlo. Tušila jsem, že to nebylo proto, že by se mi to nějak dobře podařilo, ale spíš jsem měla pocit, že jsem to překvapila.
Pak to do mě udeřilo mnohem větší silou. Au. To bolelo. Ignorovala jsem bolest a bojovala dál.
Kdyby na mě někdo zaútočil fyzicky, tak bych se při takové bolesti hned vzdala, ale moje mysl je jen moje. Nic cizího tam nebude.
Síla útoku stále rostla a mě bylo na omdlení, ale odmítala jsem se vzdát.
"Dost! Přestaň!" slyšela jsem křik.
Pak to zmizelo.
Začala jsem se hroutit, ale někdo mě chytil.
Otevřela jsem oči.
Černovláska stále seděla za stolem a tvářila se zmateně.
Hnědovláska stála a těkala vyděšenýma očima mezi černovláskou a mnou.
Lak na nehty byl rozlitý po těch textech.
Já jsem ležela Nickovi v náručí a jeho svalnaté paže mě držely, abych nespadla.
"To bylo velmi zajímavé," řekla černovláska.
Zajímavé?
"Hele, sorry lidi, ale já už jdu," řekla hnědovláska. "Mířím do Vegas a hodlám si to tam užít. Nechceš se připojit, Nicku?" pohodila vlasy a svůdně na něj zamrkala.
Z nějakého důvodu jsem jí začala nemít ráda.
"Ne díky. Ale bav se Vanesso."
"Budu. Jo a promiň mi ten lak," otočila se na černovlásku.
Ta jen mávla rukou a vylitý lak zmizel.
Překvapeně jsem zamrkala.
"Tak zatím," mávla na nás a zmizela.
Myslím, že už si na to začínám zvykat.
"Předpokládám, že ty budeš Anna?" začala černovláska.
"Hm. A já předpokládám, že ty budeš Diana?"
"Předpokládáš správně."
"Výborně. Protože mi řekli, že mi vysvětlíš, co se tady děje."
"Všechno popořadě. Nejdřív se posaď. Tohle bude na dlouho."
Chtěla jsem na ní zakřičet, že si nechci sednout, že chci vědět co se děje, ale nejsem ten typ. Tohle by udělala Bella. Místo toho jsem se ovládla a poslechla.
"Nicku, ty už můžeš jít."
Nick zmizel stejně jako předtím Vanessa.
"Takže máš na ruce ouroborose už odmalička, přinutila si člověka, aby ti řekl pravdu, ačkoli nechtěl. Máš černé oči. Jsi nemotorná. Neznáš své rodiče. Nemáš ponětí o co go, ale přesto si se mi dokázala postavit, ačkoli si správně neměla vůbec vědět, že se ti pokouším dostat do hlavy. A bojovala si semnou velmi dobře. Omlouvám se nechala jsem se unést, ale byla jsem zvědavá. Takový nápor by asi unesla jen Marisa. Všichni ostatní by se poddali mnohem dřív než ty a to jsou trénovaní.
Takže se nám tu sama nabízí otázka. Jak to že si na první pokus dala lepší výsledek než profesionálové?"
Jak to všechno o mě věděla? Vždyť Nick byl semnou celou dobu a neměl šanci jí to říct.
"Nemám ponětí. Co kdybys mi nejdřív vše vysvětlila a až potom měla otázky?"
Usmála se.
"Dobrý nápad. Takže co chceš vědět nejdřív?"
"Co jste zač?"
"Věříš v Boha?"
Překvapivá otázka.
"Já nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela."
"Ale věříš, že může existovat?"
"Asi jo. Co myslíš ty?"
"Ale když může existovat bůh, tak můžou existovat i andělé," ignorovala můj dotaz.
"No jo nejspíš jo," zamračila jsem se. "Vy jste andělé?"
Rozesmála se.
"Ne, to rozhodně ne."
Tak proč o tom mluví?
"Slyšela si o andělovi jménem Lucifer?" přitom jméně se ušklíbla a v očích jí rozhořela zloba.
Jo ta ho nejspíš nemá moc v lásce.
"Myslíš ďábla?"
"Ano. Lucifer padl a stvořil démony. Svým nejlepším přívržencům dal velkou moc. Ti se potom nazývali Vyššími démony. Nebyla v nich ani kouska dobra. Jen čiré zlo.
Ti zbylí byli slabší, ačkoli taky nebyli zrovna hodní. Těm se začalo říkat Nižší démoni.
Když měl Vyšší démon dítě s Vyšší démonkou, tak vznikl jiný Vyšší démon.
Když měl Nižší démon dítě s Nižší démonkou, tak vznikl jiný Nižší démon."
"A co když měl Vyšší démon či démonka dítě s Nižším démonem či démonkou?"
Nějak mě to zaujalo.
"Tak vznikl úplně nový druh, kterému se říkalo Děti Vyšších. Jsou velmi mocní, ačkoli to do jisté míry záleží na tom, jak mocní byli jejich rodiče.
Ale z nevysvětlitelného důvodu měli duši.
Neříkám, že byli hodní, ale nebyli čisté zlo. Mohli mít i dobré emoce. Měli na výběr stejně jako lidi. I když to je nepřesné. Neznám žádného z Dětí, o kterém bys mohla říct, že je hodný, kvůli vlivu našich rodičů."
Řekla našich rodičů? Kdy začala mluvit v první osobě?
"Máme sklon ke krutosti a nejsme ti nejlaskavější, ale v porovnání jsme ti hodní. Vyšší nám tak někdy říkají, tak bych ti nedoporučovala tak o někom z nás mluvit. Mohli by to brát jako urážku.
A některým z nich vadily skutky Vyšších.
Proto jsem založila skupinu Bojovníků temnot, která má za cíl zabití Vyšších démonů, což bohužel není tak snadné, tak přitom aspoň zabíjíme Nižší. A to jsme právě my."

10. Kapitola 11. Kapitola 2/2

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama